ECLI:CZ:NS:2011:11.TVO.28.2011.1
sp. zn. 11 Tvo 28/2011 - 13
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. listopadu 2011 stížnost obviněného A. A. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2011, sp. zn. 11 To 52/2011, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost A. A. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 6. 2007, č. j. 2 T 10/2006-4856, byl obviněný A. A. podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby Krajského státního zastupitelství v Plzni pro skutky právně kvalifikované jako pokračující trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), odst. 4 písm. c) tr. zák. (č. 140/1961 Sb.).
Z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 24. 10. 2007, sp. zn. 11 To 119/2007, tento rozsudek podle §258 odst. 1 písm. a), b), c) tr. ř. zrušil a podle §259 odst. 1 tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Plzni, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 18. 12. 2009, č. j. 2 T 10/2006-7421, pak byl obviněný opět podle §226 písm. c) tr. ř. zproštěn obžaloby.
Z podnětu odvolání státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 4. 6. 2010 rozhodl podle §258 odst. 1 písm. c), §259 odst. 1 a §262 tr. ř. tak, že tento rozsudek zrušil v celém rozsahu a věc vrátil Krajskému soudu v Plzni, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, a to v jiném složení senátu.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 2011, č. j. 2 T 10/2006-8111, byl obviněný uznán vinným výše citovaným trestným činem a byl odsouzen podle §187 odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které v závěru obsahuje návrh na vyloučení členů senátu 11 To z vykonávání úkonů trestního řízení v předmětné věci.
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 8. 2011, sp.zn. 11 To 52/2011, bylo rozhodnuto, že podle §30 odst. 1 tr. ř. soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomír Klimáček, JUDr. Rudolf Tomašovič a JUDr. Jan Veselý nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obviněného A. A. , vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 11 To 52/2011.
Proti tomuto usnesení podal obviněný stížnost, ve které uvedl, že odvolacím soudem došlo v obou rozhodnutích k novému hodnocení důkazů a nebylo tak respektováno ustanovení §263 odst. 7 tr. ř. Odvolací soud se podle názoru obviněného pustil do nového hodnocení důkazů, které se zásadním způsobem liší od hodnocení provedeného soudem prvního stupně, dokonce se na str. 24 usnesení ze dne 24. 10. 2007 odvolací soud snaží nahradit řízení před Krajským soudem v Plzni vlastním hodnocením důkazů. Nalézací soud při druhém rozhodování provedl všechny závazné pokyny uložené Vrchním soudem v Praze, novým rozsudkem pak rozhodl stejně jako v prvním případě, tedy zprostil obviněného obžaloby. Na základě odvolání státní zástupkyně pak Vrchní soud v Praze napadený rozsudek opětovně zrušil, přičemž se v tomto rozhodnutí na str. 5 čl. II. odst. 3 pouští do hodnocení důkazů provedených soudem prvního stupně. Uvedl přitom, že dokazování nebylo provedeno v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí ve věci. Vrchní soud přitom opřel své tvrzení výlučně o způsob hodnocení důkazů, což je dle trestního řádu nepřípustné. V dalších pasážích se pak pouští do hodnocení důkazů, se kterými se vypořádal nalézací soud, hodnotí je však jiným způsobem. Nový senát Krajského soudu v Plzni, kterému byla věc následně přidělena, pak podlehl názoru Vrchního soudu v Praze stran hodnocení důkazů a uznal obviněného vinným. Tyto námitky obviněný ilustroval řadou příkladů týkajících se provedeného dokazování a závěrů vyslovených odvolacím soudem v jeho rozhodnutích. V popsaném postupu odvolacího soudu pak spatřuje snahu uznat jej vinným za každou cenu, což svědčí o podjatosti členů senátu 11 To Vrchního soudu v Praze.
Obviněný uzavírá, že Vrchní soud v Praze neměl žádný podklad pro rozhodnutí, kterým přikázal Krajskému soudu v Plzni věc projednat v jiném složení senátu, neboť sice trestní řád v §262 takovou možnost připouští, avšak v daném případě nebyly splněny podmínky pro toto opatření, které dopadá na případy zásadního porušení procesního charakteru soudem prvního stupně či neuposlechnutí závazných pokynů rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byla věc vrácena k novému řízení. Žádné takové pochybení však nebylo v tomto případě konstatováno.
Obviněný také požaduje, aby se Nejvyšší soud České republiky zabýval otázkou jmenování soudců výše uvedeného senátu Vrchního soudu v Praze, neboť z dostupných zdrojů lze zjistit, že jejich jmenování se mělo odehrát v prosinci, resp. v únoru roku 1992, ač tehdejší prezident České republiky Václav Havel jmenoval první soudce až v březnu roku 1992.
Závěrem pak obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ľubomír Klimáček, JUDr. Rudolf Tomašovič a JUDr. Jan Veselý jsou vyloučeni z vykonávání úkolů trestního řízení v jeho trestní věci.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) z podnětu podané stížnosti přezkoumal podle §147 odst. 1 tr. ř. správnost napadeného rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná. Podle §30 odst. 1 tr. ř. je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat.
Obviněný přímo neuvádí, zda vytýká jmenovaným členům senátu poměr k projednávané věci či k zúčastněným osobám (zde zřejmě k obviněnému). O jejich údajné podjatosti má svědčit obviněným tvrzené pochybení procesního charakteru spočívající v porušení §263 odst. 7 tr. ř., resp. otázky kolem jejich jmenování. Ani jedna z těchto námitek však není z pohledu §30 odst. 1 tr. ř. relevantní.
Poměr k projednávané věci může podle ustálené soudní judikatury spočívat např. v tom, že orgán činný v trestním řízení byl poškozen projednávaným trestným činem, byl svědkem trestného činu, ve věci vystupoval jako tlumočník, vyjádřil se v tisku před rozhodnutím o odvolání ohledně správnosti rozsudku soudu prvního stupně (č. 14/2000 Sb. rozh. tr.) apod. Naopak mezi důvody vyloučení orgánů činných v trestním řízení nepatří úroveň jejich odborné způsobilosti (srov. č. 23/1998 Sb. rozh. tr.) nebo odlišný právní názor. Poměr k věci u soudců soudu prvního stupně nelze také vyvozovat z rozhodnutí soudu druhého stupně, které nalézacímu soudu vytýká pochybení při hodnocení důkazů (srov. usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. 5. 1998, sp. zn. 1 To 90/1998). Rovněž otázka jmenování soudců rozhodujících ve věci nemá podle názoru Nejvyššího soudu na jejich případnou podjatost žádný vliv, nejedná se o skutečnost, kterou by se měl Nejvyšší soud v této souvislosti zabývat. Obviněný ostatně ani nijak nevysvětluje, jak by mohla případná pochybnost ohledně jmenování soudců do funkce vytvořit jejich poměr k projednávané věci, k jeho osobě, eventuelně k jiné zúčastněné osobě. Ostatně Nejvyšší soud nemá žádné informace o tom, že by mělo být jmenování uvedených soudců zpochybňováno a vychází proto z předpokladu, že vykonávají svou soudcovskou funkci v souladu s právními předpisy týkajícími se jejich uvedení do funkce.
S námitkami, které ve své stížnosti uvedl obviněný, se také z větší části vypořádal již Vrchní soud v Praze v napadeném rozhodnutí a Nejvyšší soud se s jeho závěry ztotožňuje. Protože obviněný jiné důvody podjatosti senátu 11 To Vrchního soudu v Praze ve složení soudců JUDr. Ľubomíra Klimáčka, JUDr. Rudolfa Tomašoviče a JUDr. Jana Veselého neuvedl, a Nejvyšší soud ani žádné jiné důvody nezjistil, nemohla se stížnost obviněného setkat s úspěchem a nezbylo než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno. Za tohoto stavu je v dalších podrobnostech možno odkázat i na odůvodnění napadeného rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch