ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.130.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 130/2011 - 15
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. prosince 2011 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněné R. L., roz. B. S., proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 55 To 478/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 6 T 177/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 27. 8. 2010, sp. zn. 6 T 177/2010, byla R. L. uznána vinnou v bodě 1 přečinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. zákoníku a v bodě 2 přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, za které byla podle §205 odst. 2 za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzena k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazena do věznice s ostrahou. Dále jí byl uložen podle §75 odst. 1 tr. zákoníku trest zákazu pobytu v okrese Liberec na dobu pěti let. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo obviněné uloženo nahradit poškozenému J. B. škodu ve výši 600 Kč.
Proti citovanému rozsudku podala státní zástupkyně odvolání, o kterém Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl rozsudkem ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 55 To 478/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o vině pod bodem 1, ve výroku o trestu a o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnou uznal vinou přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a za tento přečin a za přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, který zůstal pod bodem 2 v napadeném rozsudku nedotčen, podle §205 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku uložil obviněné úhrnný trest odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon ji zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou. Shodně jako soud prvního stupně pak uložil obviněné trest zákazu pobytu a povinnost k náhradě škody.
Trestné činnosti popsané v rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 1, o níž bylo odvolacím soudem nově rozhodnuto, se měla obviněná dopustit tím, že dne 29. 7. 2010 v L., v době kolem 18.30 hodin v obchodním domě M. F. na S. n. v nultém patře využila nevolnosti J. B., který požádal o pomoc a vyndání pití z příruční tašky, což učinila a současně z tašky odcizila hnědou peněženku s hotovostí ve výši 600 Kč, kterou si ponechala a z místa odešla, vše ke škodě J. B., a to přesto, že byla rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 42 T 88/2004 ze dne 20. 10. 2005, který nabyl právní moci dne 24. 11. 2005, odsouzena za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) k trestu odnětí svobody v trvání patnácti měsíců se zařazením pro výkon trestu do věznice s ostrahou, kdy tento trest vykonala 15. 5. 2009.
Proti tomuto rozsudku podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněné R. L., kterým jej napadla v celém rozsahu, dovolací námitky směřují ovšem výhradně proti té části napadeného rozsudku, kterou byl zrušen rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o vině pod bodem 1, ve výroku o trestu a o náhradě škody a bylo v této části nově rozhodnuto. Ve skutečnosti tedy nejvyšší státní zástupkyně nenapadá tu část rozsudku odvolacího soudu, v níž zůstal rozsudek soudu prvního stupně nezměněn, tedy výrok o vině pod bodem 2. K důvodům dovolání uvedla, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně shrnula dosavadní postup soudů a jejich právní závěry, přičemž konstatovala, že se závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se nelze ztotožnit. Podle jejího názoru z konstrukce skutkové podstaty ustanovení §205 tr. zákoníku vyplývá, že v odst. 1 a v odst. 2 jsou upraveny dvě samostatné základní skutkové podstaty, které obě vycházejí ze základní definice krádeže, za kterou se považuje jednání spočívající v tom, že si pachatel přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a doplňují ji některým dalším alternativním znakem. S ohledem na odlišnost znaků skutkových podstat nelze považovat ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku za speciální skutkovou podstatu k ustanovení §205 odst. 1 tr. zákoníku. Použití pouze právní kvalifikace podle §205 odst. 2 tr. zákoníku pak současně nezohledňuje celou povahu jednání obviněné a v budoucnosti v případě další recidivy obviněné by nemusela být naplněna podmínka zpětnosti, protože v §205 odst. 2 tr. zákoníku je výslovný odkaz na odst. 1. Nelze se ztotožnit ani s právní kvalifikací, kterou použil soud prvního stupně ve svém rozsudku, tedy že se v případě §205 odst. 2 tr. zákoníku jedná o kvalifikovanou skutkovou podstatu sui generis. Jednání obviněné mělo být podle nejvyšší státní zástupkyně právně posouzeno jako souběh trestných činů podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, neboť obviněná svým jednáním naplnila znaky obou skutkových podstat přečinu krádeže.
Vzhledem k uvedenému navrhla nejvyšší státní zástupkyně závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 7. 10. 2010, sp. zn. 55 To 478/2010, i všechna další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby bylo rozhodnuto o vazbě obviněné.
Do doby vydání tohoto rozhodnutí nebylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno žádné vyjádření obviněné.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjistil, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce.
Z výše uvedeného výkladu je patrné, že námitky nejvyšší státní zástupkyně jsou relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. Po předložení dovolání Nejvyššímu soudu byla jiná obdobná trestní věc postoupena k rozhodnutí velkému senátu trestního kolegia (§20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). Senát činný v projednávané trestní věci tak v zájmu sjednocení rozhodování Nejvyššího soudu vyčkal rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia v této obdobné věci, které bylo přijato dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 1035/2011-I.
V tomto rozhodnutí přijal Nejvyšší soud právní názor, podle kterého otázku vztahu skutkových podstat uvedených v ustanovení §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku je třeba posuzovat na podkladě vzájemného srovnání těchto dvou ustanovení. Podle §205 odst. 1 tr. zákoníku je postihován pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a zároveň splní některou podmínku uvedenou v alternativě pod písm. a) až e). Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku bude pachatel potrestán, když si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a zároveň byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Je tak zřejmé, že nejde o dvě skupiny znaků, z nichž by jedna současně vždy byla obsažena i ve druhé skupině, nejde tak o jeden kruh znaků vnořených do druhého, ale jde o tzv. křížící se kruhy znaků, protože uvedené skupiny mají společné pouze některé znaky a jiné nikoli. Jsou-li naplněny znaky druhého odstavce, nemusejí nutně být naplněny znaky prvního odstavce a naopak. Nemůže tak jít o poměr obecného a zvláštního ustanovení ve smyslu privilegovaných a kvalifikovaných skutkových podstat, jež jsou díky jednomu znaku či více znakům navíc v poměru speciality vůči skutkovým podstatám základním. Proto se může varianta, že se jedná pouze o kvalifikovanou skutkovou podstatu, vyloučit, byť sankce v §205 odst. 2 tr. zákoníku je přísnější než v §205 odst. 1 tr. zákoníku.
Konstrukce a formulace znaků obsažených v ustanovení §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku představuje zvláštní legislativní techniku založenou na tom, že se v odst. 2 znovu opakují zcela ve shodě s odst. 1 základní znaky krádeže, tj. „kdo si přivlastní cizí věc tím, že se jí zmocní“, přičemž v odst. 2 se dále uvádí „a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“. Z toho ovšem vyplývá, že vykazuje-li jednání pachatele zákonné znaky uvedené v odstavci 1 a současně i odstavci 2 §205 tr. zákoníku, není možné na věc nahlížet jinak, než že odstavec 2 sice představuje samostatnou skutkovou podstatu, avšak současně (a to ke znakům uvedeným v §205 odst. 1 tr. zákoníku) vyjadřuje kvalifikační znak spočívající ve zpětnosti (recidivě). Nejedná se sice o typickou, klasickou kvalifikovanou skutkovou podstatu, přesto se však s ohledem na vymezení znaku zpětnosti (recidivy) a na přísnější sazbu uvedenou v tomto ustanovení jedná o zvláštní skutkovou podstatu, která v sobě spojuje základní a současně kvalifikovanou skutkovou podstatu ve vztahu k odstavci 1. Tuto zvláštní povahu vzájemného vztahu ustanovení §205 odst. 1 tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku nejlépe vystihuje právní posouzení činu pachatele jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) až e), odst. 2 tr. zákoníku. S tímto právním názorem se senát 11 Tdo v projednávané trestní věci ztotožnil a v dalších podrobnostech na citované rozhodnutí odkazuje.
Vzhledem k argumentaci nejvyšší státní zástupkyně je ještě třeba doplnit argumentaci velkého senátu v tom směru, že u posuzovaného trestného činu nejde o jednočinný souběh stejnorodý (který navíc není v nauce a soudní praxi jednoznačně přijímán) jmenovaných skutkových podstat. Akceptování jednočinného souběhu by znamenalo, že pachatel je za zcela shodné jednání, které je již kvalifikováno podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, uznán znovu vinným dalším přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a aniž by přibyla další jiná skutková okolnost, jež by vyplývala z průběhu pachatelova činu, je současně a znovu uznán vinným za to, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil [tedy tutéž věc nebo tytéž věci, za jejichž odcizení již byl uznán vinným podle §205 odst. 1 tr. zákoníku], a to jen proto, aby posouzením podle §205 odst. 2 tr. zákoníku byla vyjádřena jeho recidiva, která není obsažena v §205 odst. 1 tr. zákoníku. Důsledkem tohoto právního posouzení je navíc nutnost ukládat úhrnný trest podle §43 odst. 1 tr. zákoníku, který se ukládá podle přísnější právní kvalifikace, tj. podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž je třeba ve smyslu §42 písm. n) tr. zákoníku pachateli přičítat i přitěžující okolnost spáchání více trestných činů, a to za materiálně jedinou krádež, čímž dochází k neúměrnému zpřísňování trestní represe.
Nejvyšší soud však po zjištění, že námitky dovolání nejvyšší státní zástupkyně mají reálný podklad (ač se uváděnou argumentací neztotožnil v plném rozsahu), nepřezkoumával dále napadené rozhodnutí v rozsahu a z důvodů, které byly v dovolání vytýkány, a nezrušil podle §265 k odst. 1 tr. ř. napadenou část rozsudku soudu druhého stupně.
Od 1. prosince 2011 je totiž účinná změna trestního zákoníku záležící v tom, že §205 odst. 2 nově zní: „Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta“. Tato změna ve vyjádření podmínky recidivy v podstatě znamená, že vada rozhodnutí spočívající v tom, že u skutku, který ač naplňoval i znaky uvedené v §205 odst. 1 tr. zákoníku, byl posouzen jen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, nemá ten význam, že by u odsouzeného nebyly splněny podmínky pro jeho odsouzení za krádeže spáchané po 1. prosinci 2011 opírající se o předchozí odsouzení napadeným rozsudkem. Projednáním dovolání by se tedy na postavení obviněné nic zásadního nezměnilo. Přitom otázka, která měla být z podnětu dovolání vyřešena, byla vyřešena již citovaným rozhodnutím velkého senátu. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl z důvodu uvedeného v ustanovení §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., jehož podmínky byly takto splněny.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch