ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.1398.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 1398/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného A-RENT CAR , spol. s r.o. , se sídlem v Praze 1, Washingtonova 9, identifikační číslo osoby 485 34 684, zastoupeného JUDr. Vlastimilem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, V Jámě 699/5, proti povinnému S u p e r c a r Rakovník , spol. s r.o. , se sídlem v Praze 8, Pobřežní 3, identifikační číslo osoby 498 26 255, zastoupenému Mgr. Kryštofem Mannem, advokátem se sídlem v Praze 1, Maiselova 15, pro 432.580,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. Nc 6256/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2008, č. j. 16 Co 398/2007 - 243, takto:
I. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. ledna 2008, č. j. 16 Co 398/2007 - 243, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 18. září 2007, č. j. Nc 6256/2002 - 211, se zrušují a řízení o návrhu povinného na zastavení exekuce se zastavuje .
II. Oprávněný je povinen zaplatit povinnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.560,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Kryštofa Manna, advokáta se sídlem v Praze 1, Maiselova 15.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím Městský soud v Praze změnil usnesení ze dne 18. 9. 2007, č. j. Nc 6256/2002 - 211, kterým Obvodní soud pro Prahu 8 s odkazem na §268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. zastavil exekuci (nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 15. 5. 2002, č. j. Nc 6256/2002 - 13, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 8. 2002, č. j. 23 Co 315/2002 - 46, k vydobytí pohledávky 432.580,- Kč) a jímž rozhodl o nákladech řízení a o nákladech exekuce, tak, že „se exekuce nezastavuje“. Soudy obou stupňů vyšly ze zjištění, že exekučním titulem (rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 14. 9. 1995, sp. zn. 4 C 776/94) byl právní předchůdce povinného zavázán zaplatit oprávněnému částku 781.225,- Kč s příslušenstvím, že oprávněný dne 22. 9. 1998 souhlasil s dohodou z téhož dne o převzetí dluhu ve výši 495.580,- Kč nynějším povinným, který uhradil částku 63.000,- Kč, že dne 8. 11. 2001 účastníci uzavřeli dodatek k dohodě o úhradě dluhu, jímž ujednali, že oprávněný považuje veškeré závazky povinného za vyrovnané a dohodu o úhradě dluhu za právní úkon, který neplatí, jestliže do 31. 12. 2002 povinný zaplatí 100.000,- Kč, a že dne 14. 10. 2002 pověřený soudní exekutor převzal uvedenou částku. Odvolací soud přisvědčil názoru soudu prvního stupně, že dodatkem k dohodě o úhradě dluhu ze dne 8. 11. 2001 došlo k privativní novaci původního závazku (§570 obč. zák.) a že tento dodatek vázal zánik dosavadního závazku vymáhané pohledávky ve výši 432.580,- Kč na splnění odkládací podmínky, tj. úhrady částky 100.000,- Kč do 31. 12. 2002. Neztotožnil se však s jeho závěrem, že exekuce neměla být vůbec nařízena z důvodu, že novací vzniklý nový závazek není podložen exekučním titulem a že jsou proto splněny předpoklady pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř., a v souladu s právním názorem Nejvyššího soudu zaujatým v usnesení ze dne 21. 9. 2006, sp. zn. 20 Cdo 2714/2005, jímž bylo zrušeno předchozí usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2005, č. j. 16 Co 32/2005 - 126, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 11. 2004, č. j. Nc 6256/2002 - 111, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení, na rozdíl od něj dovodil, že plnil-li povinný částku 100.000,- Kč k rukám pověřeného soudního exekutora, nebyla splněna odkládací podmínka a nenastaly tak právní následky privativní novace; nebyly tudíž naplněny předpoklady pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) a h) o. s. ř. Námitky povinného, že oprávněný svým jednáním zmařil včasné splnění dluhu a že neprokázal přechod povinnosti „kvalifikovanými listinami“, posoudil městský soud jako nedůvodné, neboť bylo-li v dodatku dohodnuto plnění na určitý účet, nic povinnému nebránilo zaplatit dlužnou částku na účet jiný, na nějž již plnil v předchozí době, případně mohl dluh splnit prostřednictvím pošty nebo jej osobně předat oprávněnému na adrese jeho sídla; druhá námitka pak není opodstatněná proto, že oprávněný k návrhu doložil kopii listin, které založil v originále do spisu 2 E 82/2002, jenž byl připojen k exekučnímu spisu v dané věci, s tím, že k této otázce se již závazně vyjádřil i Ústavní soud v nálezu ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 231/03 (kterým zrušil dřívější usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2003, č. j. 23 Co 11/2003 - 65 (správně čl. 81), jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1. 10. 2002, č. j. Nc 6256/2002 - 52 (správně čl. 54), o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce).
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný obsáhlým dovoláním z důvodu nesprávného právního posouzení věci a z důvodu jeho nepřezkoumatelnosti. S odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. III. ÚS 231/03, z něhož vyplývá, že při platném uzavření dodatku ze dne 8. 11. 2001, byla odložena splatnost nového závazku do 31. 12. 2002, přičemž původní závazek (v důsledku privativní novace) zanikl, byť podmíněně, namítá, že exekuce byla nařízena neoprávněně, resp. neoprávněně pokračovala, a že tedy do 31. 12. 2002 neměl pověřený soudní exekutor činit žádné úkony, včetně přebírání jakýchkoliv částek od zástupce povinného. Poukazuje na to, že činil kroky k úhradě částky 100.000,- Kč ve sjednaném termínu do konce roku 2002, oprávněný však tuto úhradu zmařil, neboť jeho účet byl nefunkční (jiný přes výzvu nesdělil), a o převzetí této částky, kterou povinný předal svému tehdejšímu právnímu zástupci, požádal soudního exekutora, jenž ji oprávněnému do 31. 12. nepředal. Lze mít tedy za to, že oprávněný svým účelovým jednáním zmařil splnění předmětné částky v dohodnutém termínu (§36 odst. 3 obč. zák.), resp. neposkytl potřebnou součinnost (§520 obč. zák.). Za daných okolností byla uvedená částka uhrazena včas s důsledkem zániku závazku původního i závazku vzniklého na základě dodatku ze dne 8. 11. 2001. Dále povinný vyslovil názor, že exekuce proti němu neměla být nařízena, resp. měla být zastavena, též z důvodu, že z exekučního titulu pro něj žádná povinnost nevyplývá, přičemž oprávněný ve smyslu §36 odst. 3 a 4 exekučního řádu neprokázal listinou vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, že „na povinného povinnost uhradit částku, jež na něm byla v rámci exekuce vymáhána a vymožena, přešla“, neboť takové listiny nepředložil a do žádného spisu ani nebyly založeny; v tomto ohledu je „opačná informace“ uvedená v rozhodnutí odvolacího soudu mylná a jeho argumentace označeným nálezem Ústavního soudu není namístě. Navrhl, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.
Z obsahu spisu v dané věci dále vyplývá, že po podání dovolání povinným Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 14. 7. 2008, č. j. Nc 6256/2002 - 271, exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 15. 5. 2002, č. j. Nc 6256/2002 - 13, k návrhu oprávněného (odůvodněnému nepřiměřenou délkou řízení) podle §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §52 exekučního řádu zastavil a rozhodl o nákladech řízení. Odvolání povinného proti tomuto usnesení bylo usnesením Městského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2008, č. j. 16 Co 428/2008 - 286, odmítnuto podle §218 písm. b) o. s. ř. jako podané neoprávněnou osobou, a dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz článek II, bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle §103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení).
Podle §104 odst. 1, věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
Podle §269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.
V usnesení ze dne 12. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 10/2007 pod poř. č. 95, Nejvyšší soud připomenul závěr přijatý v usneseních ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2421/2004, a ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1886/2006, že existence nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí (exekuce) je zvláštní podmínkou řízení o návrhu na jeho zastavení. Tomuto závěru nasvědčuje rovněž dikce ustanovení §269 odst. 1 o. s. ř. Jestliže však výkon rozhodnutí zanikl (např. tím, že byl pravomocně zastaven), k řízení o návrhu na jeho zastavení již nejsou podmínky, a toto řízení musí být podle §103, §104 a §254 odst. 1 o. s. ř. zastaveno.
Jestliže tedy v projednávané věci z obsahu spisu vyplývá, že exekuce byla po zahájení dovolacího řízení k návrhu oprávněného podle §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. „jako celek“ zastavena a bylo rozhodnuto o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, přičemž toto rozhodnutí je závazné (§159a odst. 1, §167 odst. 2 o. s. ř.) jak pro účastníky řízení, tak i pro všechny orgány (§159a odst. 4 o. s. ř.), brání věcnému přezkoumání dovolání proti usnesení odvolacího soudu nedostatek zvláštní podmínky řízení, spočívající v existenci nařízené exekuce.
Nejvyšší soud z uvedených důvodů usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně (podle §243b odst. 2, části věty za středníkem, a §243b odst. 3, věty druhé, o. s. ř.) zrušil a řízení o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí podle §103, §104 odst. 1, věty první, §243b odst. 4, per analogiam, a §254 odst. 1 o. s. ř. zastavil.
Oprávněný z procesního hlediska zavinil, že řízení bylo zastaveno, takže povinnému vzniklo ve smyslu ustanovení §146 odst. 2, věty první, §224 odst. 1, §243b odst. 4 o. s. ř. (per analogiam), §243b odst. 5, věty první, a §271 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (dovolání) v částce 1.000,- Kč [odměna z částky určené podle §1 odst. 1, §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §12 odst. 1 písm. b), snížená na polovinu podle §14 odst. 1 ve spojení s §15 a o dalších 50 % podle §18 odst. 1 citované vyhlášky] a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce povinného doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží povinnému vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 260,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 1.560,- Kč je oprávněný povinen zaplatit k rukám advokáta, který povinného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2011
JUDr. Olga Puškinová , v. r.
předsedkyně senátu