ECLI:CZ:NS:2011:11.TD.61.2011.1
sp. zn. 11 Td 61/2011-13
USNESENÍ
Nejvyšší soud v trestní věci odsouzeného K. P. , projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2011 návrh odsouzeného na odnětí a přikázání věci podle §25 tr. řádu a rozhodl takto:
Návrh na odnětí věci Okresnímu soudu v Olomouci vedené pod sp. zn. 5 T 35/2007 a její přikázání Okresnímu soudu v Pardubicích podle §25 tr. řádu se
z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 23. srpna 2007, sp. zn. 5 T 35/2007, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 22. října 2007, sp. zn. 2 To 495/2007, byl K. P. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zák., a za tento trestný čin a za trestnou činnost z rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2006, sp. zn. 5 T 74/2006, mu byl uložen společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon mu byl podmíněn odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let; během zkušební doby byl nad odsouzeným vysloven dohled a zároveň mu byla uložena povinnost, aby podle svých sil uhradil škodu, kterou trestným činem způsobil. Současně soud zrušil výrok o trestu z výše již citovaného rozsudku Okresního soudu v Olomouci ve věci sp. zn. 5 T 74/2006, jakož i všechna rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozené na náhradu škody.
Podáním ze dne 17. května 2011 odsouzený K. P. podal k Okresnímu soudu v Olomouci návrh na povolení obnovy řízení ve věci vedené pod sp. zn. 5 T 35/2007, o němž Okresní soud v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 22. června 2011, sp. zn. 5 T 35/2007, tak, že podle §283 písm. d) tr. ř. za použití §278 odst. 1 tr. ř. návrh odsouzeného zamítl.
Proti tomuto rozhodnutí Okresního soudu v Olomouci podal odsouzený K. P. stížnost ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, kde se věc odsouzeného v současné době nachází.
Dne 6. října 2011 podal odsouzený ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci návrh podle §25 tr. ř. na odnětí věci Okresnímu soudu v Olomouci a její přikázání Okresnímu soudu v Pardubicích. Jako důvod pro takový postup označil skutečnost, že v jeho trestní věci rozhodoval místně nepříslušný soud. Podle §281 odst. 2 tr. ř. sice o návrhu na povolení obnovy řízení v řízeních tam uvedených rozhoduje soud, který ve věci rozhodl v prvním stupni, tj. v posuzovaném případě Okresní soud v Olomouci, ten ale vůbec nebyl k projednání věci odsouzeného příslušný. Odsouzený se totiž celé trestné činnosti kladené mu za vinu měl dopustit v obci Ch. a v jejím okolí, tedy v okrese Pardubice. Místně příslušným k projednání trestné činnosti odsouzeného tedy byl Okresní soud v Pardubicích, nikoli Okresní soud v Olomouci. Odsouzený proto navrhl, aby bylo rozhodnuto tak, že se věc odnímá Okresnímu soudu v Olomouci a přikazuje se místně příslušnému soudu, kterým je podle jeho názoru Okresní soud v Pardubicích.
V podání ze dne 4. listopadu 2011 (Nejvyššímu soudu bylo toto podání doručeno dne 8. listopadu 2011), kterým doplnil svůj návrh ze dne 6. října 2011, odsouzený K. P. za další důvod postupu podle §25 tr. řádu označil podjatost Okresního soudu v Olomouci a konkrétně předsedy senátu Mgr. Petra Bednáře, který podle jeho názoru není vzhledem k předcházejícímu průběhu trestních řízení (usnesení o zamítnutí návrhu na povolení obnovy řízení byla okresnímu soudu stížnostním soudem opakovaně zrušena) a četným zjištěným pochybením schopen objektivního nestranného rozhodování. Předsudky předsedy senátu vůči odsouzenému jsou patrné z usnesení, kterým rozhodl o své nepodjatosti, jakož i ze způsobu, jakým v řízení o obnově hodnotil odsouzeným předložené důkazy.
Nejvyšší soud podle §25 tr. řádu zhodnotil předložený návrh a dospěl k následujícímu závěru.
Podle §25 tr. řádu může být věc z důležitých důvodů odňata příslušnému soudu a přikázána jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem „důležité důvody“ sice není v zákoně blíže definován, ale je nepochybné, že se musí jednat o skutečnosti, jež budou svojí povahou výjimečné, neboť ustanovení §25 tr. řádu, podle něhož lze v určitých případech věc delegovat k jinému soudu, je zákonným průlomem do zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci, vyjádřené v čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu.
V posuzovaném případě byl návrh na obnovu řízení podán u věcně a místně příslušného soudu, kterým je Okresní soud v Olomouci, jenž o trestní věci odsouzeného rozhodl jako soud prvního stupně pravomocným rozsudkem (§281 odst. 2 tr. ř.). Odsouzený se domáhá odnětí věci tomuto soudu a její přikázání Okresnímu soudu v Pardubicích, a to jednak s ohledem na jím tvrzenou místní nepříslušnost Okresního soudu v Olomouci, která měla být dána již v původním trestním řízení odsouzeného (místo spáchání trestného činu odsouzeného se má nacházet v obvodu pardubického nikoli olomouckého soudu) a jednak vzhledem k tvrzené podjatosti Okresního soudu v Olomouci a jeho předsedy senátu Mgr. Petra Bednáře, kterou má (shrneme-li námitky odsouzeného) zakládat způsob rozhodování tohoto soudce ve věci.
Pokud jde o otázku místní příslušnosti soudu, pak je v prvé řadě třeba připomenout, že o delegaci věci podle §25 tr. ř. lze uvažovat až tehdy, pokud příslušnost soudu je nepochybně dána. Pokud se tedy odsouzený domáhá postupu podle §25 tř. ř. zpochybněním místní příslušnosti soudu, pak je zřejmé, že s takovým odůvodněním svého návrhu nemůže mít naději na úspěch. Odsouzený navíc v posuzovaném případě ani tak nezpochybňuje místní příslušnost soudu v řízení o povolení obnovy řízení, tj. v posuzované věci, ale namítá, že Okresní soud v Olomouci nebyl místně příslušným soudem v původním, již pravomocně skončeném trestním řízení odsouzeného. V současné době místní příslušnost tohoto soudu přezkoumávat již vůbec nelze.
Pokud jde o namítanou podjatost ve věci rozhodujícího předsedy senátu Mgr. Petra Bednáře (resp. celého Okresního soudu v Olomouci), která má být podle odsouzeného dána vzhledem k jeho v minulosti zjištěným pochybením v rozhodování a zaujatosti vůči odsouzenému, která se projevuje ve způsobu hodnocení předložených důkazů a konečném způsobu rozhodování o návrzích odsouzeného, pak ani tyto tvrzené okolnosti nemohou být důvodem postupu podle §25 tr. ř.
Důvodem ke změně místní příslušnosti soudu podle §25 tr. ř. totiž nemůže být pouhá ničím nepodložená nedůvěra odsouzeného v objektivní rozhodování soudce (popř. celého soudu). Samotná okolnost, že soud (předseda senátu) vede řízení a věc rozhodne v rozporu s právním názorem nebo přáním obviněného nebo účastníka řízení neznamená, že jeho rozhodnutí je nezákonné, nespravedlivé a nikoli nestranné, a že tedy existuje důvod pro odejmutí věci tomuto soudu a její přikázání soudu jinému. Z konstantní judikatury vyplývá, že způsob rozhodování soudu (soudců) nemůže být důvodem pro jejich vyloučení z rozhodování věci (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod č. 23/1998 Sb. rozh. tr. a rozhodnutí publikované pod označením T 339. v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck); takovým důvodem by dokonce nebylo ani zjištění, že soud v minulosti porušil některé z ústavně zaručených základních práv obviněného. Ani tato skutečnost sama o sobě nestačí k závěru, že objektivita řízení není u tohoto soudu zaručena a že je tak dán důvod k odnětí věci a jejímu přikázání jinému soudu téhož druhu a stupně (srov. přiměřeně rozhodnutí publikované pod označením T 398 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu nakladatelství C. H. Beck). V posuzované věci navíc z obsahu spisu i tvrzení odsouzeného vyplývá, že proti rozhodnutí soudce Mgr. Petra Bednáře o námitce podjatosti podal ve lhůtě stížnost, je tedy nyní na stížnostním (nikoli Nejvyšším) soudu, aby tvrzení odsouzeného přezkoumal a následně se s nimi vypořádal ve svém rozhodnutí.
Dále je třeba připomenout závěry vyplývající z rozhodnutí publikovaného pod č. 33/2001 Sb. rozh. tr., podle nichž, v případě bylo-li řízení u příslušného soudu (tj. v dané věci u Okresního soudu v Olomouci), byť nepravomocně skončeno (což se stalo usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 6. 2011), pak za této procesní situace nelze návrhu na delegaci vyhovět už proto, že zde není „věc“, kterou by bylo možno příslušnému soudu odejmout.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík