ECLI:CZ:NS:2011:11.TD.33.2011.1
sp. zn. 11 Td 33/2011-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v trestní věci obviněné O. R. , projednal v neveřejném zasedání konaném dne 20. července 2011 návrh obviněné na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se návrh na odnětí věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 5 T 39/2011 a její přikázání jinému soudu z a m í t á .
Odůvodnění:
Dne 21. března 2011 podala okresní státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích návrh na potrestání obviněné O. R. , pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, jehož se měla dopustit způsobem podrobně popsaným v tomto návrhu.
Podáním ze dne 11. května 2011 navrhla obviněná O. R. , aby její trestní věc byla Okresnímu soudu ve Strakonicích odňata, a aby byla „přeložena“ k Okresnímu soudu v Třebíči s odůvodněním, že není schopna zajistit hlídání pro své tři děti a navíc k 12. květnu 2011 nastupuje do práce.
Nejvyšší soud podle §25 tr. ř. zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu, dle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly vybočení z výše citovaného ústavního principu.
Skutečnost, že se obviněná společně se svou rodinou po spáchání trestného činu přestěhovala do obvodu jiného soudu, kde si našla zaměstnání, a tedy by jí i z hlediska zajištění péče o její děti a z hlediska dojezdnosti lépe vyhovovalo, pokud by trestní řízení probíhalo u soudu v místě jejího současného bydliště, sama o sobě není takovým vážným důvodem pro postup podle §25 tr. ř. Z obsahu spisu nadto nevyplývá, a ani obviněnou nebyly předloženy takové podklady, z nichž by vyplývalo, jak intenzivní péči (např. vzhledem k jejich věku a zdravotnímu stavu) děti obviněné v současné době vyžadují, popřípadě, zda obviněná je jedinou osobou, která jim tuto péči může poskytnout, a není ani zřejmé, zda současné bydliště obviněné, za které označuje obec N. S. v okrese Třebíč, je bydlištěm trvalého nebo alespoň dlouhodobého charakteru. Z podkladů, které si k věci opatřil Nejvyšší soud je zřejmé, že obviněná má trvalý pobyt stále hlášen na adrese N. , P.
Nejvyššímu soudu za této situace nezbylo než návrh obviněné na postup podle §25 tr. ř. zamítnout.
Pro úplnost je ovšem třeba dodat, že toto rozhodnutí Nejvyššího soudu nezakládá při změněných skutkových okolnostech překážku věci rozhodnuté. Prokáže-li tedy obviněná, že na její straně jsou dány takové důvody, které postup podle §25 tr. ř. opodstatňují, pak není vyloučeno, aby soud návrh obviněné na postup podle §25 tr. ř. opět projednal a aby jejímu návrhu, bude-li opodstatněný, vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. července 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík