ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.408.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 408/2011-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání dne 13. dubna 2011 dovolání obviněného M. R. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. března 2011, sp. zn. 14 To 37/2011, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. Nt 404/2011, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá .
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 16. února 2011, sp. zn. Nt 404/2011, rozhodl podle §397 odst. 1 tr. ř. tak, že vydání obviněného M. R. k trestnímu stíhání na Ukrajinu pro trestný čin porušení dopravních předpisů bezpečnosti nebo exploatace vozidla osobou, která řídí vozidlo podle článku 286 odst. 3 trestního zákona Ukrajiny, jehož se měl obviněný dopustit tím, že dne 2. 5. 2008 jako řidič vozidla značky Škoda Super, porušil dopravní předpisy, neboť na silnici Kyjev – Čop ve směru Lviv jel rychlostí 97 km/hod., ačkoliv je zde omezena maximální rychlost na 50 km/hod., vjel do protějšího pruhu a zde se srazil s vozidlem VAZ-21099, které řídil I. M. H., přičemž v důsledku dopravní nehody zemřeli I. M. H. a jeho spolucestující M. M. H., další spolucestující utrpěli ublížení na zdraví a to M. V. K. střední ublížení na zdraví, M. R. lehké ublížení na zdraví a osoby cestující v jeho vozidle R. V. H. lehké ublížení na zdraví, R. D. K. těžké ublížení na zdraví a I. I. M. lehké ublížení na zdraví, R. V. O. střední ublížení na zdraví , je přípustné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný M. R. stížnost, kterou Vrchní soud v Praze napadeným usnesením ze dne 9. března 2011, sp. zn. 14 To 37/2011, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Proti posledně uvedenému usnesení Vrchního soudu v Praze podal obviněný M. R.prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to že napadené usnesení spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
V odůvodnění tohoto mimořádného opravného prostředku obviněný uvedl, že rozhodnutí o jeho vydání na Ukrajinu bylo učiněno za zjevné důkazní nouze. Soudy se nevypořádaly s obhajobou obviněného, který jednání kladené mu za vinu opakovaně popřel. Nebyl to obviněný, kdo porušil dopravní předpisy a způsobil dopravní nehodu, ale řidič druhého vozidla, který neměl řidičské oprávnění, v rozhodné době byl pod vlivem alkoholu a nehodu způsobil náhlým přejetím do protisměru přes dvojitou plnou středovou čáru; tomu odpovídají dva ve věci vyhotovené znalecké posudky. Celé trestní stíhání obviněného na Ukrajině je proto protizákonné a jeho jediným cílem je získání finanční částky ve výši 25.000 USD a pojistného plnění od České pojišťovny, a. s. Rodině obviněného na Ukrajině bylo v souvislosti s jeho trestní věcí vyhrožováno a i obviněný se obává ohrožení svého života v případě, že bude vydán. Politická situace na Ukrajině je dlouhodobě nepřehledná, lidská práva osob jsou porušována, a to zejména ve vztahu k prozápadně orientovaným osobám. Obviněnému může politicky přitížit jeho trvalý pobyt na území České republiky. O tom, že motivem jeho trestního stíhání není zjištění pravdy a zajištění spravedlnosti svědčí i skutečnost, že se spisem i důkazy v něm založenými bylo manipulováno a i vyšetřovatel, který se na stíhání obviněného účastní, je ve vztahu k němu podjatý. Dovolatel také zpochybnil oprávněnost ve věci vydaného mezinárodního zatýkacího rozkazu a na závěr poukázal na probíhající řízení o udělení mezinárodní ochrany, a na vyjádření jeho ukrajinského právní zástupce, k nimž žádný ze soudů nepřihlédl. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jakož i jemu předcházející usnesení Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda jsou v posuzované věci splněny podmínky přípustnosti dovolání. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro účely řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který umožňuje průlom do právní moci rozhodnutí, a už z tohoto důvodu je přípustnost jeho podání omezena (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. října 2005, sp. zn. 11 Tdo 1390/2005).
Dovolání obviněného M. R. směřuje proti rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, jímž byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta jeho stížnost proti usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo podle §397 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto tak, že vydání obviněného k trestnímu stíhání na Ukrajinu pro tam popsanou trestnou činnost je přípustné.
Při pohledu na taxativní výčet rozhodnutí, proti nimž zákon v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. ř. připouští dovolání, je zřejmé, že rozhodnutí, jímž soud podle §397 tr. ř. rozhodne o přípustnosti vydání do ciziny, mezi nimi uvedeno není. Rozhodnutí podle §397 tr. ř. nelze považovat ani za rozhodnutí, jímž by obviněný byl uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 1 písm. a) tr. ř./ Pokud soud rozhoduje v řízení o přípustnosti vydání obviněného do ciziny podle §397 tr. ř., zkoumá zásadně jen podmínky přípustnosti vydání vymezené v §393 tr. ř., neposuzuje otázku viny obviněného, ani nerozhoduje o jeho trestu. Zásadně se také nezabývá tím, zda důkazy shromážděné dožadujícími orgány činnými v trestním řízení jsou dostatečné a svědčí o oprávněnosti trestního stíhání obviněného, popřípadě, zda cizozemské rozhodnutí, k jehož výkonu má být obviněný vydán, je správné a zákonné, zda rozhodnutí o vině obviněného je namístě a zda uložený trest je adekvátní jeho vině. Takový postup by odporoval základním principům mezinárodní spolupráce v trestních věcech. Soud tedy nejenže v řízení o přípustnosti vydání obviněného do ciziny nerozhoduje o vině a trestu obviněného, ale z toho pohledu cizozemskou žádost o jeho vydání ani nepřezkoumává (srov. obdobně rozhodnutí uveřejněné pod č. 21/2005 Sb. rozh. tr.).
Jelikož rozhodnutí proti němuž v posuzované věci obviněný M. R. podal dovolání není žádným z taxativně uvedených rozhodnutí v §265a tr. ř., Nejvyššímu soudu nezbylo než učinit závěr, že nejde o dovolání přípustné, a proto je jako takové podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Antonín Draštík