ECLI:CZ:NS:2011:11.TD.3.2011.1
sp. zn. 11 Td 3/2011-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci obviněného R. K. projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2011 návrh na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu a rozhodl takto:
Návrh podle §25 tr. řádu na odnětí věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 37 T 11/2010 a její přikázání Městskému soudu v Praze se z a m í t á .
Odůvodnění:
Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Ostravě, podal na obviněného R. K. u Krajského soudu v Ostravě dne 30. listopadu 2010 obžalobu pro pokus zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §21 odst. 1 k §240 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku. Trestné činnosti se měl dopustit tím, že dne 23. 4. 2009 v O. jako jednatel obchodní společnosti Czech Traditional Export, s. r. o., se sídlem Praha 4, Novodvorská 1010/14, se záměrem získat neoprávněný majetkový prospěch, v rozporu s §73 odst. 1, odst. 12 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, předložil prostřednictvím daňové poradkyně Ing. J. A. Finančnímu úřadu Ostrava I. přiznání k dani z přidané hodnoty za období 1. čtvrtletí roku 2009, ve kterém uvedená společnost uplatnila nárok na vyplacení nadměrného odpočtu ve výši 266 003 681 Kč na základě převodu užitného vzoru č. 10107 s názvem „Nádoba na nápoje“ od obchodní společnosti Tančící sklo, s. r. o., se sídlem Brno, Mlynská 326/13. Společnost Tančící sklo vystavila za převod užitného vzoru fakturu ze dne 27. 3. 2009 s dobou splatnosti 27. 3. 2009 na částku 1 666 000 000 Kč, ačkoliv R. K. nikdy neměl v úmyslu v plném rozsahu uhradit kupní cenu ani výrobek chráněný užitným vzorem udat do výroby. Tímto jednáním se pokusil vylákat formou nadměrného odpočtu ke škodě českého státu částku 266 003 681 Kč, neboť k vyplacení nadměrného odpočtu Finančním úřadem pro Prahu 4 doposud nedošlo.
Podáním ze dne 21. 12. 2010 navrhl obviněný R. K. podle §25 tr. řádu odnětí jeho trestní věci Krajskému soudu v Ostravě a její přikázání Městskému soudu v Praze. Argumentuje tím, že on sám má trvalý pobyt v hlavním městě Praze, kde se také zdržuje, je zde rovněž sídlo jeho společnosti CTE. Místně příslušným finančním úřadem je nyní Finanční úřad Praha 4, který rovněž vedl vytýkací řízení ve vztahu k předmětnému daňovému přiznání a který má k dispozici daňový spis s veškerou dokumentací. Z hlediska v úvahu připadajících návrhů svědků neplatí, že jich převážná většina žije v územím obvodu Krajského soudu v Ostravě. Naopak řada svědků žije v územním obvodu Městského soudu v Praze, resp. Krajského soudu v Praze. Z uvedeného důvodu byly rovněž některé úkony přípravného řízení vedeny policejním orgánem formou dožádání, popř. je prováděl vyšetřující policejní orgán sám mimo svou územní působnost. V této souvislosti poukazuje navrhovatel na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 5 Nd 334/2001. Nejvyšší soud zde uvádí, že pojem „důležité důvody“ není blíže definován, mělo by ovšem jít o důvody výjimečné, které však umožní věc projednat a rozhodnout u jiného soudu než místně příslušného hospodárněji a rychleji. Dále navrhovatel poukazuje na již starší stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 1. 1972, sp. zn. Tpjf 71/71, z něhož cituje pasáže, vyjadřující se k hospodárnosti řízení nebo jeho podstatného urychlení. Závěrem pak obviněný opakuje svůj návrh na odnětí a přikázání věci.
Nejvyšší soud projednal předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a téhož stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, je však nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné. Ustanovení §25 tr. řádu, dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je totiž zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Jak Nejvyšší soud zjišťuje ze spisového materiálu, z 8 svědků, kteří byli ve věci zatím vyslechnuti, jich pět žije v Praze, případně je pro ně Praha dostupnějším místem. Tři svědci pak mají bydliště v obvodu Krajského soudu v Ostravě. Soudní znalec, který vypracoval znalecký posudek z oboru ekonomika a jehož výslech je rovněž předpokládatelný, má bydliště rovněž v obvodu Krajského soudu v Ostravě. Dokumentace k daňovému řízení je skutečně v dispozici Finančního úřadu Praha 4, tak jak navrhovatel uvádí.
Lze tedy konstatovat, že případné řízení u Městského soudu v Praze by snad mohlo probíhat relativně rychleji a relativně hospodárněji. Jak se však podává i z citovaného usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 5 Nd 334/2001, při odnětí věci příslušnému soudu a přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně musí jít o důvody výjimečné. Tuto výjimečnost Nejvyšší soud v daném případě neshledává. Stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 1. 1972 pak pochází z doby, která časově výrazně předchází zakotvení ústavního principu zákonného soudce, vyjádřeném v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.
Za tohoto stavu nebylo možné návrhu obviněného vyhovět a Nejvyšší soud tedy rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrokové části tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný
V Brně dne 17. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch
Vypracoval:
JUDr. Aleš Flídr