ECLI:CZ:NS:2011:11.TDO.749.2011.1
sp. zn. 11 Tdo 749/2011 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2011 o dovolání nejvyššího státního zástupce v neprospěch obviněného K. Š. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 55 To 465/2010, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6 T 16/2010, t a k t o .
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 55 To 465/2010, zrušuje ve výroku pod bodem I. usnesení a dále se zrušuje jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 6 T 16/2010.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Olomouci ukládá, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 6 T 16/2010, byl obviněný K. Š. zproštěn návrhu na potrestání státního zástupce OSZ Olomouc ze dne 2. 2. 2010, sp. zn. 1 ZK 15/2010. Dle tohoto návrhu na potrestání měl obviněný nejméně od přesně nezjištěného dne v roce 2004 do 22. května 2006 v místě svého bydliště na adrese J. , okres O. , jako odběratel elektrické energie na odběrném místě v úmyslu opatřit si nedovoleným způsobem majetkový prospěch, zamlčet podstatné skutečnosti týkající se neoprávněného zásahu do měřícího zařízení elektroměru spočívající v násilném přetáčení obou číselníků ze strany dosud nezjištěné osoby, kdy tento zásah vedl k ovlivnění měřené spotřeby odebírané elektrické energie v jeho prospěch, přičemž tak tímto svým jednáním způsobil společnosti ČEZ Distribuce a. s. škodu v celkové výši nejméně 9.000,- Kč, čímž měl spáchat trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. 55 To 465/2010, který rozhodoval jako soud odvolací, bylo odvolání státního zástupce proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Olomouci jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Včas podaným dovoláním napadl toto rozhodnutí v neprospěch obviněného K. Š. nejvyšší státní zástupce, a to z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Se závěry Okresního soudu v Olomouci a následně závěry odvolacího senátu nesouhlasí. Je nepochybné, že obviněný skutek označený v žalobním návrhu spáchal. Pokud soud prvního stupně a následně soud druhého stupně dospívá k závěru, že skutek nedosahuje požadovaného stupně společenské nebezpečnosti činu pro společnost, nelze takový závěr dovodit pouze z odstupu času od jeho spáchání a zjištění, že úhrada škody obviněným byla realizována v několikanásobně vyšším rozsahu než v jakém byla vyčíslena v předmětném trestním řízení. Konečně ani bezúhonnost osoby obviněného není natolik závažnou skutečností, aby byl vysloven zprošťující výrok podle §226 písm. b) tr. ř. Soud prvního stupně přitom nepřistoupil k provádění důkazů, uložených mu ve zrušujícím rozhodnutí odvolacího soudu ze dne 16. 8. 2010. Svůj nezvyklý postup pak zdůvodňuje rozsudkem téhož odvolacího senátu v jiné trestní věci, která se týkala problematiky neoprávněného odběru elektrické energie s poměrně vysokou škodou a ve které bylo rozhodnuto zprošťujícím výrokem podle §226 písm. b) tr. ř. Proti zprošťujícímu rozsudku soudu prvního stupně bylo v neprospěch obviněného K. Š. podáno odvolání státního zástupce, které bylo usnesením odvolacího senátu dne 18. 1. 2011 pod sp. zn. 55 To 465/2010 jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto. Dle názoru odvolacího soudu soud prvního stupně poté, co po formální stránce správně dovodil, že se obviněný dopustil stíhaného jednání a soud v tomto směru náležitě objasnil všechny nezbytné otázky, vztahující se k jeho zavinění, včetně výše škody, dospěl k odpovídajícímu závěru, že v daném případě byl stupeň společenské nebezpečnosti stíhaného jednání nižší než nepatrný. Přitom odvolací soud nezkoumal, zdali nalézací soud odstranil vady ohledně výše způsobené škody, tak jak mu uložil svým předcházejícím zrušovacím usnesením dne 16. 8. 2010. Přestože nalézací soud v uvedeném směru neprovedl žádné dokazování, uzavřel odvolací soud, že se vyčíslení výše způsobené škody ustálilo v souladu s návrhem na potrestání na částce 131.357,- Kč. Přitom opomenul, že ve výroku o zproštění je uvedena částka 9.000,- Kč jako minimální výše škody, která ovšem nesouhlasila s právní kvalifikací trestného činu, použitou v návrhu na potrestání. Dovolatel namítá, že časový odstup od spáchání popsaného jednání, bezúhonnost obviněného či skutečnost, že poškozené společnosti nahradil škodu v rozsahu vyšším, než jaký byl vyčíslen pro účely trestního řízení, mohou najít svůj odraz pouze v rámci úvah o trestu, případně mohou ovlivnit podmínky adhezního způsobu rozhodování v trestním řízení. Stejně tak nelze souhlasit s názorem nalézacího soudu, že obviněný neprokázal jakousi „prvotní aktivitu“ při vlastním úkonu neoprávněného zásahu do elektroměru s tím, že samotný zásah učinila dosud neustanovená osoba. Ta však jednala nepochybně s vědomím obviněného Š. , který na její nabídku přistoupil. Dovolatel opětovně konstatuje, že obviněný K. Š. po dobu téměř pěti měsíců za pomoci další osoby, která provedla nedovolený zásah do měřícího zařízení na odběrném místě v jeho trvalém bydlišti, uvedl svého distributora elektrické energie v omyl a způsobil mu tak škodu více než pětinásobně převyšující hranici škody nikoliv malé. To jsou podmínky jeho trestní odpovědnosti za podvodné jednání ve smyslu §250 odst. 1, odst. 2 beze zbytku naplněny a za daného stavu věci se uplatnění principu „ultima ratio“ jeví zcela neodpovídající. Závěrem pak dovolatel navrhuje, aby napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, bylo podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušeno, stejně tak nechť je zrušen předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 11. 11. 2010, sp. zn. 6 T 16/2010, a Okresnímu soudu v Olomouci nechť je přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Ve svém vyjádření k dovolání obviněný namítá, že k předmětnému elektroměru měly vedle obviněného přístup i jiné osoby, např. jeho manželka. Na zjištění neoprávněného odběru mohl mít zájem i zmocněnec poškozeného. Nelze souhlasit s tím, že škoda je stanovena výpočtem dle nějaké vyhlášky, přičemž sám poškozený prohlašuje, že od takto zjištěné škody nelze odečítat zálohy a platby za elektřinu, které obviněný řádně hradil, neboť ty jsou majetkem společnosti ČEZ Prodej s. r.o. Obviněný v dalším odkazuje na podání ze dne 23. listopadu 2010, které bylo označeno jako odvolání. Obhajoba namítá, že v řízení nebylo prokázáno, že by obviněný o zásahu do elektroměru věděl, že k zásahu do elektroměru před jeho zajištěním vůbec došlo a že vůbec poškozenému vznikla.
Nejvyšší soud po zjištění že dovolání je přípustné, bylo podáno včas, oprávněnou osobou a vykazuje zákonem vyžadované obsahové a formální náležitosti dospěl k následujícím závěrům : Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o něž je dovolání opíráno, naplňují dovolatelem uplatněný dovolací důvod, jehož skutečná existence je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
V obecné rovině je třeba zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán v případech, kdy bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z obsahu dovolání je pak zřejmé, že se jedná o druhou naznačenou alternativu, uvedenou v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolatel pak namítá nesprávné právní posouzení skutku, když nalézacím soudem zjištěný skutkový stav podle jeho názoru naplňuje znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák.
Nejvyšší soud pak po přezkoumání věci konstatuje, že lze plně souhlasit s námitkami uvedenými v dovolání Nejvyššího státního zástupce.
Skutečnost, že poškozený přichází s trestním oznámením na obviněného dva roky a osm měsíců poté, co bylo protiprávní jednání zjištěno, může hrát svou roli v úvaze o trestu, nikoliv však v otázce trestní odpovědnosti pachatele skutku. K zániku trestnosti činu uplynutím doby od spáchání skutku může být toliko promlčení trestního stíhání podle §67 tr. zák., v daném případě pak konkrétně podle §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. O takový případ se však v této trestní věci nejedná. Stejně tak zjištění, že obviněný na náhradě škody zaplatil poškozenému větší částku, než byla výše objektivně zjištěné škody, je nepochybně okolností, ke které je třeba přihlédnout, opětovně však nemůže obviněného zbavit vlastní trestní odpovědnosti, není totiž jedním z důvodů možného zániku trestnosti, poněvadž zanikla nebezpečnost činu pro společnost podle §65 tr. zák. Obdobně tak bezúhonnost obviněného je nepochybně polehčující okolností, nikoliv však tak významnou, aby jí byl podmíněn zprošťující výrok. V daném případě nelze pominout, že minimálně s vědomím obviněného byl do měřícího zařízení proveden neoprávněný zásah. Jedná se tedy o projev aktivního a sofistikovaného jednání obviněného vůči poškozenému, když při takovém postupu obviněný využívá do určité míry i ochrany práv, vyplývajících z ochrany jeho obydlí.
Podle §3 odst. 4 tr. ř. je stupeň nebezpečnosti činu pro společnost určován zejména významem chráněného zájmu, který byl činem dotčen, způsobem provedení činu a jeho následky, okolnostmi, za kterých byl čin spáchán, osobou pachatele, mírou jeho zavinění a pohnutkou. Způsob provedení činu nepochybně převyšuje typový stupeň společenské nebezpečnosti objektivní stránky majetkových trestných činů. Následkem pak měla být škoda převyšující minimálně pětinásobně hranici škody. Míra zavinění obviněného i jeho pohnutka se jeví jako standardní. Pouze osoba pachatele pak může snižovat konkrétní stupeň společenské nebezpečnosti činu pro společnost.
Nejvyšší soud tedy dospívá k závěru, že stupeň společenské nebezpečnosti projednávaného skutku nelze označit za nepatrný (§3 odst. 2 tr. zák.). Subsidiarita trestní represe, pak s ohledem na výši škody a způsob provedení trestné činnosti nepřichází dle názoru Nejvyššího soudu do úvahy.
Konečně pak pro úplnost Nejvyšší soud konstatuje, že soud zprostí obžalovaného obžaloby z důvodu §226 písm. b) tr. ř. tehdy, jestliže v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Soud prvního stupně tedy při svém rozhodování měl obviněného zprostit pro skutek označený v žalobním návrhu, tedy trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, odst. 2 tr. zák., když v žalobním návrhu je uvedena škoda ve výši 131.000,- Kč. Pokud soud sám dospěl k závěru, že škoda byla nižší (9.000,- Kč), patří taková úvaha do odůvodnění rozsudku, nikoliv do výrokové části. Ostatně z odůvodnění rozsudku spíše vyplývá, že soud při svých závěrech vycházel z částky uvedené v žalobním návrhu. Toto pochybení nenapravil ani odvolací soud.
Namítá – li obhajoba, že obviněný nemusel být pachatelem popsaného jednání, že k zásahu do elektroměru vůbec nemuselo dojít či poškozenému nevznikla nějaká škoda, odkazuje Nejvyšší soud na závěry soudů prvního i druhého stupně, které v naznačených otázkách nemají pochybnosti a jejich skutková zjištění v tomto směru jsou v podstatě jednoznačná.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem proto nezbylo, než napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci zrušit, zrušit i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Olomouci a tomuto soudu přikázat, aby o věci znovu jednal a rozhodl, přičemž je vázán právním názorem, vyjádřeným v tomto rozhodnutí. V rámci doplněného dokazování pak konečně objasní výši skutečné škody.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2011
Předseda senátu :
JUDr. Karel Hasch
Vypracoval :
JUDr. Aleš Flídr