ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1407.2010.1
4
2
sp. zn. 11 Tdo 1407/2010-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 17. ledna 2011 o dovolání obviněného Š. F. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. června 2009, sp. zn. 5 To 77/2008, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 98/2006, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. F. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. června 2007, sp. zn. 2 T 98/2006, byl obviněný Š. F. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., a trestným činem podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák., jichž se dopustil způsobem podrobně popsaným ve výroku tohoto rozsudku, a byl mu za to uložen trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. soud rozhodl o nároku poškozených na náhradu škody.
K odvolání státního zástupce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. června 2009, sp. zn. 5 To 77/2008, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ohledně tohoto obviněného zrušil ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř. obviněnému uložil trest odnětí svobody v trvání sedmi let s výkonem ve věznici s ostrahou. O odvolání obviněného Š. F., které směřovalo výlučně proti výroku o trestu, rozhodl Městský soud v Praze výše již citovaným rozsudkem tak, že jej podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu (resp. proti výroku o trestu) podal obviněný Š. F. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž uplatnil dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. ř., a to konkrétně, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení a v předcházejícím řízení byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný v odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku namítl, že oba soudy nesprávně aplikovaly ustanovení §23, §31 a §33 tr. zák., nevzaly v úvahu všechny polehčující okolnosti a obviněnému vyměřily nepřiměřeně přísný trest. Obviněný se dobrovolně přihlásil na Policii ČR, s orgány činnými v trestním řízení spolupracoval a ke své trestné činnosti se doznal. Přihlédnuto nebylo ani k jeho zdravotnímu stavu a k tomu, že se trestné činnosti dopustil pod vlivem omamných látek. Rozhodnutí odvolacího soudu je v části týkající se ukládaného trestu nepřezkoumatelné a je zřejmé, že se soud námitkami obviněného uplatněnými v odvolání v podstatě nezabýval. Tím podle dovolatele zasáhl do jeho základních práv, a to do jeho práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod, a ve svém důsledku i do jeho práva na osobní svobodu podle čl. 8 Listiny základních práv a svobod. V této souvislosti poukázal i na některá rozhodnutí Ústavního soudu (sp. zn. III. ÚS 1104/08 ze dne 19. března 2009 a III. ÚS 2110/07 ze dne 28. května 2009). Rozhodnutím soudu konečně došlo u obviněného i k porušení ustanovení o účelu trestu (§23 tr. zák.), neboť tohoto účelu lze dosáhnout pouze trestem přiměřeným a spravedlivým, kterážto kritéria trest uložený v posuzovaném případě nesplňuje. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze ohledně tohoto obviněného zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že jeho dovolací námitky stojí mimo dovolatelem uplatněné dovolací důvody. Ve vztahu k výroku o trestu (nejde-li o trest odnětí svobody na doživotí) lze uplatnit jediný dovolací důvod, a to dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a to pouze v případě, byl-li uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za čin, jímž byl obviněný uznán vinným. Prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze pak namítat pouze jiné vady tohoto výroku než jsou otázky druhu trestu a jeho výměry, a to např. pochybení soudu v tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Nepřiměřenost, tj. přílišnou přísnost ve věci uloženého trestu nelze namítat prostřednictvím žádného ze zákonných dovolacích důvodů. Pokud dovolatel napadá kvalitu a přesvědčivost odůvodnění napadeného rozhodnutí, tyto jeho námitky je třeba podle §265a odst. 4 tr. ř. považovat za nepřípustné. Státní zástupkyně v rámci svého vyjádření navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného než zákonného důvodu.
Pro úplnost je třeba uvést, že obviněný po tomto vyjádření státní zástupkyně doručil soudu podání, učiněné prostřednictvím obhájce, označené jako vyjádření k argumentaci Nejvyššího státního zastupitelství, v němž polemizuje s názory státní zástupkyně a předkládá i další argumenty pro opodstatněnost jím podaného dovolání a uplatněného dovolacího důvodu.
Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům:
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Dovolatelem uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k). Dovolatel tento dovolatel uplatnil v jeho druhé alternativě, a to že bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku ačkoliv v řízení předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, pokud napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Právním posouzením skutku se rozumí kvalifikace skutku, případně kvalifikace jiné okolnosti skutkové povahy podle příslušných ustanovení hmotného práva. Jiným nesprávným hmotně právním posouzením (jež v dovolání namítá obviněný) je pak zhodnocení otázky, která nespočívá v právní kvalifikaci skutku, ale v jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva, a to jak hmotného práva trestního, tak i jiných právních odvětví.
Tzv. (jiné) hmotně právní posouzení by při izolovaném jazykovém výkladu teoreticky mohlo zahrnovat i otázky ukládání trestu, při interpretaci tohoto pojmu ve smyslu zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je však nutno brát na zřetel také jeho vztah k ostatním zákonným důvodům dovolání a celkovou systematiku ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Již v rozhodnutí publikovaném pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. Nejvyšší soud vyložil, že námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí lze v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., tedy jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Za jiné hmotně právní posouzení, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je pak možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu (blíže srov. rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
S ohledem na toto obecné konstatování je pak v posuzované věci zřejmé, že pokud obviněný v dovolání namítal nesprávné vyhodnocení kritérií §31 a 33 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu, jeho námitky nelze podřadit pod jím uplatněný, ale ani pod žádný jiný dovolací důvod podle §265b odst. 1 tr. ř.
Pro úplnost však nutno dodat, že v posuzované věci byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání sedmi let, tj. jen mírně v horní polovině zákonného rozpětí trestní sazby stanovené za trestný čin loupeže podle §234 odst.1 tr. zák., jež činí dva roky až deset let. Obviněný Š. F. se v této věci přitom dopustil mimo jiné mnohonásobného trestného činu loupeže, a to ve zkušební době podmíněného propuštění, přičemž jde o pachatele, který byl pro trestnou činnost majetkové povahy v minulosti již odsouzen a potrestán. Za této situace nelze dospět k závěru, že uložený trest jakkoli, natož extrémně, vybočuje ze zákonných zásad stanovených pro ukládání trestu, a nelze tak ani dovozovat, že se ocitá mimo rámec spravedlivého trestního procesu ve smyslu čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
Pokud pak jde o námitky dovolatele, jejichž podstatou je tvrzení o nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí Městského soudu, jež podle dovolatele spočívá v absenci popisu úvah soudu při hodnocení polehčujících a přitěžujících okolností při vyměřování trestu, nelze než souhlasit se státní zástupkyní, že podle §265a odst. 4 tr. ř. jsou takové námitky v dovolání nepřípustné a Nejvyšší soud se jimi proto nemohl zabývat.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Jelikož Nejvyšší soud v posuzované věci shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. ledna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík