ECLI:CZ:NS:2011:11.TVO.9.2011.1
sp. zn. 11 Tvo 9/2011-10
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 13. dubna 2011 stížnost obhájce Mgr. T. P. ve věci obviněného J. N. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 10 To 10/2011, a rozhodl takto:
Podle §148 odst. 1 písm. a) tr. ř. se stížnost obhájce Mgr. T. P. z a m í t á.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 5. 2010, sp. zn. 2 T 13/2009, byli obvinění T. B. , J. N. a M. B. uznáni vinnými rozsáhlou trestnou činností, posouzenou nalézacím soudem u všech obviněných mimo jiné jako zločin obchodování s lidmi podle §168 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) tr. zákoníku, všichni byli odsouzeni k nepodmíněným trestům odnětí svobody a obvinění N. a B. též k trestům propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Proti rozsudku krajského soudu podali všichni obvinění přímo do protokolu v hlavním líčení řádně a včas odvolání. Obviněný J. N. , resp. jeho obhájce Mgr. P. opravný prostředek ani po výzvě soudu prvního stupně neodůvodnil. Odvolání bylo následně Vrchním soudem v Praze usnesením ze dne 9. 11. 2010, sp. zn. 10 To 113/2010, podle §253 odst. 3 tr. ř. odmítnuto.
Dne 26. 1. 2011 Mgr. P. doplnil odvolání obviněného a současně požádal soud o prominutí zmeškání lhůty dané výzvou soudu prvního stupně ze dne 12. 10. 2010. Tato žádost obhájce byla následně usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. 10 To 10/2011, podle §61 odst. 1 věta první tr. ř. zamítnuta s tím, že navrácení lhůty se nepovoluje.
Proti tomuto usnesení podal obhájce stížnost, ve které vyjádřil nesouhlas s názorem vrchního soudu, že lhůtu nezmeškal z důležitých důvodů. Zopakoval, že v danou dobu trpěl burn-out syndromem, přičemž jeho zdravotní stav byl tak vážný, že mu byla psychiatričkou vystavena pracovní neschopnost. Dodal, že zajištění substituce pro odůvodnění odvolání nespočívá pouze v zajištění jiného advokáta, jednalo se o složitou věc, bylo by nutné, aby osobně kolegu s kauzou seznámil, v čemž mu však právě bránil zdravotní stav. V závěru své stížnosti navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §149 odst. 1 písm. a) tr. ř. zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 2. 2011 a sám rozhodl tak, že se zmeškání lhůty dané výzvou ze dne 12. 10. 2010 promíjí.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zjistil, že stížnost není přípustná. Podle §141 odst. 2 tr. ř. lze stížností napadnout usnesení soudu a státního zástupce jen v těch případech, kde to zákon výslovně připouští a jestliže rozhodují ve věci v prvním stupni. Ustanovení §61 tr. ř. ani jiné ustanovení trestního řádu přitom stížnost proti usnesení o povolení (nepovolení) navrácení lhůty nepřipouští. V tomto případě bylo patrně nedopatřením Vrchním soudem v Praze připojeno nesprávné poučení o přípustnosti opravného prostředku, neboť se zde odkazuje na §74 odst. 1 tr. ř., který však s projednávanou věcí nijak nesouvisí. Nesprávné poučení však na přípustnost stížnosti nemá vliv, neboť zde chybí zákonné ustanovení, na základě kterého by mohl Nejvyšší soud rozhodnutí vrchního soudu přezkoumat. Nejvyššímu soudu proto nezbylo, než rozhodnout, jak je ve výroku tohoto usnesení uvedeno, aniž by se zabýval dalšími právními otázkami souvisejícími s podáním uvedené stížnosti a s jejími věcnými důvody.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 13. dubna 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel Hasch