ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1364.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 1364/2011-16
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 16. 12. 2011 dovolání T. H. proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 4 To 124/2011 z 16. 6. 2011, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Novém Jičíně pod sp. zn. 1 T 14/2011 z 12. 4. 2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného T. H. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně, sp. zn. 1 T 14/2011 z 12. 4. 2011 byl obv. T. H. shledán vinným tím, že mařil výkon rozhodnutí soudu tím, že vykonával činnost, která mu byla takovým rozhodnutím zakázána, čímž spáchal přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za což byl odsouzen podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců a podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Současně mu byl podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let.
Podle skutkových zjištění Okresního soudu v Novém Jičíně dne 15. 2. 2011 okolo 7,30 hod. ve F. p. R., okres Nový Jičín, obv. H. řídil na ulici R., poté do T. a K. n. O., kam ujížděl před policií, osobním vozidlem zn. Audi A3, a to přesto, že trestním příkazem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 23. 5. 2007, č. j. 2 T 156/2007-30, který nabyl právní moci dne 20. 6. 2007, mu byl uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v trvání jednoho roku a šesti měsíců, který mu byl později zkrácen v souvislosti s nabitím účinnosti nového trestního zákoníku podle §419 usnesením téhož soudu z 8. 1. 2010, č. j. 2 T 156/2007-67 na dobu jednoho roku a následně rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 12. 7. 2007, sp. zn. 5 T 59/2007, který nabyl právní moci dne 28. 9. 2007 mu byl uložen další trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 3 let a šesti měsíců, který mu byl později ze stejného důvodu jako v předchozím případě zkrácen usnesením téhož soudu ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. 5 T 59/2007 na dobu tří let a dvou měsíců, a naposledy mu byl trest zákazu činnosti v trvání dvou let uložen rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. 21 T 114/2010, který nabyl právní moci dne 23. 11. 2010.
Proti tomuto rozsudku podal obv. T. H. odvolání , o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě dne 16. 6. 2011 sp. zn. 4 To 124/2011 tak, že podle §256 tr. řádu se odvolání T. H. zamítá.
Proti tomuto rozhodnutí obv. T. H. podal dovolání, s odkazem na dovolací důvody uvedené v ust. §265b odst. 1 písm. d) a l) tr. řádu, neboť je přesvědčený o tom, že Krajským soudem v Ostravě byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání a současně jím bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písm. a) až k) tr. řádu.
V rámci svých námitek uvedl, že postupem Krajského soudu v Ostravě dne 16. 6. 2010 bylo zásadním způsobem porušeno jeho ústavou zaručené právo na spravedlivý proces i právo na obhajobu. K porušení těchto práv došlo tím, že dovolatel na základě plné moci z 10. 6. 2011 zmocnil advokáta Mgr. Pavla Andrleho, aby jej v trestním řízení obhajoval a současně uvedl, že si nepřeje, aby byl u jednotlivých úkonů zastupován substitutem. Vzhledem k tomu, že Mgr. Andrle byl již před 10. 6. 2011 vyrozuměn o konání hlavního líčení dne 16. 6. 2010 u Okresního soudu v Ostravě v jiné trestní věci ve které rovněž působil jako obhájce a jednalo se o vazební věc, tak ve věci svého mandanta T. H. požádal o odročení nařízeného veřejného zasedání, ale Krajským soudem v Ostravě mu nebylo vyhověno. A právě v této skutečnosti dovolatel vidí porušení svého práva na spravedlivý proces a obhajobu.
Další podstatný dovolací důvod spatřuje obviněný v tom, že v rámci veřejného zasedání konaného dne 16. 6. 2011 bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání přesto, že obviněný se z objektivních důvodů nemohl tohoto zasedání zúčastnit. K tomu dovolatel upřesňuje, že dne 16. 6. 2011 byla celorepublikově vyhlášena stávka v dopravě, přičemž to, že tato stávka byla přesunuta z původního termínu 12. 6. 2011 na 16. 6. 2011 se obviněný dozvěděl až tento den v ranních hodinách před svým plánovaným odjezdem, a tak už nebylo možné se zúčastnit nařízeného veřejného zasedání. K tomu dovolatel dodává, že je si vědom skutečnosti, že ve věci, kde nejsou dány důvody nutné obhajoby, může být rozhodnuto bez přítomnosti obviněného, ale pouze v případě, kdy je řádně předvolán, je mu poskytnuta lhůta k přípravě a ten svou neúčast u jednání včas neomluví. To však dle tvrzení dovolatele není jeho případ, neboť on svou neúčast včas a dle svých možností omluvil, přičemž tato omluva byla předsedkyni senátu před začátkem jednání nepochybně předána.
Vzhledem ke všem uvedeným skutečnostem dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud ČR vyhověl jeho dovolání a aby z jeho podnětu v souladu §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2011, č. j. 4 To 124/2011-70, a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání.
K tomuto dovolání se písemně vyjádřil státní zástupce, který je činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“).
K námitkám subsumovaným pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu, státní zástupce nejprve předesílá, že tento dovolací důvod se týká výhradně přítomnosti obviněného u právního úkonu a nikoli přítomnosti jeho obhájce. Pokud tedy obviněný poukazoval i na konání nařízeného veřejného zasedání bez účasti svého právního zástupce, není možné k tomu přihlédnout. Následně státní zástupce uvádí, kdy je přítomnost obviněného u veřejného zasedání nezbytná a poté následně zdůrazňuje, že s ohledem na ústavní právo (vyplývající z čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod) je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání i v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání. Z odůvodnění napadeného usnesení krajského soudu a rovněž i z dovolání obviněného vyplývá, že se obviněný v ranních hodinách dne 16. 6. 2011 omluvil s tím, že se nemá jak dostavit k veřejnému zasedání, neboť kvůli stávce v dopravě nejezdí vlaky a neví, jak by se k soudu dopravil. Existence stávky, jejíž termín byl navíc změněn z 12. 6. na 16. 6. 2011 a v důsledku toho výrazné omezení v dopravě státní zástupce označil za objektivní skutečnost. Současně zdůrazňuje, že obviněný neprojevil souhlas s tím, aby bylo veřejné zasedání konáno v jeho nepřítomnosti, a proto žádal o odročení nařízeného jednání tak, aby se ho mohl zúčastnit. Vzhledem k základnímu právu účastníka řízení účastnit se řízení a být před soudem slyšen, které vyplývá z čl. 38 odst. 2 Listiny, státní zástupce shledal námitky obviněného jako důvodné a naplňující předmětný dovolací důvod.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu státní zástupce uvedl, že se jedná o dovolací důvod procesního charakteru, který má zabránit porušení práva na přístup strany k II. instanci, a to zejména ve formě odmítnutí nebo zamítnutí opravného prostředku bez věcného přezkoumání napadeného rozhodnutí. Odvolání obviněného však bylo v souladu se zákonem a v řádně provedeném odvolacím řízení věcně přezkoumáno a následně jako nedůvodné zamítnuto. Proto nebyl tento dovolací důvod naplněn.
S ohledem na tuto skutečnost státní zástupce Nejvyššímu soudu ČR navrhuje, aby podle §265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil dovoláním napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i všechna rozhodnutí na něj obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Současně vyjadřuje souhlas s tím, aby Nejvyšší soud ČR učinil rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. b) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. řádu) nejprve zjišťoval, zda je v této věci dovolání přípustné , tzn. že prověřil, zda je podané dovolání v souladu s ust. §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. řádu, zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě, tj. u věcně a místně příslušného soudu v souladu s ust. §265e odst. 1, 3 tr. řádu i oprávněnou osobou v souladu s ust. §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti, které jsou upraveny ust. §265f tr. řádu. Po prostudování dovolání T. H. Nejvyšší soud shledal, že dovolání splňuje všechny podmínky výše uvedených ustanovení tr. řádu a lze jej v řízení před Nejvyšším soudem věcně projednat .
V první námitce dovolatel odkazuje na dovolací důvod ust. §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. tedy, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. V obecné rovině tento dovolací důvod nespočívá v jakékoliv nepřítomnosti obviněného u hlavního líčení nebo ve veřejném zasedání, ale pouze v absenci, která je v rozporu se zákonným ustanovením, podle kterého nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněného.
Pro účely posouzení dovolání obv. T. H. podle tohoto dovolacího důvodu je podstatné zejména zjištění, zda byly naplněny všechny zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání (§233 an.), především však ust. §263 odst. 4 tr. řádu, neboť to je prakticky jediné ustanovení, které explicitně vymezuje podmínky, za nichž nelze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. Současně je nutné přezkoumat naplnění čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listiny“), ze kterého vyplývá, že je nutné umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání také v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (viz. např. NS 26/2004 – T 621).
K výše uvedenému Nejvyšší soud ze spisového materiálu ověřil, že Krajský soud v Ostravě obviněného k veřejnému zasedání konaného 16. 6. 2011 řádně a včas předvolal (o konání veřejného zasedání byl vyrozuměn dne 2. 6. 2011). Rovněž k porušení §263 odst. 4 tr. ř. nedošlo, neboť obv. H. nebyl v době konání veřejného zasedání dne 16. 6. 2011 ve vazbě, ani ve výkonu trestu odnětí svobody. Jelikož k porušení výše uvedených ustanovení tr. řádu nedošlo, zaměřil se Nejvyšší soud dále na přezkum splnění podmínek pro konání veřejného zasedání z pohledu článku 38 odst. 2 Listiny, který deklaruje povinnost obviněnému umožnit účast u veřejného zasedání v případě, kdy na tom obviněný trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti a svou (faktickou) neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví, a to takovými důvody, které lze akceptovat, neboť obviněnému objektivně zabránily v účasti na veřejném zasedání.
Je pravdou, že obv. H. vyjádřil své přání zúčastnit se předmětného veřejného zasedání u Krajského soudu v Ostravě, nicméně tento den v ranních hodinách se z tohoto zasedání telefonicky omluvil s tím, že se nemůže k jednání dostavit z důvodu stávky železničářů, o které se dozvěděl údajně až před plánovaným odjezdem do Ostravy. V důsledku toho již dle jeho interpretace nebylo možné se dostavit k soudu na 8 hod. k nařízenému jednání. Tuto skutečnost, kterou považuje dovolatel za objektivní a na jeho vůli nezávislou, však Krajský soud v Ostravě neakceptoval s odůvodněním, že stávka není důvodem pro odročení veřejného zasedání, když „obviněnému nic nebránilo, aby si účast u veřejného zasedání zajistil jiným způsobem.“ (č. l. 67).
K otázce, zda v tomto konkrétním případě je stávka v dopravě akceptovatelnou omluvou pro absenci obviněného u veřejného zasedání, zaujal Nejvyšší soud jednoznačně odmítavé stanovisko, a to z těchto důvodů. Informace o konání této stávky byla sdělovacími prostředky oznámena dlouhodobě dopředu (což je možné snadno dohledat např. v archivovaných zprávách na internetu). Navíc původní termín stávky plánovaný na 12. 6. 2011 byl odbory změněn na pozdější (neboť 12. 6. 2011 byl den pracovního klidu). Obviněný tak měl dostatek času pro to, aby si zajistil způsob, jakým se k veřejnému zasedání dostaví, obzvlášť když výslovně trval na své účasti.
Pro co nejobjektivnější posouzení této dovolatelovy námitky si Nejvyšší soud ověřil, jaké měl obviněný (mimo vlakové spojení) další možnosti dopravy. Telefonickým dotazem na místního autobusového dopravce bylo zjištěno, že na trase mezi F. p. R. a O. byla dne 16. 6. 2011 v ranních hodinách (tj. mezi 6 – 9 hodinou) zajištěna autobusová doprava společností Veolia Transport Morava, a. s. Ta podle vyjádření vedoucího provozní oblasti O. tento den vypravila spoje podle platných jízdních řádů, a tedy zajišťovala meziměstskou dopravu bez ohledu na stávku. Z toho vyplývá jednoduchý závěr o tom, že i v případě, že by se obviněný H. o plánované stávce ze sdělovacích prostředků nebo jinou cestou nedozvěděl (což je navýsost nepravděpodobné) a s touto skutečností byl obeznámen skutečně až ráno 16. 6. 2011 na vlakovém nádraží ve F. p. R., tak mohl pro cestu do O. využít fungující autobusovou dopravu.
Na jednání obv. H. lze tedy právem hledět jako na jednání obstrukčního charakteru, kterým s největší pravděpodobností sledoval odložení reálně hrozícího nástupu do výkonu trestu odnětí svobody, ke kterému byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně dne 12. 4. 2011, sp. zn. 1 T 14/2011. (Oprávněnost tohoto závěru zvyšuje i pokus obhájce obviněného o odročení veřejného zasedání na pozdější termín. Neboť advokát Mgr. Pavel Andrle dne 10. 6. 2011 přijal zastupování v jeho případě i přesto, že věděl, že dne 16. 6. 2011 v 8,00 hod. se nemůže zúčastnit veřejného zasedání, protože má ve věci Okresního soudu v Ostravě nařízenou na osmou hodinu jednání ve vazební věci sp. zn. 11 T 56/2011. Z tohoto důvodu pak ve prospěch svého mandanta Krajský soud v Ostravě žádal o odročení jednání, ale ani tento důvod pro odročení Krajský soud v Ostravě neakceptoval. Je zřejmé, že obhájce přijal obhajobu obviněného se zřejmým cílem zmařit konání veřejného zasedání o odvolání dne 16. 6. 2011. V opačném případě by obhajobu nepřevzal nebo by si na některou z těchto dvou věcí zařídil substituci).
Na základě výše uvedené skutečnosti Nejvyšší soud konstatuje, že Krajský soud v Ostravě zcela správně vyhodnotil omluvu obviněného o objektivní nemožnosti zúčastnit se nařízeného jednání jako neodůvodněnou, a proto přijetí usnesení tohoto soudu o tom, že veřejné zasedání bude konáno v jeho nepřítomnosti – bylo zcela správné a nebyl jím porušen čl. 38 odst. 2 Listiny, ani žádné ustanovení tr. řádu. Proto Nejvyšší soud dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu, jako zjevně neopodstatněné .
Dalším dovolacím důvodem, na který dovolatel ve svém podání odkázal, je důvod uvedený v ust. §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, tedy že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v ust. 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. řádu,
a) aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo
b) byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) ust. §265b odst. 1 tr. řádu.
Z toho vyplývá, že toto ustanovení tr. řádu obsahuje dvě alternativy důvodů dovolání. Pod první variantu spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí nalézacího soudu z ryze formálních důvodů uvedených v §253 tr. řádu, bez věcného přezkoumání podle §254 tr. řádu. Podstatou tohoto dovolacího důvodu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v rámci řádného přezkumného řízení, které provedeno nebylo , ačkoliv dle ustanovení trestního řádu provedeno být mělo, v důsledku čehož byl obviněný zkrácen ve svém právu na přístup k soudu II. stupně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 11. 2002, sp. zn. 7 Tdo 916/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, ročník 2003, svazek 20, pod č. 491).
Pod druhou alternativu spadají případy, kdy bylo zamítnuto podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. řádu, tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem. Pokud tedy soud II. stupně napadené rozhodnutí na podkladě řádného opravného prostředku věcně přezkoumal a následně tento opravný prostředek neshledal důvodným a zamítl jej dle §256 tr. řádu, je možné dovolací důvod dle ust. §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu uplatit pouze v jeho druhé alternativě, tj. pokud byl v řízení, které předcházelo uvedenému zamítavému rozhodnutí, dán důvod dovolání uvedený pod §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. řádu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 6. 2002, sp. zn. 6 Tdo 115/2002, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, ročník 2002, svazek 18, pod č. T 423). Podstatou této alternativy je tedy skutečnost, že odvolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu II. stupně, ale tento soud, přestože v řádném opravném řízení napadené rozhodnutí soudu I. stupně věcně přezkoumával, se zjevně dopustil vytýkané vady. V projednávaném případě obv. T. H. odkazuje na dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu proto, že je přesvědčen o tom, že Krajský soud v Ostravě v rámci odvolacího řízení jeho odvolání neoprávněně (v souladu s ust. §256 tr. řádu) zamítl, přestože zde byla dána existence dovolacího důvodu podle ust. §265b odst. 1 písm. d) tr. řádu.
Nejvyšší soud napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že obviněný T. H. se ke Krajskému soudu v Ostravě nedostavil z vlastního rozhodnutí a jeho omluva byla pouze formální, neboť překážka, která měla být příčinou nemožnosti dostavení se k soudu II. stupně, byla zjevně smyšlená. Z tohoto důvodu tuto námitku dovolatele odmítnul jako zjevně neopodstatněnou a v důsledku této skutečnosti poté odmítnul i výhradu dovolatele podřazenou pod důvod dovolání podle ust. §265b odst. 1 písm. l) tr. řádu, a to rovněž s odkazem na ust. §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněná.
Za podmínek uvedených v ust. §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. řádu).
V Brně dne 16. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Stanislav Rizman