ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.528.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 528/2011-17
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 6. prosince 2011 dovolání podané nejvyšší státní zástupkyní v neprospěch obviněného R. H. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 31 To 342/2010, jako soudu odvolacího, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 4 T 61/2010, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. f) tr. ř. se dovolání nejvyšší státní zástupkyně
o d m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 17. 5. 2010, sp. zn. 4 T 61/2010, byl R. H. uznán vinným pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1, §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku, za který byl podle §205 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
Proti citovanému rozsudku podala státní zástupkyně odvolání, o kterém Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, rozhodl rozsudkem ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 31 To 342/2010, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1, §205 odst. 2 tr. zákoníku, za který mu podle §205 odst. 2 tr. zákoníku uložil trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se trestné činnosti obviněný dopustil tím, že v L. dne 12. 3. 2010 v době kolem 1.00 hod. v M. ul. dvakrát s rozběhem kopl do dveří prodejny Ovoce – zelenina v domě č. ... v úmyslu do prodejny vniknout a něco odcizit ke škodě M. H., přestože byl rozsudkem Okresního soudu v Liberci ze dne 11. 12. 2007, č. j. 6 T 218/2007-256, který nabyl právní moci dne 20. 3. 2008, odsouzen pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. (č. 140/1961 Sb.) a dva trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b) tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání třiceti měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podala nejvyšší státní zástupkyně dovolání v neprospěch obviněného R. H., kterým jej napadla ve výrocích o vině a trestu. K důvodům dovolání uvedla, že toto rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a odkázala na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší státní zástupkyně shrnula dosavadní postup soudů a jejich právní závěry, přičemž konstatovala, že se závěry Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci se lze ztotožnit jen potud, že v §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku jsou upraveny dvě samostatné skutkové podstaty. Podle jejího názoru je konstrukce ustanovení §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku do značné míry specifická, nelze však dovodit, že by byl mezi oběma ustanoveními vztah speciality. V poměru speciality by citovaná ustanovení byla, pokud by ustanovení §205 odst. 2 tr. zákoníku konkretizovalo znaky skutkové podstaty ustanovení §205 odst. 1 tr. zákoníku. Jedná se však o dvě samostatné skutkové podstaty trestného činu krádeže, z nichž každá je naplněna za odlišných podmínek. Ustanovení
§205 odst. 2 tr. zákoníku nijak blíže nekonkretizuje znaky uvedené v odst. 1 tohoto ustanovení. Každá z těchto skutkových podstat může být naplněna samostatně, nezávisle na druhé, zároveň však obě mohou být naplněny jedním jednáním. Každý skutek má být zásadně posouzen podle všech zákonných ustanovení, které na něj dopadají. Jestliže se v konkrétním případě znaky obou ustanovení navzájem překrývají, pak povahu takového skutku vystihuje jeho právní posouzení jako jednočinný souběh přečinů podle §205 odst. 1 písm. a) – e) tr. zákoníku a podle §205 odst. 2 tr. zákoníku. Zohlednění způsobu spáchání činu nebo výše způsobené škody pouze při stanovení druhu a výměry trestu dle §39 odst. 2 tr. zákoníku nemůže nahradit náležitou právní kvalifikaci skutku podle všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního zákoníku. Dále pak nejvyšší státní zástupkyně připomíná, že odsouzení a potrestání podle §205 odst. 2 tr. zákoníku by nemohlo založit podmínku zpětnosti v případě opakování trestné činnosti, neboť toto ustanovení odkazuje pouze na odsouzení nebo potrestání pachatele §205 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší státní zástupkyně uzavírá, že obviněný měl být uznán vinným pokusem přečinu krádeže podle
§21 odst. 1 k §205 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku a pokusem přečinu krádeže podle §21 odst. 1 k §205 odst. 2 tr. zákoníku spáchanými v jednočinném souběhu.
Vzhledem k uvedenému navrhla nejvyšší státní zástupkyně závěrem svého dovolání, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 31 To 342/2010, ve výrocích o vině a o trestu, jakož i případná rozhodnutí na zrušené výroky obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby přikázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem, pobočce v Liberci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Do doby vydání tohoto rozhodnutí nebylo Nejvyššímu soudu České republiky doručeno žádné vyjádření obviněného.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) jako soud dovolací
(§265c tr. ř.) nejprve zjistil, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a že bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.].
Vzhledem k tomu, že lze dovolání podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda lze dovolatelkou uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce.
Z výše uvedeného výkladu je patrné, že námitky nejvyšší státní zástupkyně jsou relevantní z hlediska uplatněného dovolacího důvodu. V době předložení dovolání Nejvyššímu soudu byla jiná obdobná trestní věc projednávána velkým senátem trestního kolegia (§20 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů). Senát činný v trestní věci obviněného R. H. tak v zájmu sjednocení rozhodování Nejvyššího soudu vyčkal rozhodnutí velkého senátu trestního kolegia v této obdobné věci, které bylo přijato dne 14. 11. 2011, sp. zn. 15 Tdo 1035/2011-I.
V tomto rozhodnutí přijal Nejvyšší soud právní názor, podle kterého je otázku vztahu skutkových podstat uvedených v ustanovení §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku třeba posuzovat na podkladě vzájemného srovnání těchto dvou ustanovení. Podle §205 odst. 1 tr. zákoníku je postihován pachatel, který si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a zároveň splní některou podmínku uvedenou v alternativě pod písm. a) až e). Podle §205 odst. 2 tr. zákoníku bude pachatel potrestán, když si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a zároveň byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Je tak zřejmé, že nejde o dvě skupiny znaků, z nichž by jedna současně vždy byla obsažena i ve druhé skupině, nejde tak o jeden kruh znaků vnořených do druhého, ale jde o tzv. křížící se kruhy znaků, protože uvedené skupiny mají společné pouze některé znaky a jiné nikoli. Jsou-li naplněny znaky druhého odstavce, nemusejí nutně být naplněny znaky prvního odstavce a naopak. Nemůže tak jít o poměr obecného a zvláštního ustanovení ve smyslu privilegovaných a kvalifikovaných skutkových podstat, jež jsou díky jednomu znaku či více znakům navíc v poměru speciality vůči skutkovým podstatám základním. Proto se může varianta, že se jedná pouze o kvalifikovanou skutkovou podstatu, vyloučit, byť sankce v §205 odst. 2 tr. zákoníku je přísnější než v §205 odst. 1 tr. zákoníku.
Konstrukce a formulace znaků obsažených v ustanovení §205 odst. 1 a §205 odst. 2 tr. zákoníku představuje zvláštní legislativní techniku založenou na tom, že se v odst. 2 znovu opakují zcela ve shodě s odst. 1 základní znaky krádeže, tj. „kdo si přivlastní cizí věc tím, že se jí zmocní“, přičemž v odst. 2 se dále uvádí „a byl za čin uvedený v odstavci 1 v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán“ (ve znění platném a účinném v době rozhodnutí velkého senátu). Z toho ovšem vyplývá, že vykazuje-li jednání pachatele zákonné znaky uvedené v odstavci 1 a současně i odstavci 2 §205 tr. zákoníku, není možné na věc nahlížet jinak, než že odstavec 2 sice představuje samostatnou skutkovou podstatu, avšak současně (a to ke znakům uvedeným v §205 odst. 1 tr. zákoníku) vyjadřuje kvalifikační znak spočívající ve zpětnosti (recidivě). Nejedná se sice o typickou, klasickou kvalifikovanou skutkovou podstatu, přesto se však s ohledem na vymezení znaku zpětnosti (recidivy) a na přísnější sazbu uvedenou v tomto ustanovení jedná o zvláštní skutkovou podstatu, která v sobě spojuje základní a současně kvalifikovanou skutkovou podstatu ve vztahu k odstavci 1. Tuto zvláštní povahu vzájemného vztahu ustanovení §205 odst. 1 tr. zákoníku a §205 odst. 2 tr. zákoníku nejlépe vystihuje právní posouzení činu pachatele jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. a) až e), odst. 2 tr. zákoníku. S tímto právním názorem se senát 11 Tdo v projednávané trestní věci ztotožnil a v dalších podrobnostech na citované rozhodnutí odkazuje.
Vzhledem k argumentaci nejvyšší státní zástupkyně je ještě třeba doplnit názor velkého senátu v tom směru, že u posuzovaného trestného činu nejde o jednočinný souběh stejnorodý (který navíc není v nauce a soudní praxi jednoznačně přijímán) jmenovaných skutkových podstat. Akceptování jednočinného souběhu by znamenalo, že pachatel je za zcela shodné jednání, které je již kvalifikováno podle §205 odst. 1 tr. zákoníku, uznán znovu vinným dalším přečinem krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, a aniž by přibyla další jiná skutková okolnost, jež by vyplývala z průběhu pachatelova činu, je současně a znovu uznán vinným za to, že si přisvojil cizí věc tím, že se jí zmocnil (tedy tutéž věc nebo tytéž věci, za jejichž odcizení již byl uznán vinným podle §205 odst. 1 tr. zákoníku), a to jen proto, aby posouzením podle §205 odst. 2 tr. zákoníku byla vyjádřena jeho recidiva, která není obsažena v §205 odst. 1 tr. zákoníku. Důsledkem tohoto právního posouzení je navíc nutnost ukládat úhrnný trest podle §43 odst. 1 tr. zákoníku, který se ukládá podle přísnější právní kvalifikace, tj. podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, přičemž je třeba ve smyslu §42 písm. n) tr. zákoníku pachateli přičítat i přitěžující okolnost spáchání více trestných činů, a to za materiálně jedinou krádež, čímž dochází k neúměrnému zpřísňování trestní represe.
Nejvyšší soud však po zjištění, že námitky dovolání nejvyšší státní zástupkyně mají reálný podklad (ač se uváděnou argumentací neztotožnil v plném rozsahu), nepřezkoumával dále napadené rozhodnutí v rozsahu a z důvodů, které byly v dovolání vytýkány a nezrušil podle §265 k odst. 1 tr. ř. napadený rozsudek soudu druhého stupně.
Od 1. prosince 2011 je totiž účinná změna trestního zákoníku záležící v tom, že §205 odst. 2 nově zní: „Kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní, a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až tři léta“. Tato změna ve vyjádření podmínky recidivy v podstatě znamená, že vada rozhodnutí spočívající v tom, že u skutku, který ač naplňoval i znaky uvedené v §205 odst. 1 tr. zákoníku, byl posouzen jen podle §205 odst. 2 tr. zákoníku, nemá ten význam, že by u odsouzeného nebyly splněny podmínky pro jeho odsouzení za krádeže spáchané po 1. prosinci 2011 opírající se o předchozí odsouzení napadeným rozsudkem. projednáním dovolání by se tedy na postavení obviněného nic zásadního nezměnilo. Přitom právní otázka, která měla být z podnětu dovolání vyřešena, byla vyřešena již citovaným rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia. Nejvyšší soud proto dovolání odmítl z důvodu uvedeného v ustanovení §265i odst. 1 písm. f) tr. ř., jehož podmínky byly takto splněny.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 6. prosince 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch