ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1477.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 1477/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2011 dovolání podané obviněným I. V. O. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 5 To 219/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 90 T 144/2009, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného I. V. O. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 5. 1. 2010 , sp. zn. 90 T 144/2009, byl I. V. O. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů), za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Podle §57 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest vyhoštění z území České republiky na dobu tří let. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění Městského soudu v Brně se obviněný dopustil shora uvedené trestné činnosti tím, že dne 21. 12. 2009 v době kolem 13.20 hod. v B. v prostorách obchodního domu Interspar na ulici T. v prostorách prodejní plochy odcizil dvě balení dámských punčochových kalhot zn. Belinda Hold v hodnotě 249 Kč a Belinda Hipstek v hodnotě 79,90 Kč, a to tak, že si odcizené zboží uschoval pod oděv, který měl na sobě, přičemž při průchodu pokladní zónou platil pouze láhev vody a rohlíky, které si vybral na prodejně, a prošel pokladní zónou, kde byl následně zadržen bezpečnostní ostrahou prodejny, zboží, které takto znehodnotil, mu bylo odebráno, a způsobil tak společnosti Spar Česká obchodní společnost, s. r. o., se sídlem Nákupní 389/1, Praha, škodu ve výši 329 Kč, přičemž uvedeného jednání se dopustil, ačkoliv byl Městským soudem v Brně pod sp. zn. 88 T 131/2007, ze dne 10. 10. 2007, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 230 hodin, kterýžto trest mu byl přeměněn na trest odnětí svobody ve výměře 115 dnů do věznice s dozorem, který vykonal dne 5. 9. 2009.
Proti citovanému rozsudku podal obviněný odvolání, které Krajský soud v Brně , jako soud odvolací, usnesením ze dne 5. 5. 2010, sp. zn. 5 To 219/2010 , podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ľubomíra Vdovce dovolání , ve kterém uvedl, že mu byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, přičemž odkázal na §265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že trest vyhoštění lze sice uložit za kterýkoli trestný čin uvedený ve zvláštní části trestního zákona, nelze jej ovšem užít vůči každému pachateli bez ohledu na to, zda jsou splněny zvláštní zákonné předpoklady pro jeho uložení v ustanovení §57 odst. 1, 3 tr. zák. Tento trest lze uložit, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem. Podle obviněného s přihlédnutím ke stupni společenské nebezpečnosti jeho činu, tedy ke skutečnosti, že byl odsouzen za krádež dámských punčochových kalhot v hodnotě 329 Kč, mu trest vyhoštění neměl být uložen.
Dále obviněný namítá, že má na území České republiky pracovní a sociální zázemí, byl zde opakovaně zaměstnán a uložení trestu vyhoštění je v rozporu se zájmem na spojování rodin, neboť na území České republiky má trvalé bydliště jeho nezletilá dcera.
Obviněný závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, sp. zn. 5 To 219/2010, ze dne 5. 5. 2010 a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten shrnul průběh předchozího řízení a obsah obviněným podaného dovolání a uvedl, že obviněný pouze opakuje námitky, které vyjádřil už v odvolání, a krajský soud se jimi řádně a zcela dostatečně zabýval. Jestliže bylo přezkumné řízení náležitě provedeno ve druhém stupni, nemá Nejvyšší soud České republiky důvod znovu přezkoumávat opakované námitky obviněného jen proto, že ten nesouhlasí s výsledkem řízení o odvolání. Námitky obviněného sice spadají pod uplatněný dovolací důvod, nelze je však mít za opodstatněné právě z důvodů vyjádřených v napadeném rozhodnutí. Státní zástupce připomíná, že obviněný není zaměstnán, neustále páchá trestnou činnost, a to v podobě speciální majetkové recidivy, očividně není ochoten dlouhodobě respektovat pravidla stanovená naším právním řádem. Pokud jde o zájem na spojování rodin, musí se jednat o reálné soužití obviněného s nejbližšími rodinnými příslušníky, zatímco ve skutečnosti obviněný ani nemá povědomí o tom, kde jeho dcera žije. Z toho je zřejmé, že se nijak nepodílí na její výchově ani materiálním zaopatření a jeho námitka postrádá racionální náplň. Nelze souhlasit ani s tvrzením, že skutek, pro který byl odsouzen, je zcela bagatelní povahy. To by byl, pokud by se obviněný nedopouštěl kontinuálně majetkové trestné činnosti, takže splňuje zákonnou podmínku recidivy podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák.
Závěrem svého vyjádření navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněným podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelem uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Obviněný označuje jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Uvedený dovolací důvod je dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §31 až §34 tr. zák. a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Námitky obviněného sice odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu, nelze jim však přisvědčit. Předně je třeba souhlasit se státním zástupcem v tom, že obviněný pouze opakuje své námitky tak, jak je uplatnil v odvolání, aniž by jakkoli reagoval na závěry odvolacího soudu, se kterými se Nejvyšší soud zcela ztotožňuje. Jestliže obviněný bagatelizuje společenskou nebezpečnost své trestné činnosti s ohledem na výši způsobené škody, opomíjí, že nebezpečnost zde není dána výší škody, ale zvláštním případem recidivy vyjádřeným v příslušné skutkové podstatě. Pokud by se obviněný dopustil krádeže s odpovídající výší způsobené škody poprvé, nebyl by vůbec trestně stíhán. Mimo trestné činnosti zakládající znak skutkové podstaty podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. se však obviněný v minulosti dopouštěl další majetkové kriminality, což zcela odůvodňuje závěr o potřebě uložení trestu vyhoštění z důvodu ochrany bezpečnosti majetku.
Co se týče pracovního zázemí, neuvádí obviněný žádné konkrétní okolnosti mimo toho, že byl na území ČR opakovaně zaměstnán, což však rozhodně nelze považovat za pracovní zázemí ve smyslu §57 odst. 3 písm. c) tr. zák. Ohledně sociálního zázemí neuvádí obviněný nic, přičemž sociálním zázemím se rozumí především existence společensky užitečných vztahů k okolí a začlenění pachatele do sociálního a kulturního prostředí mimo rámec vztahů pracovních a rodinných, které jsou samostatným hlediskem. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu, aby takové okolnosti sám zjišťoval, pokud je obviněný neuvádí.
Odvolací soud také přiléhavě vyvrátil námitku obviněného, že jeho vyhoštění by bylo v rozporu se zájmem na slučování rodin, neboť na území ČR má bydliště jeho nezletilá dcera, přičemž ji zhodnotil i z hlediska práva obviněného na ochranu soukromého života. Mimo toho, že obviněný ani neví, kde jeho dcera bydlí, lze z jeho výpovědi ve veřejném zasedání dne 5. 5. 2010 doplnit, že ji viděl naposledy v lednu 2010. To lze sotva považovat za skutečně realizovaný rodinný vztah.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněného I. V. O. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 17. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch