ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.66.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 66/2011 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. června 2011 o dovolání nejvyššího státního zástupce a obviněné M. L. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2010, sp. zn. 11 To 58/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 4/2010, t a k t o
Podle 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání nejvyššího státního zástupce a obviněné M. L. odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2010, sp. zn. 3 T 4/2010, byla obviněná uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009. Za to jí byl podle §187 odst. 4 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. jí byl uložen trest propadnutí věcí, a to 1 ks mobilního telefonu zn. Samsung, 1 ks SIM karty Vodafone a 1 ks SIM karty T-mobile. Trestné činnosti se dle zjištění soudu dopustila tím, že zejména v Praze 9 a na jiných místech hlavního města Prahy, nejméně od června 2008 do 21. února 2009 ve spojení se skupinou čítající blíže neurčený počet osob přesahující počet tří, působící na území České republiky, Nizozemského království, Bolivijského Mnohonárodnostního Státu, Ekvádorské republiky, Argentinské republiky a Španělského království, ve kterém měla za úkol nábor kurýrů a zajištění jejich transportu do Nizozemského království, prostřednictvím telefonického kontaktu s podezřelým I. K., který jí poskytoval finanční prostředky k této činnosti, se podílela na nedovoleném transportu omamné látky – kokainu, který je veden jako omamná látka ve vyhlášce číslo 458/1991 Sb. ve znění dalších předpisů a také v příloze č. 1 v zákoně č. 167/1998 Sb., ze dne 11. 6. 1998 o návykových látkách ve znění pozdějších předpisů jako omamná látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, z Jižní Ameriky do Evropy, a to tak, že
1) nejméně od června 2008 do 21. července 2008, pod záminkou převozu obálky s firemními dokumenty do Venezuely za odměnu 10.000,- Euro, získala pro tuto činnost Z. H., který se s ní dne 2. 7. 2008 setkal v M. L. a kterého následně dovezla svým osobním automobilem tov. zn. Alfa Romeo 156, do města A. v Nizozemském království, kde ho převzal podezřelý I. K., tento ho připravil na cestu z Nizozemského království do Bolivijského mnohonárodnostního státu, Z. H. se ubytoval v městě L. P. v hotelu „D.“, neznámá osoba mu předala šedivý kufr značky Samsonite a dne 21. 7. 2008 kolem 08:00 hod. byl Z. H. zadržen na letišti L. P. při odbavení letu společnosti A. e I. na lince L. P. – B. A. – M. – A. a na dně jeho kufru byly nalezeny tři obdélníkové balíčky zabalené do tlustého polyethylenu černé barvy s obsahem celkem 3.300 gramů kokainu, přičemž kokain je uveden v příloze číslo 1 k zákonu číslo 167/1998 Sb., ze dne 11. 6. 1998 o návykových látkách ve znění dalších předpisů, jako omamná látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, přičemž kokain je návyková látka již po prvé aplikaci, přičemž smrtelná dávka kokainu je 1,2 gramu, takže z uvedeného množství bylo možno získat až 2.750 g letálních dávek,
2) v době od nejméně září 2008 do 3. 10. 2008, pod záminkou převozu dokumentů za odměnu 200.00,- Kč, získala pro tuto činnost J. V., kterému dala 5.000,- Kč na cestovní výlohy a dne 1. 10. 2008 s ním odjela autobusem společnosti S. A. do A. v Nizozemském království, kde se setkali s podezřelým I. K., který mu popsal jeho plánovanou cestu do Jižní Ameriky a zpět do A., přičemž mu řekl, že následující den mu doručí do hotelu batoh, ale J. V. nesmí kontrolovat jeho obsah, J. V. však plánovanou cestu odmítl, pravým cílem plánované cesty však byl dovoz omamné látky – kokainu ze státu Jižní Ameriky do Evropy, přičemž kokain je uveden v příloze číslo 1 k zákonu číslo 167/1998 Sb., ze dne 11. 6. 1998 o návykových látkách ve znění dalších předpisů, jako omamná látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, přičemž obžalovaná se s J. V. opět vrátila autobusem spol. S. A. z A. do P.,
3) nejméně od listopadu 2008 do 21. 2. 2009, získala pro tuto činnost M. K., za odměnu 6.000,- Euro na cestu do Ekvádorské republiky, díky finančním prostředkům zaslaným podezřelým I. K., mu zajistila cestovní pas a jízdenku na cestu z P. do A. v Nizozemském království, kam M. K. dorazil dne 8. 2. 2009, kde se kontaktoval s blíže nezjištěnou osobou vystupující pod jménem „L.“, která ho vybavila oděvem, kufrem a mobilním telefonem určeným ke komunikaci s podezřelým I. K., M. K. pak dne 10. 2. 2009 odcestoval z A. do Ekvádorské republiky a následně byl dne 21. 2. 2009 od 07:30 hod. zadržen na Mezinárodním letišti J. J. D. O. v zavazadlovém tunelu v části mezinárodních odletů, při odbavení spoje číslo … letecké společnosti K. na lince G. – A. a ve dvojitém dnu jeho černého nylonového kufru značky Polo Travel USA byl nalezen kokain o hmotnosti 4.458 gramů, včetně obalu, ve dvojitém dnu jeho černého nylonového ručního kufříku značky Crom byl nalezen kokain o hmotnosti 1.740 gramů, ve dvojitém dnu jeho černého nylonového kufru značky Transport byl nalezen kokain o hmotnosti 4.035 gramů a šedooranžovo – modrém batohu značky High Sierra s dvojitým dnem v nosných pásových popruzích byl nalezen kokain o hmotnosti 671 gramů a 710 gramů včetně obalu, tedy byl nalezen chlorhydrát kokainu o celkové hmotnosti 11.614 gramů včetně obalů, přičemž kokain je uveden v příloze číslo 1 k zákonu číslo 167/1998 Sb., ze dne 11. 6. 1998 o návykových látkách ve znění dalších předpisů, jako omamná látka zařazená do seznamu I. podle Jednotné úmluvy o omamných látkách, přičemž kokain je návyková látka již po prvé aplikaci, smrtelná dávka kokainu je 1,2 gramu, takže z uvedeného množství zajištěné omamné látky by bylo možno vyrobit až 9.600 dávek letálních.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání. Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 9. 2010, č. j. 11 To 58/2010 – 1084 byl z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek v celém rozsahu zrušen. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněná byla uznána vinnou pokračujícím trestným činem nepovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, dílem dokonaného, dílem ve stádiu pokusu podle §8 odst. 1 stejného tr. zák. Za to jí byl podle §187 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byla podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazena do věznice s dozorem. Shodně se soudem prvního stupně jí pak odvolací soud uložil i trest propadnutí shora popsaných věcí.
Včas podanými dovoláními napadli tento rozsudek nejvyšší státní zástupce a obviněná. Nejvyšší státní zástupce odkazuje na dovolací důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Při zkoumání, zda v konkrétním případě je naplněna materiální podmínka uvedená v ustanovení §88 odst. 1 tr. zák., musí soud přihlížet vždy ke všem okolnostem případu a vycházet z komplexního hodnocení hledisek určujících nebezpečnost činu pro společnost, tak jak jsou demonstrativně vypočtena v ustanovení §3 odst. 4 tr. zák. K okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby se proto nepřihlédne jen tehdy, když stupeň nebezpečnosti činu pro společnost v konkrétním případě ani při formálním naplnění této okolnosti nedosáhne stupně odpovídajícího dolní hranici zvýšené trestní sazby. Jestliže odvolací soud při svém rozhodování přihlíží k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09, nelze tyto závěry aplikovat mechanicky a je třeba zvažovat okolnosti konkrétního případu. Obviněná sice stála na nižší úrovni hierarchie organizované skupiny, tak jak o tom hovoří odvolací soud, význam její činnosti však nelze bagatelizovat. Kurýry nejen „náborovala“, ale na základě požadavku I. K. je doprovázela do A. V druhém popsaném případě pak potencionálnímu kurýrovi zajistila jízdenku a cestovní pas. Stejně tak nelze přeceňovat, že transport omamných látek pouze zprostředkovávala, jak správně konstatuje odvolací soud, tedy nikoliv dovážela, jak chybně uvedl nalézací soud. Argumentuje–li odvolací soud tím, že ke škodlivému následku nedošlo (ve smyslu úspěšného dokonání transportu drog do Evropy), nestalo se tak výsledkem jednání obviněné, ale v důsledku aktivity bezpečnostních složek cizích států. Dovolatel dále poukazuje na množství drogy, které mělo být do Evropy dovezeno. Konečně nelze pominout, že obviněná se k trestné činnosti nikdy v celém rozsahu nedoznala, byť projevovala určitou lítost. Závěrem pak nejvyšší státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rovněž obviněná své dovolání opírá o důvod §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Jak nalézací soud, tak odvolací soud neprokázaly obviněné subjektivní stránku stíhaného trestného činu. Z výpovědí slyšených svědků, stejně tak i z odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu, které byly k důkazu provedeny, nelze dovodit závěr, že by obviněná měla vědomost o obchodu s drogami. Klíčoví svědci H. a K. ji nijak neusvědčují. Obviněná se mýlila v podstatných rysech nabídky podezřelého I. K., o níž byla přesvědčena, že se týká zajištění kurýrů na převoz důležitých dokumentů a nikoliv pro obchod s drogami. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze v celém rozsahu zrušil, věc vrátil tomuto soudu, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně navrhuje, aby Nejvyšší soud sám obviněnou podle §226 písm. b) tr. ř. zprostil obžaloby.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v případě obou odvolatelů přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobami oprávněnými, pokud jde o obviněnou bylo učiněno prostřednictvím jejího obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], dovolání byla také podána v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahují i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda dovolateli vznesené námitky lze podřadit pod zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Lze ve stručnosti uvést, že námitky obou dovolatelů je možné pod uvedený dovolací důvod podřadit.
K námitkám nejvyššího státního zástupce je třeba především poukázat na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 10. 12. 2009, sp. zn. III. ÚS 1481/09. Zde Ústavní soud říká, že ze struktury §187 odst. 4 tr. zák. je patrné, že jednání naplňující kvalifikační znak podle písm. c) tohoto ustanovení musí být co do závažnosti srovnatelné se zvlášť přitěžujícími okolnostmi dle písm. a) či b) téhož ustanovení, tedy způsobení těžké újmy na zdraví více osob nebo smrti, resp. získání prospěchu velkého rozsahu, tedy nejméně 5 mil. Kč. Z uvedeného systematického srovnání a z vysoké trestní sazby, stanovené v §187 odst. 4 tr. zák., lze dovodit, že zákonodárce zavedením kvalifikované skutkové podstaty sledoval postih nejzávažnějších případů organizovaného obchodu s narkotiky, s vyšším stupněm plánovitosti a organizovanosti a se značně velkým množstvím drogy, s níž je nakládáno. Jestliže v daném případě obviněná zajistila pro obchod s drogami dva kurýry a v jednom případě se o to pokusila, nelze ani dle názoru Nejvyššího soudu dospět k závěru, že stupeň společenské nebezpečnosti jejího jednání je srovnatelný s tím, že by zavinila těžkou újmu na zdraví více osob, případně smrt, či získala prospěch v rozsahu 5 mil. Kč. Lze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že obviněná nemohla ovlivnit činnost skupiny, když nepochybně stála na posledním stupni pomyslného žebříčku této organizované skupiny. Tento právní názor vyjádřil Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 19. 1. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1556/2010, když se jednalo v podstatě o identickou situaci. I když tedy obviněná formálně naplnila znaky skutkové podstaty trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. účinného do 31. 12. 2009, byl postup Vrchního soudu v Praze správný a v souladu s dříve vyjádřeným názorem Nejvyššího soudu ČR.
Přisvědčit nebylo možné ani dovolání obviněné. To je svým obsahem fakticky opakováním odvolání obviněné proti rozsudku nalézacího soudu, se kterým se odvolací soud velmi přesvědčivě vypořádal. Skutečnost, že se jedná o organizovaný dovoz drog z jižní Ameriky, jí musela být s ohledem na okolnosti případu známa. Ostatně sama obviněná ve své výpovědi uvedla, že jí samotné připadalo podezřelé, když jí I. K. nabízel velké částky peněz za údajné převozy dokumentů, které se posílají poštou a ne kurýrem. Potom se ovšem její následná obhajoba před soudem, že zajišťovala kurýry do jižní Ameriky s představou, že budou převážet nějaké dokumenty, jeví zcela absurdní. Odvolací soud pak velmi správně cituje ze záznamu jejich telefonických hovorů, ze kterých lze logicky dovodit její vědomost, k jakému účelu jsou jí naverbovaní kurýři užíváni. Pro stručnost pak Nejvyšší soud odkazuje na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu na str. 9 až 13, kde se otázkou naplnění subjektivní stránky trestného činu obviněnou, jak z hledisek skutkových závěrů, tak i právního hodnocení, velmi pečlivě zabývá.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) nedošlo. Dovolání nejvyššího státního zástupce, stejně jako dovolání obviněné, bylo pro jejich zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. června 2011
Předseda senátu :
JUDr. Karel Hasch
Vypracoval :
JUDr. Aleš Flídr