ECLI:CZ:NS:2011:11.TZ.69.2010.1
sp. zn. 11 Tz 69/2010-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 17. února 2011 stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky v neprospěch obviněného P. G. proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 2 To 99/2009, ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 67 T 4/2009, a podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. rozhodl takto:
Stížnost pro porušení zákona se z a m í t á .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 67 T 4/2009, byl podle §452 odst. 2 tr. ř. na území ČR na základě Úmluvy o předávání odsouzených osob uveřejněné pod č. 553/1992 Sb. a podle čl. 3 odst. 1, 2 Dodatkového protokolu k této smlouvě publikovanému pod č. 26/2003 Sb.m.s., ve znění Sdělení Ministerstva vnitra ČR o opravě nesprávnosti v překladu do českého jazyka, uznán pravomocný rozsudek soudu Helsingborgs Tingsrätt ze dne 12. 5. 2008, sp. zn. B 71-08, ve spojení s rozsudkem soudu Hovrätten över Skåne och Blekinge ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. B1344-08, jímž byl P. G. uznán vinným závažným trestným činem pašování narkotik podle §3 odst. 1 a §6 odst. 3 zákona o pašování (2000:1225) Švédského království, což odpovídá právní kvalifikaci trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., pro skutek spočívající v tom, že dne 5. 1. 2006 přijel osobním automobilem na trajektu z Dánska do Helsinborgu, přičemž propašoval do Švédského království 3954,98 g heroinu ukrytých ve střeše uvedeného automobilu a takto úmyslně porušil zvlášť předepsaný zákaz nebo podmínku dovozu tím, že neohlásil zboží k proclení, a byl za to odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let. Dále bylo rozhodnuto, že podle §451 odst. 3 tr. ř. bude pokračováno ve výkonu uloženého trestu, jehož konec je stanoven na 5. 1. 2018, bez jeho přeměny.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž rozhodl Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 2 To 99/2009, kterým se zcela ztotožnil s rozhodnutím soudu prvního stupně, a protože trestní řád v §452 odst. 3 předpokládá pouze dva způsoby rozhodnutí (uznání cizozemského rozhodnutí nebo jeho neuznání), rozhodl o uznání švédského rozhodnutí shodně jako Krajský soud v Ostravě v prvním stupni.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal ministr spravedlnosti podle
§266 odst. 1 tr. ř. stížnost pro porušení zákona v neprospěch obviněného P. G. V odůvodnění stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti po shrnutí relevantní právní úpravy uvedl, že jak krajský soud, tak vrchní soud ve výrokové části svého rozhodnutí uvedly vadné datum spáchání skutku, a to 5. 1. 2006 namísto správného 5. 1. 2008. Patrně k tomu došlo tak, že soudy nesprávné datum převzaly z překladu obžaloby Úřadu státního návladního Mezinárodní komory žalobců Malmö ze dne 29. 4. 2008 opatřeného švédskými úřady. Z originálů uznávaných cizozemských rozhodnutí, originálu obžaloby, jakož i z překladů obou cizozemských rozhodnutí však jasně vyplývá, že se obviněný protiprávního jednání dopustil dne 5. 1. 2008.
Obviněný P. G. nesouhlasí se svým předáním k výkonu trestu do domovského státu. Z tohoto důvodu má ministr spravedlnosti za to, že stížnost pro porušení zákona v konečném důsledku směřuje v jeho neprospěch, neboť vady rozhodnutí českých soudů měly za následek pozastavení předmětného řízení. Na druhé straně má ministr spravedlnosti také za to, že vada napadeného rozhodnutí by mohla potenciálně ohrozit uplatnění zásady speciality ve prospěch obviněného v případě jeho předání do České republiky.
V závěru stížnosti pro porušení zákona ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 11. 2009, sp. zn. 2 To 99/2009, a rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 8. 2009, sp. zn. 67 T 4/2009, jakož i v řízení vydání těchto rozhodnutí předcházejícím, byl porušen zákon v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v ustanovení §120 odst. 3 tr. ř., a to ve prospěch obviněného P. G.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a dospěl k následujícím zjištěním a závěrům.
Napadená rozhodnutí skutečně obsahují ve výroku a odůvodnění nesprávné datum spáchání skutku, jak ministr spravedlnosti uvádí. Vytknutá vada není ovšem natolik významná, aby byla důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí nebo pro pozastavení procesu předání obviněného do České republiky. Jak sám ministr spravedlnosti uvádí, uznaná rozhodnutí švédských soudů i jejich překlady, jež jsou součástí spisu a jsou tedy českým orgánům k dispozici, obsahují správné datum spáchání skutku. Tato rozhodnutí jsou ve výroku rozsudků Vrchního soudu v Olomouci i Krajského soudu v Ostravě správně označena a skutek je až na tento jediný překlep v datu jeho spáchání popsán správně. Dle názoru Nejvyššího soudu tak v žádném případě nehrozí jeho záměna za jiný skutek a Nejvyšší soud nevidí ani důvod ohrožení uplatnění zásady speciality podle čl. 3 odst. 4 Dodatkového protokolu k Úmluvě o předávání odsouzených osob publikovanému pod č. 26/2003 Sb.m.s., ve znění Sdělení Ministerstva vnitra ČR o opravě nesprávnosti v překladu do českého jazyka.
Protože stěžovatelem tvrzená vada není s ohledem na uvedené závěry Nejvyššího soudu o jejích případných důsledcích takové povahy, aby odůvodňovala vyslovení, že napadenými rozhodnutími byl porušen zákon, jak navrhuje ministr spravedlnosti, Nejvyšší soud podanou stížnost pro porušení zákona podle §268 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl jako nedůvodnou, a to v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §274 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 17. února 2011
Předseda senátu:
JUDr. Karel H a s c h