ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.1234.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 1234/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Ministerstva financí České republiky – Generálního ředitelství cel a Celního úřadu Břeclav - dálnice, se sídlem v Lanžhotě, proti povinnému P. O. , zastoupenému JUDr. Janem Pavlokem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 391/7, pro 1 473 705,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 13 E 865/2002, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2009, č. j. 44 Co 254/2008-53, takto:
Dovolání proti výroku usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 2. 2009, č. j. 44 Co 254/2008-53, jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá ; jinak se dovolání zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 18. 5. 2007, č. j. 13 E 865/2002-44, kterým okresní soud rozhodl, že na straně oprávněného bude pokračováno s jeho procesním nástupcem, kterým je Celní úřad Břeclav, Lidická 143, Břeclav. Zároveň rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že návrh na výkon rozhodnutí nepodala Česká republika, že jako oprávněný jsou označeny dva subjekty – Ministerstvo financí – Generální ředitelství cel a Celní úřad Břeclav – dálnice, se sídlem v Lanžhotě, který také návrh podal. Na straně oprávněného pak Českou republiku označil až soud prvního stupně v usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí, které bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 4. 4. 2007, č. j. 44 Co 43/2007-41, zrušeno. Protože však jeden z doposud označených oprávněných Celní úřad Břeclav – dálnice podle §6 odst. 1 zákona č. 185/2004 Sb. zanikl, a jeho právním nástupcem se stal podle přílohy 4 tohoto zákona Celní úřad Břeclav, byl namístě postup podle §107 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“). Uvedl dále, že okresní soud bez postupu podle §43 o. s. ř. nemůže sám odstranit případnou chybu v označení oprávněného v rozhodnutí o procesním nástupnictví; proto v dalším řízení soud prvního stupně vyzve právního nástupce oprávněného k odstranění vad návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, kde je jako oprávněná osoba uveden další subjekt.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o. s. ř.). Uvedl, že návrh na výkon rozhodnutí podala Česká republika, tj. jiný subjekt, než který byl oprávněným podle příslušných rozhodnutí bývalého Celního úřadu Břeclav-dálnice. Vytýká soudcům, že nad rámec dispozitivní zásady a bez návrhu opravily označení oprávněného tak, aby bylo kompatibilní s předloženými exekučními tituly. Takový postup je porušením zásady právního státu (čl. 2 odst. 3 Ústavy) a znemožňuje povinnému úspěšně vznést námitku promlčení.
Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání poukázal na §4 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění účinném do 30. 4. 2004, podle něhož je Celní správa České republiky soustavou celních orgánů, kterou tvoří Ministerstvo financí – Generální ředitelství cel, celní ředitelství a celní úřady. V souladu s tím byl také podán původním oprávněným návrh na výkon rozhodnutí. Oprávněný má za to, že z jeho jednotlivých podání je zřejmé, že návrh na výkon rozhodnutí podal Celní úřad Břeclav – dálnice, který pouze v souladu s tehdejší praxí, z dnešního pohledu však nadbytečně, uvedl další nadřízený orgán ze soustavy celních orgánů Ministerstvo financí – Generální ředitelství cel. Uvedl dále, že již opakovaně navrhl zastavení výkonu rozhodnutí (dosud však nebyl výkon rozhodnutí pravomocně nařízen), proto také považuje dovolání na bezdůvodné. Navrhl, aby dovolací soud dovolání odmítl.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu, potvrzujícímu usnesení soudu prvního stupně ve výroku o procesním nástupnictví, je přípustné podle §239 odst. 2 písm. b) o. s. ř. (nikoliv tedy podle §237 odst. 1 písm. b/ o. s. ř., jak dovozuje povinný); není však důvodné.
Z úřední povinnosti posuzuje dovolací soud pouze (zmatečnostní) vady vyjmenované v ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., jakož i jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§242 odst. 3 o. s. ř.).
Z obsahu dovolání povinného vyplývá, že uplatňuje vady řízení spočívající v tom, že si soudy samy upravily označení oprávněného tak, aby odpovídalo jeho označení v exekučních titulech.
Z návrhu na výkon rozhodnutí ze dne 1. 12. 2000 (č. l. 2) vyplývá, že oprávněný je označen jako Ministerstvo financí – Generální ředitelství cel, Celní úřad Břeclav – dálnice, se sídlem v Lanžhotě. Návrh tedy nepodala Česká republika, jak namítá povinný.
Předmětem dovolacího přezkumu tak zůstává posouzení předpokladů pro rozhodnutí o procesním nástupnictví na straně oprávněného (§107 odst. 1, 3 o. s. ř.).
Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §107 odst. 1 o. s. ř. jestliže účastník ztratí po zahájení řízení způsobilost být účastníkem řízení dříve, než řízení bylo pravomocně skončeno, posoudí soud podle povahy věci, zda v řízení může pokračovat. Není-li možné v řízení ihned pokračovat, soud řízení přeruší. O tom, s kým bude v řízení pokračováno, soud rozhodne usnesením.
Podle §107 odst. 3 o. s. ř. ztratí-li způsobilost být účastníkem řízení právnická osoba a umožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení, jsou jejím procesním nástupcem, nestanoví-li zákon jinak, ti, kteří po zániku právnické osoby vstoupili do jejích práv a povinností, popřípadě ti, kteří po zániku právnické osoby převzali práva a povinnosti, o něž v řízení jde.
Ze zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, z přílohy 4 vyplývá, že nástupnickým celním úřadem za zrušený Celní úřad Břeclav – dálnice je Celní úřad Břeclav.
Právní závěr odvolacího soudu o právním nástupnictví Celního úřadu Břeclav – dálnice je tak správný. Skutečnost, že odvolací soud dovodil, že jako oprávněné osoby jsou označeny dva subjekty, již nemůže mít na správnost rozhodnutí vliv.
Protože dovolatelem uplatněné dovolací důvody podle §241a odst. 2 písm. b) a odst. 3 o. s. ř. nebyly naplněny (druhý dovolací důvod nebyl nijak blíže specifikován), Nejvyšší soud dovolání povinného proti výroku usnesení odvolacího soudu, potvrzujícímu usnesení soudu prvního stupně ve výroku o procesním nástupnictví podle §243b odst. 2 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Dovolání proti výroku usnesení o nákladech odvolacího řízení není přípustné; ustanovení §238, §238a a §239 o. s. ř. ji nezakládají, protože rozhodnutí o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť takový výrok není rozhodnutím ve věci samé.
Nejvyšší soud proto v tomto rozsahu dovolání povinného podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O nákladech dovolacího řízení nebylo rozhodnuto, protože nejde o rozhodnutí, kterým se řízení končí (§151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. září 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu