ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.183.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 183/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Ústeckého kraje se sídlem v Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, identifikační číslo osoby 70892156, zastoupeného JUDr. Karlem Muzikářem, advokátem se sídlem v Praze 1, Křížovnické náměstí 193/2, proti povinnému Dopravnímu podniku Ústeckého kraje, a.s. , nyní DPÚK, a.s. se sídlem v Praze 5, Lumiérů 181/41, identifikační číslo osoby 25497961, zastoupenému JUDr. Jiřím Velíškem, advokátem se sídlem v Praze 1, Spálená 14, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5, pod sp.zn. 33 Nc 1134/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze z 24.6.2009, č.j. 35 Co 269/2009-50, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením ze 4.11.2008, sp. zn. 028 EX 2482/08, uložil JUDr. Miloslav Hauerland, soudní exekutor se sídlem v Praze 5, Zborovská 3, povinnému pokutu v částce 10.000,- Kč k vymožení jiné povinnosti než zaplacení peněžní částky, a to povinnosti rozhodnout o takové změně jeho obchodní firmy, že z ní bude odstraněno slovní spojení „Ústecký kraj“ v kterémkoliv gramatickém pádu nebo slovosledu, a podat návrh této změny do obchodního rejstříku u příslušného soudu.
Shora označeným rozhodnutím městský soud k odvolání povinného usnesení soudního exekutora – s odůvodněním, že povinný svou povinnost uloženou mu exekučním titulem ve stanovené lhůtě splnil – změnil tak, že se povinnému pokuta neukládá.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ ve spojení s ustanovením §238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o. s. ř., oprávněný namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v právním závěru odvolacího soudu, že povinný svou povinnost uloženou mu exekučním titulem splnil.
Povinný navrhl zamítnutí dovolání.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují §237 až 239 o. s. ř. Podle ustanovení §238, 238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení, kterým bylo změněno usnesení o uložení pokuty podle §351 o. s. ř. (stejně jako usnesení o uložení pořádkové pokuty), v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř., neboť usnesení není rozhodnutím ve věci samé (tím je usnesení okresního soudu o nařízení exekuce). Na tomto závěru nic nemění ani nesprávné poučení krajského soudu v napadeném usnesení, podle kterého je dovolání proti němu přípustné, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud připomíná, že při exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. je to výhradně exekutor, kdo je podle zákona oprávněn určit způsob provedení exekuce v příkazu k provedení exekuce podle ustanovení §47 a následujících citovaného zákona. Při respektování ustanovení §47 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. lze dosáhnout přezkumu postupu exekutora z pohledu přiměřenosti způsobu provedení exekuce jen prostřednictvím institutů odkladu či zastavení, a to i částečného, exekuce (srov. §72 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném od 1. 11. 2009). Protože tím, že usnesením soudního exekutora byla uložena pokuta podle §351 o. s. ř. (§72 odst. 2 a §73 exekučního řádu), jeho rozhodnutí neztratilo – posuzováno podle jeho obsahu – povahu exekučního příkazu, nemění na závěru o nepřípustnosti dovolání nic ani skutečnost, že soudní exekutor o pokutě rozhodl – nesprávně – usnesením podle §167 a následujících o. s. ř. místo exekučním příkazem podle §47 a následujících exekučního řádu (proti němuž odvolání není přípustné), v důsledku čehož pak nesprávně rozhodoval i odvolací soud.
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení,
Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu