ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1095.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 1095/2011-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. prosince 2011 dovolání podané obviněným M. S. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 5 To 99/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 6 T 8/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. 6 T 8/2009, byl M. S. uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb.), dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., za který byl podle §250 odst. 3 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání čtyř let za současného vyslovení dohledu nad obviněným. Dále byl obviněnému podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání či jakékoliv účasti na něm v oblasti vymáhání pohledávek na dobu pěti let. Současně bylo podle §228 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit škodu.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že poté, co jakožto viceprezident firmy označené „Exekutorský institut České republiky“, se sídlem v Moravské Třebové, ulice Na stráni 87E, získal na základě smluv o postoupení pohledávky datovaných dnem 10. 3. 2007, uzavřených mezi fyzickou osobou – V. H. , jako postupitelem a firmou - Exekutorský institut České republiky, jakožto postupníkem, 5 ks směnek vlastních s původním místem placení Ch. , H. ul. čp. 1, kancelář finančního servisu (míněno firmy A-Z Finanční servis), týkajících se následujících výstavců:
- T. A. , ohledně směnky ze dne 31. 1. 2006, znějící na zde uvedenou částku 200.000,- Kč se splatností dne 31. 1. 2007;
- K. P. , trvale bytem H. K. , B. ul. , ohledně směnky ze dne 10. 2. 2006, znějící na zde uvedenou částku ve výši 180.000,- Kč se splatností dne 10. 2. 2007;
- M. F. , trvale bytem H. , ohledně směnky ze dne 31. 1. 2006, znějící na zde uvedenou částku ve výši 250.000,- Kč se splatností dne 31. 1. 2007;
- M. K. , trvale bytem J. , ulice N. j. , přechodně bytem H. K. , ulice P. J. , ohledně směnky ze dne 13. 2. 2006, znějící na zde uvedenou částku ve výši 250.000,- Kč se splatností dne 13. 2. 2007;
- M. P. , trvale bytem T. p. O. , M. ul. , ohledně směnky ze dne 31. 1. 2006, znějící na zde uvedenou částku ve výši 100.000,- Kč se splatností dne 31. 1. 2007,
které byly ze strany uvedených výstavců původně podepsány jako tzv. bianco směnky, tedy všechny byly nevyplněny co do jejich dne splatnosti a co do uvedení konkrétní směnečné částky, neboť tyto sloužily výlučně k zajištění plnění ve prospěch původního směnečného věřitele - firmy A-Z F. s. , za účelem zajištění zprostředkovatelské odměny za získání přislíbeného úvěru, který však dané osoby nikdy nezískaly, s vědomím, že k faktickému plnění z jím převzatých tzv. bianco směnek neexistuje žádný právní důvod, začal v období od měsíce května roku 2007 do měsíce srpna téhož roku neoprávněně požadovat jejich úhradu po zde uvedených směnečných dlužnících, když po převzetí firmou Exekutorský institut byly směnky dodatečně vyplněny co do dat jejich splatnosti a směnečné částky, kdy vědom si této skutečnosti ukazoval výstavcům směnek jejich podpis s dotazem na jeho pravost a poté teprve odkryl zbylou zakrytou část doplněné směnky, přičemž na základě takto jím předložených již daným způsobem vyplněných směnek, ve prospěch firmy Exekutorský institut České republiky, vyvolal ve výstavcích dojem, že nemají proti dodatečnému vyplnění možnost zákonné obrany, díky svému podpisu, který předtím uznali, když takto vyplatil T. A. částku ve výši 190.000,- Kč, K. P. částku ve výši 120.000,- Kč a M. F. částku ve výši 200.000,- Kč, když zbývající osoby – M. K. a M. P. dané firmě zastupované M. S. , ze směnečných částek ve výších 250.000,- Kč, resp. 100.000,- Kč ničeho nezaplatili, čímž způsobil škodu fyzickým osobám – T. A. , K. P. a M. F. , v celkové výši 510.000,- Kč.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 5 To 99/2010, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Miroslava Pytlíka dovolání , kterým napadl jeho zamítavý výrok. Ohledně dovolacího důvodu konstatoval, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení a odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Naplnění tohoto dovolacího důvodu odůvodnil obviněný tak, že v prvé řadě pro stručnost odkázal na argumentaci obsaženou v obou svých ve věci podaných odvoláních. Dále pak uvedl, že usnesením ze dne 14. 4. 2010, sp. zn. 5 To 18/2010, byl ve věci zrušen první odsuzující rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové. Po tomto zrušení soud prvního stupně provedl pouze dva, pro posouzení věci vcelku nepodstatné důkazy, naproti tomu odmítl provést další dokazování dle návrhu obviněného, dospěl pak k prakticky identickým závěrům jako v prvním odsuzujícím rozsudku. Při formulaci skutkové věty ve výroku rozsudku pak dospěl k ničím nepodloženému závěru, že blankosměnky byly dodatečně vyplněny po jejich převzetí firmou Exekutorský institut. Obviněný dále uvádí, že se neztotožňuje se skutkovými a především právními závěry soudů. Ty zcela nesprávně vycházejí z toho, že při vymáhání směnečných pohledávek u výstavců směnek věděl, že pohledávky plynoucí ze směnek jsou smyšlené a že k jejich úhradě neexistuje žádný právní důvod. V řízení bylo prokázáno, že obviněný směnky převzal na základě písemných smluv od postupitelky V. H. před třemi svědky. Částky ve smlouvách se shodovaly s částkami uvedenými na směnkách. Je nesporné, že obviněný nepřevzal blankosměnky, ale směnky již plně vyplněné. Neměl a ani nemohl mít povědomí o tom, že by tyto směnky mohly být nepravými, resp. že k faktickému plnění z převzatých směnek ze strany jejich výstavců neexistuje právní důvod. Do doby podpisu smluv o postoupení pohledávek byly směnky výlučně v držení V. H. , která jako jediná s nimi mohla manipulovat a k takové činnosti měla motiv a příležitost. Jejím motivem mohla být skutečnost, že vůči ní byla vymáhána pohledávka J. M. ve výši 200.000,- Kč.
Obviněný dále nesouhlasí s názorem soudů, že by vymáhání směnečných pohledávek vůči výstavcům směnek probíhalo nestandardně, že by jim obviněný zatajoval rozhodné skutečnosti a vyvolával v nich dojem o neexistenci zákonné obrany proti uplatněným směnečným nárokům. Výstavcům obviněný podal jen relevantní informace, nevyvíjel žádný nátlak, nedopustil se bezprávných výhrůžek. Na základě těchto informací se pan F. a pan A. rozhodli dluh uznat a uhradili jej. Paní P. se poradila s právníkem, poté obviněného kontaktovala s tím, že dluh uznává a žádá o splátkový kalendář. Také to logicky zvýšilo přesvědčení obviněného o tom, že směnečné pohledávky jsou pravé a dlužníci se pouze vymlouvají. Ani jeden ze svědků si také nebyl jist, že by obviněný tvrdil, že je zaměstnancem policie. Název organizace může vzbuzovat jistý dojem exekučního vymáhání z pohledu zákona č. 120/2001 Sb., primárním zaměřením organizace ale je poradenství a pomoc v exekucích, což také vyplývá ze stanov. Vymáhání pohledávek je pouze sekundární činností. Obviněný vždy žil řádným životem, má za to, že se stal obětí podvodného jednání ze strany V. H. Jestliže v řízení nebyla prokázána jeho vědomost o tom, že k faktickému plnění z jím převzatých směnek neexistuje právní důvod, nemůže být obviněný uznán vinným trestným činem podvodu. Základem posuzované věci je soukromoprávní vztah, s jehož důsledky se musejí účastníci vypořádat pomocí soukromoprávních instrumentů. Obviněný nevěděl, že směnky vystavené poškozenými nebyly v době vystavení vyplněny všemi údaji tvořícími náležitosti směnky, neboť bylo prokázáno, že je převzal od prvního majitele V. H. , potažmo A-Z Finanční servis, jako směnky řádně vyplněné všemi údaji. Trestním postihem nelze nahrazovat instituty jiných právních odvětví, zde zákona směnečného a šekového, které jsou určeny k ochraně majetkových práv a zájmů.
Obviněný proto navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 3. 2011, sp. zn. 5 To 99/2010, i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 9. 2010, sp. zn. 6 T 8/2009, a přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího řízení a obsahu obviněným podaného dovolání vysvětlil podstatu uplatněného dovolacího důvodu a konstatoval, že těžiště námitek obviněného spočívá v jeho tvrzení, že přijal směnky už vyplněné, nevěděl o tom, že pohledávky jsou smyšlené a že veškeré jeho jednání při vymáhání směnečných nároků bylo jednáním v dobré víře. Takové námitky jsou výlučně skutkového charakteru a deklarovanému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají, stejně jako spekulace obviněného o podvodném jednání V. H. S jistou dávkou tolerance lze podle státního zástupce podřadit zvolenému dovolacímu důvodu námitky, podle kterých obviněný poškozené neuvedl v omyl a podle kterých jde ve věci pouze o soukromoprávní vztah. Státní zástupce připomíná, že obviněný podle právní věty výroku o vině napadeného rozsudku spáchal čin formou využití omylu jiného. Znění skutkové věty a obsah odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu však fakticky odpovídá znaku uvedení v omyl. Podle názoru státního zástupce skutková zjištění obsažená ve skutkové větě ve spojení s odůvodněním rozhodnutí odvolacího soudu odpovídají znakům trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. včetně znaku uvedení v omyl. Skutečnost, že jednání obviněného vykazovalo všechny znaky majetkového trestného činu, vylučuje, aby skutek byl posuzován pouze jako soukromoprávní vztah.
Pro úplnost státní zástupce dodává, že může být do jisté míry sporná otázka míry nepravdivosti informací podaných obviněným jednotlivým poškozeným z hlediska práva směnečného. Dovolání je však mimořádným opravným prostředkem značně formalizovaným a dovolací soud přezkoumává napadené rozhodnutí pouze v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání. Dovolatel přitom na výše uvedené námitky ani náznakem nepoukazuje. Proto nemůže být tato problematika předmětem dovolacího přezkumu.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky obviněným podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotně právní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Tak je tomu i v posuzovaném případě. Obviněný sice tvrdí, že nesouhlasí s právními závěry soudů obou stupňů, ve skutečnosti však tento svůj nesouhlas odůvodňuje výhradami proti skutkovým závěrům, ke kterým dospěl soud prvního stupně, předkládá odlišnou verzi skutkového děje a v rozporu s obsahem napadených rozhodnutí tvrdí, že neměl vědomost o tom, že směnky byly doplněny v rozporu s původními dohodami, a dále že v poškozených nevyvolával dojem, že nemají proti směnkám možnost zákonné obrany. Takto formulované námitky však neodpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu a navíc lze nad rámec dovolacího řízení poznamenat, že soudy obou stupňů přesvědčivě a logicky vysvětlily, proč dospěly k daným skutkovým závěrům. Obviněný ve své verzi skutkového děje obsah některých důkazů opomíjí (např. záznam odposlechu rozhovoru mezi ním a V. H. ), případně tvrdí opak, než zjistil soud prvního stupně. Stejného charakteru je i námitka obviněného, že se jedná o soukromoprávní vztah, který nemá být řešen prostředky trestního práva. Tento názor totiž obviněný zakládá na svém výše uvedeném tvrzení, že nevěděl o doplnění směnek, tedy na odlišné verzi skutkového děje. Nad rámec dovolacího řízení Nejvyšší soud podotýká, že obviněný svým jednáním podle závěrů obou soudů naplnil všechny znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., přičemž vzhledem k vysokému stupni společenské nebezpečnosti, který jeho čin vykazuje (způsobení značné škody na cizím majetku), lze sotva uvažovat o tom, že by v duchu zásady ultima ratio postačilo v dané věci užít soukromoprávních institutů.
Státní zástupce ve svém vyjádření upozornil na jistý nesoulad skutkové a právní věty výroku rozsudku soudu prvního stupně spočívající v tom, že skutková věta a odůvodnění odpovídají znaku uvedení v omyl, přičemž v právní větě se říká, že obviněný využil něčího omylu. Dále pak konstatoval nepřesnosti v hodnocení z hlediska směnečného práva. Jak však sám správně uzavřel, v dovolacím řízení může Nejvyšší soud přezkoumávat napadené rozhodnutí pouze na základě námitek uvedených v dovolání, přičemž obviněný ani v náznaku takové námitky neuvádí (ke znaku uvedení v omyl obviněný předložil pouze výše uvedené námitky skutkové, spočívající v tom, že v rozsudku popsaným způsobem s poškozenými vůbec nejednal). Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud napadené rozhodnutí přezkoumává pouze v rozsahu a z důvodů v dovolání uvedených, nelze brát zřetel ani na vyjádření obviněného, že odkazuje na argumentaci uplatněnou v obou svých odvoláních.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. S. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 16. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch