ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.1513.2010.1
sp. zn. 11 Tdo 1513/2010-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. března 2011 dovolání podané obviněným P. S. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 5 To 44/2009, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 63 T 15/2008, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 63 T 15/2008, byl P. S. uznán vinným trestnými činy padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea 2 tr. zák. (zákona č. 140/1961 Sb.) za použití §143 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. a podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. dílem dokonaným, dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., za které byl podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále byl rozhodnuto, že obviněný je povinen podle §228 odst. 1 tr. ř. se spoluobviněným I. C. nahradit společně a nerozdílně poškozené ČSOB, a. s., škodu ve výši 1 169 000 Kč. Současně bylo rozhodnuto o vině, trestu a povinnosti nahradit škodu spoluobviněných osob a obviněný byl také zproštěn obžaloby pro další jednání kladené mu za vinu, neboť nebylo prokázáno, že daný skutek spáchal on.
Podle skutkových zjištění se obviněný dopustil trestné činnosti tím, že poté, co si se spoluobviněným I. C. v blíže nezjištěné době a blíže nezjištěným způsobem opatřili informace k účtu, vedeného u Československé obchodní banky a. s. na majitele D. W., včetně jeho podpisového vzoru, a to za účelem nelegálních výběrů finančních prostředků z tohoto účtu za použití padělaných platebních příkazů k úhradě, v době před 12. zářím 2007 kontaktovali spoluobviněného R. H., jehož požádali o založení dvou účtů, což R. H. učinil s vědomím, že na takto účelově založený účet budou převedeny podvodně získané finanční prostředky, dne 12. září 2007 v Praze 10, Moskevská 25 si založil u ČSOB a. s. bankovní účet a u České spořitelny a. s. účet a předal čísla těchto účtů I. C. a P. S., kteří následně využili takto účelově zřízené účty tak, že
1. dne 18. září 2007 předali D. P. k doručení do pobočky ČSOB a. s. v Praze 1, Na Příkopě, dva padělané příkazy k úhradě z účtu, vedeného u Československé obchodní banky a. s., majitele a jediného disponenta D. W., a to částky 631 000,- Kč ve prospěch účtu, vedeného u ČSOB a. s. na jméno R. H., a částky 538 000,- Kč ve prospěch účtu, vedeného u České spořitelny a. s. na jméno R. H., přičemž na základě těchto padělaných příkazů byly finanční prostředky na účty obviněného H. převedeny, následně se R. H. dne 19. září 2007 dostavil společně s P. S. a I. C. do pobočky Československé obchodní banky a. s. v Praze 1, poblíž obchodního centra B. L. a do pobočky České spořitelny a. s. Praha 1 Václavské nám., kde ze svých účtů vybral finanční prostředky v celkové výši 1.169.000,- Kč, které předal obviněným S. a C., čímž byla způsobena škoda ČSOB a. s. ve výši 1.169.000,- Kč,
2. dne 20. září 2007 se pokusili v pobočce ČSOB a. s., v Praze 9, Krátkého ul., prostřednictvím dvou padělaných příkazů k úhradě, doručených do banky T. S., převést z účtu, vedeného u Československé obchodní banky a. s., majitele a jediného disponenta D. W., částku 537.000,- Kč ve prospěch účtu vedeného u České spořitelny a. s. na jméno R. H. a částku 888.300,- Kč ve prospěch účtu, vedeného u ČSOB a. s. na jméno R. H., přičemž tato transakce nebyla realizována z důvodu nedostatku finančních prostředků na účtu poškozeného, čímž mohla být způsobena škoda ČSOB a. s. ve výši celkem 1.425. 300,-Kč,
3. dne 20. září 2007 se pokusili v pobočce ČSOB a. s., Švehlova ul., prostřednictvím dvou padělaných příkazů k úhradě vhozených do sběrného boxu převést z účtu, vedeného u Československé obchodní banky a. s., majitele a jediného disponenta D. W., částku 100.000,-Kč ve prospěch účtu vedeného u České spořitelny a. s. na jméno R. H. a částku 100.000,-Kč ve prospěch účtu, vedeného u ČSOB a. s. na jméno R. H., přičemž tato transakce nebyla realizována z důvodu reklamace poškozeného, čímž mohla být způsobena škoda ČSOB a. s. celkem ve výši 200.000,-Kč.
Proti citovanému rozsudku podali obviněný, další spoluobvinění a poškozená Komerční banka a. s. odvolání, přičemž z podnětu odvolání poškozené doplnil Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 5 To 44/2009 , podle §259 odst. 3 tr. ř. chybějící výrok, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněný I. C. povinen zaplatit poškozené Komerční bance a. s. na náhradě škody 188 000 Kč. Tento výrok se týkal jiného skutku, na kterém se obviněný P. S. nepodílel. Odvolaní obviněného P. S. podle §256 tr. ř. Vrchní soud v Praze spolu s dalšími odvoláními spoluobviněných zamítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný , prostřednictvím své obhájkyně Mgr. Ivany Stlukové dovolání, kterým napadl rozsudek odvolacího soudu, dovolání směřoval „jak proti výrokům o vině, tak proti výroku o trestu“. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí podle něj spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Naplnění uvedeného dovolacího důvodu spatřuje obviněný v tom, že skutek, kterým byl uznán vinným, byl nesprávně posouzen jako trestné činy padělání a pozměňování peněz a podvodu, ač nebylo prokázáno, že by tyto trestné činy spáchal. Skutkový stav podle něj nevykazuje znaky jednání jako části objektivní stránky ani znaky úmyslu jako části subjektivní stránky. V popisu skutku schází specifikace jednání obviněného, které by naplňovalo objektivní stránku trestných činů padělání a pozměňování peněz a podvodu, neboť skutkový děj je popsán zcela neurčitě slovy „…po té, co si obžalovaní I. C. a P. S. v blíže nezjištěné době a blíže nezjištěným způsobem opatřili informace…“. Takto abstraktní výrok podle obviněného svědčí o pochybnostech o skutkovém stavu.
Cenné papíry jsou vymezeny v ustanovení §1 zákona č. 591/1992 Sb., o cenných papírech. Bankovní platební příkaz v tomto ustanovení není vymezen. Platební příkazy nejsou ani bezhotovostním platebním prostředkem, neboť jimi nelze platit jako např. kreditní kartou. Bankovní příkaz není určen k přijetí blíže neurčenému okruhu osob, ale pouze bance. Ze smlouvy o vedení bankovního účtu vyplývá, že tím, kdo platí, je banka, nikoli její klient, čili skutečný příkaz k úhradě může učinit teprve bankovní ústav. Z vystavení bankovního příkazu tedy nevzniká žádný nový právní vztah, resp. smlouva. Podle obviněného je tak pojmově naprosto vyloučeno, aby se jednalo o případ subsumovatelný pod skutkovou podstatu citovaného trestného činu. Připomíná pak také, že judikatura jako taková není v českém právním řádu pramenem práva.
Vzhledem k uvedenému navrhl obviněný závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 8. 2009, sp. zn. 5 To 44/2009, i rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2009, sp. zn. 63 T 15/2008, a přikázal věc soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten po shrnutí předchozího průběhu řízení a obsahu obviněným podaného dovolání uvedl k námitce, že popis skutku ve výroku rozsudku neobsahuje všechny skutkové okolnosti, které by naplňovaly znaky skutkové podstaty trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. ve spojení s §143 tr. zák., že námitka je sice uplatněna správně, avšak je zjevně neopodstatněná. Z popisu skutku, jak je uveden ve skutkové větě rozhodnutí soudu prvního stupně, jasně vyplývá srozumění dovolatele s tím, že se jedná o nelegální transakci, tedy že k nelegálnímu jednání bude použito padělaných příkazů k úhradě, přičemž obviněný tyto příkazy měl v rukou a předával je dalším osobám a musel být minimálně srozuměn s tím, že jsou padělané. Toto srozumění vyplývá i z podílu jeho účasti na této trestné činnosti dostatečně obsažené a vysvětlené i v odůvodněních rozhodnutí soudů obou stupňů. Státní zástupce připomíná, že obviněný nebyl odsouzen za to, že by padělal nebo pozměnil tuzemské bezhotovostní platební prostředky ve smyslu §140 odst. 2 alinea první tr. zák. Skutkové zjištění, že obviněný si spolu s I. C. v blíže nezjištěné době a blíže nezjištěným způsobem opatřili informace k účtu D. W., koresponduje s pravomocným výrokem o vině obviněného P. S. přisouzenými trestnými činy.
Co se týká další námitky obviněného ohledně dopadu hmotně právního ustanovení §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. na případy padělání bankovního platebního příkazu, odkazuje státní zástupce na závěry rozhodnutí uveřejněného pod. č. 21/2001 Sb. rozh. tr. Tedy plně obstojí způsob, jakým se s námitkou vypořádal odvolací soud.
Závěrem svého vyjádření navrhl státní zástupce, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněným podané dovolání odmítl jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjistil, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Obviněný označil jako dovolací důvod ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomuto je třeba v obecné rovině uvést následující:
Podle citovaného ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští.
Je tak zřejmé, že dovolacímu důvodu neodpovídá tvrzení obviněného o údajných pochybnostech o skutkovém stavu, o nichž má svědčit nekonkrétní formulace v úvodu skutkové věty: „…po té, co si obžalovaní I. C. a P. S. v blíže nezjištěné době a blíže nezjištěným způsobem opatřili informace…“. K tomu je navíc třeba dodat, že tato část skutkové věty popisuje přípravné jednání obviněného a spoluobviněného I. C., přičemž fakt, že se přesný způsob, jakým si opatřili údaje k účtu poškozeného, nepodařilo zjistit, nemá žádný vliv na posouzení jejich trestného jednání, pro které byli shledáni vinnými.
Ačkoli obviněný několikrát ve svém dovolání opakuje, že skutková věta neobsahuje okolnosti podřaditelné skutkovým podstatám trestných činů padělání a pozměňování peněz a podvodu, tuto námitku příliš nekonkretizuje. Nejvyšší soud tak konstatuje, že skutková věta naopak obsáhle popisuje způsob spáchání trestného činu, je z ní patrno, jakým způsobem byly naplněny znaky obou přisouzených skutkových podstat. V daném případě obviněný a I. C. podle popisu skutkových okolností jednali vždy společně, ovšem i kdyby tomu tak nebylo a obviněný S. by nenaplnil vlastním jednáním všechny znaky skutkové podstaty, nic by to na situaci nezměnilo, jestliže tyto byly naplněny jednáním spolupachatelů ve svém celku (srov. 36/1973 Sb. rozh. tr.). Z popisu jednání vyplývá také subjektivní stránka obviněného S., neboť je patrné, že se jednalo o jeho aktivní a vědomé jednání směřující ke získání finančních prostředků z účtu jiné osoby, což si lze těžko představit v jiné než úmyslné formě.
Co se týká další námitky obviněného spočívající v tom, že bankovní platební příkaz k úhradě není podle jeho názoru bezhotovostním platebním prostředkem, touto se zabýval již odvolací soud a správně ji vyřešil s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Na jeho argumentaci reagoval obviněný vlastním právním názorem a konstatováním, že judikatura není v našem právním řádu pramenem práva. Nejvyšší soud ovšem nevidí důvod se od právního názoru vyjádřeného ve svém rozhodnutí publikovaném pod č. 21/2001 Sb. rozh. tr. odchylovat a pro stručnost na něj odkazuje.
S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného P. S. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. března 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch