ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2122.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2122/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné SLAVIA INVEST, a. s. se sídlem v Praze 9 - Horních Počernicích, Slatiňanská 933/16, identifikační číslo osoby 25874501, proti povinnému J. J. , zastoupenému JUDr. Jiřím Juříčkem, advokátem se sídlem v Brně, Údolní 5, pro 318.700,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 6930/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci z 28. 8. 2008, č. j. 40 Co 943/2008-77, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci z 28. 8. 2008, č. j. 40 Co 943/2008-77, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 27. 11. 2007, č. j. 47 Nc 6930/2007-9, jímž okresní soud nařídil na majetek povinného exekuci. S odvolací námitkou povinného, že mu k exekuci navržený platební rozkaz nebyl doručen 6. 3. 1995, ale teprve 6. 5. 2008, a že proti němu podal včasný odpor, se krajský soud vypořádal závěrem, že i když se ve spise nalézacího soudu, tedy tehdejšího Krajského obchodního soudu v Ostravě, sp. zn. 11 Cm 2007/92, doklad o doručení platebního rozkazu nenachází, má za prokázané obsahem jiného exekučního spisu, a to Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 43 E 6/96, týkajícího se vykonávacího řízení zahájeného k vymožení stejné pohledávky přiznané týmž exekučním titulem, že „v době tehdejšího rozhodování o otázce formální vykonatelnosti vykonávaného exekučního titulu byla součástí spisu krajského obchodního soudu doručenka prokazující, že k exekuci navržený platební rozkaz byl povinnému doručen, a to dne 6. 3. 1995 ve Vazební věznici v Olomouci. Odpor podaný 15. 5. 2008 si tedy krajský exekuční soud předběžně posoudil jako opožděný, nezpůsobilý založit suspenzivní účinek; k exekuci navržený platební rozkaz je tedy podle jeho názoru formálně vykonatelný.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) ve spojení s ustanovením §237 odst. 3 o. s. ř. (zásadní právní význam napadenému rozhodnutí přisuzuje s odůvodněním, že je v něm řešena právní otázka dosud dovolacím soudem nevyřešená a navíc v rozporu s hmotným právem) povinný – posuzováno podle obsahu dovolání – namítá nesprávné právní posouzení věci; naplnění dovolacího důvodu podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu, že i když ve spise nalézacího soudu chybí doklad o doručení exekučního titulu, lze přesto na základě důkazu provedeného obsahem spisu týkajícího se jiného vykonávacího řízení dospět k závěru, že exekuční titul formálně vykonatelný je.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. c), odst. 3 o. s. ř. pro rozpor s dosavadní judikaturou, je důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o.s.ř., jež by řízení činily zmatečným, k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že k exekuci navržený platební rozkaz je formálně vykonatelný, jakož i posouzení, zda řízení nebylo zatíženo vadou podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř., jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř).
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (a to nejen hmotného práva, ale i – jako v předmětném případě – práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků). Tak je tomu v souzené věci.
Jak plyne z obsahu spisu (viz úřední záznam na č. l. 53) okresnímu exekučnímu soudu bylo po telefonickém dotazu na nalézací soud (Krajský /dříve obchodní/ soud v Ostravě) již 25. 6. 2008 známo, že „na platebním rozkazu z 20. 7. 1994, č. j. 11 Cm 2007/92, byla zrušena doložka právní moci, jelikož dne 15. 5. 2008 povinný proti platebnímu rozkazu z 20. 7. 1994 podal odpor a ve spise sp. zn. 11 Cm 2007/92 se nenachází zpáteční lístek, jenž by dokládal doručení exekučního titulu povinnému. Spis tedy nebylo možno zapůjčit, jelikož ve věci nebylo doposud pravomocně rozhodnuto .“ Tato skutečnost byla pak (nalézacím) krajským soudem písemnou zprávou (č. l. 57) doručenou okresnímu exekučnímu soudu dne 26. 6. 2008 potvrzena s výslovnou informací, že „ věc tedy není za této situace pravomocně skončena“ ; zpráva je podepsána soudkyní JUDr. E. S., která vydala k exekuci navržený platební rozkaz. K dotazu nalézacího soudu (č. l. 54 spisu zn. 11 Cm 2007/92), zda „se lze v evidenci dopátrat, byla-li povinnému v době výkonu jeho vazby, a to od 2. 3. do 8. 3. 1995, doručena listovní zásilka odeslaná Krajským obchodním soudem, označená sp. zn. 11 Cm 2007/92, a zda a případně kdy žalovaný tuto zásilku převzal, mu Vazební věznice Olomouc, Vězeňské služby ČR sdělila, že „veškerý spisový materiál i kniha doporučené pošty z uvedeného období byly skartovány“ (č. l. 55 nalézacího spisu).
Ze spisu nalézacího soudu sp. zn. 11 Cm 2007/92, který měl krajský exekuční soud k dispozici 27. 8. 2008, tedy jeden den před vydáním svého rozhodnutí o odvolání v exekučním řízení (viz předkládací zpráva na č. l. 76 exekučního spisu a doručenka u tohoto listu, dokládající doručení nalézacího spisu krajskému exekučnímu soudu) přitom plyne (č. l. 66), že nalézací soud již 22. 5. 2008 odeslal žalobkyni – Komerční bance, a. s. Praha (právní předchůdkyni nynější oprávněné) – opis odporu ze 13. 5. 2008 (č. l. 59), který jí byl doručen 5. 6. 2008, a že usnesením z 15. 7. 2008 (č. l. 71), doručeným 23. 7. 2008 advokátu JUDr. Jiřímu Juříčkovi, byl povinný vyzván, aby se vyjádřil „ve věci samé, zda nárok uznává“ s poučením podle §153a odst. 1 o. s. ř. včetně poučení o povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní. Nalézací soud pak přípisem (č. l. 77) z 20. 8. 2008, doručeným okresnímu exekučnímu soudu následujícího dne, zapůjčil svůj spis zn. 11 Cm 2007/92 krajskému exekučnímu soudu k nahlédnutím s výslovným upozorněním, že „věc je po podání odporu vedena jako obživlá“ , a že spis bude proto nutno vrátit do jednoho měsíce.
Z dalšího obsahu exekučního spisu, žurnalizovaného ovšem po vydání napadeného usnesení exekučního odvolacího soudu (na č. l. 90) plyne, že usnesením Krajského soudu v Ostravě z 26. 6. 2008, č. j. KSOS 22 INS 1108/2008-249, byl zjištěn úpadek povinného, že na jeho majetek byl prohlášen konkurs, a že insolvenčním správcem byl ustanoven advokát JUDr. Tomáš Vymazal. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci (č. l. 94) z 22. 10. 2008, č. j. 3 VSOL 106/2008-A-24-253, bylo pak k odvolání povinného jako dlužníka usnesení soudu prvního stupně pravomocně dnem 5. 11. 2008 (č. l. 135) potvrzeno. Jak plyne z dalšího obsahu exekučního spisu, byl povinný dne 7. 10. 2008 „předvolán jako účastník řízení na den 28. 1. 2009 za účelem přípravy jednání“ (č. l. 115) a dne 9. 12. 2008 byl pak vyrozuměn o odvolání nařízeného jednání s vysvětlením, že důvodem odročení jednání je prohlášení konkursu na majetek žalovaného (č. l. 116).
Nejvyšší soud v usnesení z 30. 6. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 10/2005, pod poř. č. 166 (viz předposlední odstavec strany 817), zdůraznil, že exekuční soud musí mít vždy postaveno najisto, zda k exekuci navržené rozhodnutí je vykonatelné. Samotná okolnost, že proti němu bylo podáno odvolání (v souzené věci odpor), tuto jistotu neposkytuje; proto musí exekuční soud buď vyčkat rozhodnutí o odvolání v nalézacím řízení anebo otázku včasnosti odvolání (zde odporu) posoudit v exekučním řízení (jelikož suspenzivní účinek nemá každé, nýbrž pouze včasné odvolání). Odvolací exekuční soud se rozhodl pro druhou možnost a otázku včasnosti odporu podaného proti exekučnímu titulu si vyřešil jako předběžnou sám. Učinil tak však v době, kdy se již ve spise nacházely listiny (viz výše zmíněný úřední záznam z 25. 6. 2008 na č. l. 53 a taktéž citovaná zpráva krajského soudu doručená Okresnímu soudu v Olomouci 26. 6. 2008 na č. l. 57) dokládající skutečnost, že nalézací soud nepovažuje – právě pro odpor podaný proti platebnímu rozkazu – obchodní věc za pravomocně rozhodnutou. Totéž pak plyne ze spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 11 Cm 2007/92, zejména z písemností žurnalizovaných v něm jako č. l. 59, 66, 71, 76 a 77, popsaných v posledním odstavci druhé strany tohoto rozhodnutí.
Vadou, jež může mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), může soud řízení zatížit mimo jiné také tehdy, jestliže v rozporu s ustanovením §120 o. s. ř. nezjišťoval okolnosti rozhodné pro posouzení věci (soud se jimi nezabýval, přestože byly tvrzeny a k jejich prokázání byly nabídnuty důkazy) nebo nebyl proveden navržený důkaz a soud dovodil, že účastník neunesl důkazní břemeno. O takový případ jde v souzené věci, kdy odvolací soud při předběžném posuzování otázky včasnosti odporu podaného proti exekučnímu titulu vycházel pouze ze spisu (navíc aniž jím, ovšem regulérně, tedy při jednání, provedl důkaz /k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu z 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek č. 4/2002 pod poř. č. 25/) Okresního soudu v Olomouci sp. zn. 43 E 6/96, z jehož „celého obsahu...“ dovodil, že „v době tehdejšího rozhodování o formální vykonatelnosti (téhož) exekučního titulu byla součástí nalézacího spisu sp. zn. 11 Cm 2007/92 i dodejka prokazující doručení titulu povinnému do Vazební věznice v Olomouci dne 6. 3. 1995.“
Skutečnost, že nalézací soud odpor podaný proti exekučnímu titulu za opožděný nepovažoval (pročež jej také podle §174 odst. 3 o. s. ř. neodmítl), ale že s povinným naopak dále jednal, a to včetně vyvození důsledků z konkursu na jeho majetek prohlášeného, ponechal odvolací exekuční soud nepovšimnutu, aniž se přitom jakkoli vypořádal s obsahem výše uvedených listin, založených jak v exekučním, tak v nalézacím spise.
Protože uvedeným postupem odvolací soud řízení zatížil vadou podle §241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta první o.s.ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud v dalším řízení závazný (§243d odst. 1, část věty první za středníkem, §226 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. dubna 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu