ECLI:CZ:NS:2011:11.TD.37.2011.1
sp. zn. 11 Td 37/2011-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky v trestní věci obviněného P. J., vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 5 T 76/2010 a u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 4 To 208/2011, projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2011 návrh obviněného na odnětí a přikázání věci a rozhodl takto:
Podle §25 tr. ř. se návrh na odnětí věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 4 To 208/2011 a její přikázání jinému soudu z a m í t á .
Odůvodnění:
Obviněný P. J. se u Nejvyššího soudu České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) postupem podle §25 tr. ř. domáhal odnětí své trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 4 To 208/2011 a její přikázání jinému soudu.
Důvody pro tento postup obviněný spatřoval v tom, že v jeho trestní věc vedené u Okresního soudu v Teplicích, která se v době podání návrhu nacházela u Krajského soudu v Ústí nad Labem ve stadiu odvolacího řízení, od počátku docházelo k porušování zákona a ze strany některých úředních osob i ke zneužívání pravomoci. Na tom se měly podílet policejní orgány, státní zastupitelství i oba soudy. Již v přípravném řízení obviněnému nebylo umožněno prostudovat společně se svým obhájcem spis (ten na možnost prostudování spisu nebyl upozorněn) a tato vada nebyla napravena ani později, přestože na ni obviněný ve svých stížnostech poukazoval. Okresní soud v Teplicích sice ve snaze tato pochybení napravit rozhodl o vrácení věci státnímu zástupci k došetření, Krajský soud v Ústí nad Labem ale usnesením ze dne 21. června 2010, sp. zn. 4 To 275/2010, rozhodl ke stížnosti státního zástupce tak, že toto usnesení okresního soudu zrušil, když se, na rozdíl od obviněného, ztotožnil se stížnostními argumenty, jejichž podstatou je tvrzení, že právo obviněného na obhajobu nebylo porušeno, neboť on sám seznámení se spisem odmítl a jeho obhájce se k tomuto úkonu nedostavil, ačkoliv k tomu měl možnost. Procesní vady přípravného řízení se pak podle obviněného promítly i v nezákonném a nespravedlivém rozhodnutí Okresního soudu v Teplicích ze dne 22. února 2011, ve věci sp. zn. 5 T 76/2010, jímž byl obviněný uznán vinným, ačkoliv z provedených důkazů takový závěr při řádném hodnocení provedených důkazů nevyplývá. Vadné a nezákonné bylo dále i konání hlavního líčení v situaci, kdy obviněný oběma svým obhájcům vypověděl plnou moc. Také reakci Vrchního soudu v Praze na první návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Ústí nad Labem a její přikázání jinému soudu považuje obviněný za přinejmenším neadekvátní. Tato pochybení, na nichž se do jisté míry podílely i krajské orgány činné v trestním řízení u obviněného vzbuzují pochybnosti o zákonnosti a spravedlivosti řízení před krajským soudem. Obviněný na závěr navrhl, aby Nejvyšší soud jednak rozhodl o vrácení jeho trestní věci k došetření, kde mu za přítomnosti jeho obhájce bude umožněno úplné seznámení se spisem a jednak aby Nejvyšší soud podle §25 tr. ř. věc odňal Krajskému soudu v Ústí nad Labem a přikázal ji jinému krajskému soudu.
Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům.
Předně s ohledem i na výhradu obviněného ohledně postupu Vrchního soudu v Praze lze dovodit, že obviněný navrhuje přikázání věci jinému krajskému soudu mimo obvod Vrchního soudu v Praze.
Z obsahu podaného návrhu (viz výše) je zřejmé, že důvody v něm uvedené nijak neopodstatňují obviněným navrhovaný postup. Pokud totiž obviněný za důvod pro postup podle §25 tr. ř. označil svou nedůvěru v nestranné a spravedlivé rozhodování Krajského soudu v Ústí nad Labem, která pramení z jeho dlouhodobé nespokojenosti se způsobem vedení jeho trestního řízení, pak nejde o takové důležité důvody, které má na mysli ustanovení §25 tr. ř.
Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. totiž nemůže být pouhá ničím nepodložená nedůvěra obviněného v objektivní rozhodování Krajského soudu v Ústí nad Labem. Samotná okolnost, že soud vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí publikované pod označením T 339. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, nakladatelství C. H. Beck) a takovým důvodem není ani zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod označením T 398. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, nakladatelství C. H. Beck).
Navíc v současné době již postup předvídaný ustanovením §25 tr. ř. ani nepřichází v úvahu, neboť posuzovaná trestní věc obviněného Petra Jarky byla již pravomocně skončena.
Z vlastního šetření Nejvyššího soudu bylo totiž zjištěno, že odvolací řízení ve věci obviněného P. J. vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 4 To 208/2011 bylo ke dni rozhodování Nejvyššího soudu již skončeno, a to rozsudkem uvedeného soudu ze dne 1. srpna 2011. V době projednání věci Nejvyšším soudem se tedy již žádné odvolací řízení ve věci nekonalo, přičemž pokud neexistuje předmětné řízení, jehož se týká návrh na odnětí věci a její přikázání jinému soudu, pak nelze ani rozhodnout o změně příslušnosti soudu ve smyslu ustanovení §25 tr. ř. (srov. přiměřeně rozhodnutí pod č. 33/2001 Sb. rozh. tr.)
Je tedy zřejmé, že za tohoto stavu nebylo návrhu obviněného P. J. možno vyhovět, a proto bylo rozhodnuto o jeho zamítnutí.
Pokud se obviněný domáhal též toho, aby Nejvyšší soud rozhodl o vrácení jeho trestní věci k došetření, pak v řízení o návrhu na odnětí věci a její přikázání jinému soudu Nejvyššímu soudu vůbec nepřísluší takové rozhodnutí učinit.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík