ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2465.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2465/2009
ROZSUDEK
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobce RNDr. J. T., zastoupeného JUDr. Vladimírem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Mírové náměstí 48, proti žalovanému CORSAIR (Luxembourg) N° 11 S.A. , se sídlem v Lucemburku, 2 Boulevard Konrad Adenauer, L - 1115, Velkovévodství lucemburské, zastoupenému Mgr. Soňou Bernardovou, advokátkou se sídlem v Brně, Koliště 55, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 9 C 139/2008, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. února 2009, č. j. 10 Co 645/2008 - 71, takto:
I. Dovolání se z a m í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 9. 2. 2009, č. j. 10 Co 645/2008 - 71, změnil rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 23. 9. 2008, č. j. 9 C 139/2008 - 38, jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce domáhal vyloučení ve výroku uvedených nemovitostí z exekuce prodejem nemovitostí, vedené na základě exekučního příkazu soudního exekutora JUDr. Juraje Podkonického, PhD., vydaného pod sp. zn. 067 EX 1331/06, a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, tak, že žalobě vyhověl a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, že žalobce a Mgr. M. T. jsou manželé, že za trvání manželství dne 20. 3. 1992 a dne 5. 1. 1993 uzavřela Mgr. M. T. s právní předchůdkyní žalovaného Českou spořitelnou a.s. dvě smlouvy o úvěru na investice, podle nichž jí byly poskytnuty úvěry ve výši 1.515.000,- Kč a ve výši 485.000,- Kč, a že platebními rozkazy Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 9. 1996, č. j. 21 Ro 1881/95 - 6, a č. j. 21 Ro 1879/95 - 4, pravomocnými dne 14. 9. 1993, bylo manželce žalobce uloženo zaplatit České spořitelně a.s. částku 1.497.930,30 Kč s příslušenstvím a částku 486.056,30 Kč s příslušenstvím. Protože dluh nebyl splněn, oprávněný (žalovaný), který převzal pohledávku České spořitelny a. s., podal návrh na exekuci (která byla nařízena usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 3. 2006, č. j. 21 Nc 6027/2006 - 10), přičemž pověřený soudní exekutor vydal dne 19. 5. 2008 exekuční příkaz pod č. j. 067 EX 1331/06 - 79, jímž nařídil prodej nemovitostí ve vlastnictví žalobce, jejichž vyloučení z exekuce se domáhá a které nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 29. 1. 2007, takže v katastru nemovitostí je zapsán jako jejich výlučný vlastník. Dále vzal odvolací soud za prokázané, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 9. 1993, č. j. 10 C 2373/93 - 7, jenž nabyl právní moci dne 14. 9. 1993, bylo bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále též „BSM“) T. podle §148a odst. 2 obč. zák. zrušeno. Odvolací soud se neztotožnil se soudem prvního stupně, že na danou věc dopadají závěry uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1389/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 85, ročník 2005, a v usnesení ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3463/2006, neboť BSM žalobce a jeho manželky nebylo zúženo, nýbrž zrušeno podle §148a odst. 2 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, čímž zaniklo, a není rozhodující, zda se manželé vypořádali. I kdyby tak učinili, nemohly předmětné nemovitosti být „nikdy“ předmětem jejich BSM, neboť žalobce je nabyl až dne 29. 1. 2007, tedy více než 13 let poté, co BSM zaniklo (okolnost, že by bylo obnoveno, nebyla zjištěna), co byly vydány platební rozkazy, i poté, co byla pravomocně nařízena exekuce na majetek jeho manželky. Dospěl proto k závěru, že na předmětné nemovitosti nedopadá §42 exekučního řádu ani §262a o. s. ř., neboť ta lze aplikovat jen v případě, kdy dojde k zúžení SJM smlouvou nebo rozhodnutím soudu. Protože tedy žalobce prokázal, že má právo k předmětným nemovitostem, které nepřipouští exekuci (§267 odst. 1 o. s. ř.), je vylučovací žaloba důvodná.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný obsáhlé dovolání z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Odvolacímu soudu vytýká, že mu „v rozporu s hmotným právem, a to principy uspokojení pohledávky věřitele, a současně s principy exekučního řízení a postižení majetku v exekuci“, odepřel právo na uspokojení jeho vymahatelné pohledávky z majetku, který v intencích §262a o. s. ř. nenáleží do majetku dlužníka, v důsledku zrušení bezpodílového spoluvlastnictví rozhodnutím soudu, přestože výklad tohoto ustanovení již dospěl k jednoznačnému závěru, že je namístě je aplikovat taktéž za situace, kdy je majetkové společenství manželů zrušeno či zúženo soudem. Je tedy evidentní, že podle §262a o. s. ř. lze v rámci exekuce postihnout i majetek, který - nebýt rozhodnutí o zrušení - by v okamžiku výplaty tvořil součást majetkového společenství manželů a které tak žalobce nabyl do svého individuálního vlastnictví. Namítá, že otázka, zda §262a o. s. ř. lze aplikovat v případě zaniklého majetkového společenství manželů, již byla řešena v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1849/2006, a to s pozitivním výsledkem. Jestliže však odvolací soud dospěl k závěru, že §262a o. s. ř. nelze aplikovat na případy zrušení a vypořádání BSM (ačkoliv je tento závěr nesprávný), nýbrž pouze na zúžení SJM manželů smlouvou nebo rozhodnutím soudu, byl povinen se zabývat komplexní úpravou BSM, neboť nelze opomenout ustanovení §143a ve spojení s §147 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998. Ustanovení §143a obč. zák., v uvedeném znění – o možnosti zrušení BSM smlouvou - je tak nutné aplikovat argumentum per analogiam na zrušení BSM na návrh či rozhodnutím soudu, neboť zde není rozdílu, který by takovou aplikaci vylučoval. V této souvislosti dovolatel poukazuje i na to, že §143a odst. 3 obč. zák. stanoví, že dohody o zrušení či zúžení BSM se lze vůči třetím osobám dovolat pouze tehdy, je-li třetím osobám tato dohoda známa. Zákon tak poskytuje ochranu třetím osobám ex lege, neboť se jí nemůžou jiným způsobem dovolat, když jim dohody či jiné úkony ve smyslu §143a obč. zák. nejsou známy. S ohledem na to, že se občanský zákoník výslovně nezmiňuje o tom, že by zrušení BSM rozhodnutím soudu, nebylo účinné vůči třetím osobám, je nutné aplikovat ustanovení §143a obč. zák. analogicky. Z tohoto dovozuje, že §143a ve spojení s §147 obč. zák. stanoví pro věřitele ochranu, jaká mu v ostatních výslovně řešených případech náleží. Poukazuje rovněž na to, že ve vztahu k §147 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, byla soudní praxe usměrněna usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 1972, sp. zn. 5 Co 620/72, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/1973 (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003). Dále vyslovil názor, že závěr o nemožnosti aplikace §262a o. s. ř. i na zaniklé SJM či BSM, je nesprávný a že se touto otázkou již Nejvyšší soud vypořádal v rozhodnutí 20 Cdo 238/2003. Vznikla-li tedy v daném případě pohledávka za trvání manželství, ale před rozhodnutím o zrušení BSM, nepřipadá vyloučení dotčeného majetku z exekuce v úvahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3463/2006). Přitom je zcela irelevantní, zda žalobce nabyl předmětné nemovitosti teprve po zániku BSM, neboť to není skutečnost, která by v případě aplikace §262a o. s. ř. měla být řešena. Toto ustanovení je tedy třeba aplikovat i na situace, kdy majetkové společenství manželů (bez pohledu na to, zda jde o BSM či JSM) bylo zrušeno či zúženo soudem. Navrhl, aby napadený rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a aby mu věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v §240 odst. 1 o. s. ř., a že proti výroku o věci samé je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., přezkoumal rozsudek odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání není důvodné.
Jelikož vady řízení, k nimž dovolací soud v případě přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.) se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním - zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle bodu 28., části dvanácté, hlavy I. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, při rozhodování, zda lze výkonem rozhodnutí postihnout majetek patřící do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, které zaniklo do 31. července 1998 a nebylo vypořádáno , se postupuje podle právních předpisů účinných do 31. července 1998.
Podle §147 odst. 1 obč. zák., ve znění účinném do 31. července 1998, pohledávka věřitele jen jednoho z manželů, která vznikla za trvání manželství, může být při výkonu rozhodnutí uspokojena i z majetku patřícího do bezpodílového spoluvlastnictví manželů . To neplatí, jde-li o pohledávku věřitele jednoho z manželů, kteří se dohodli podle ustanovení §143a, pokud tato pohledávka vznikla při používání majetku, který nepatří do bezpodílového spoluvlastnictví manželů (odstavec 2).
Podle §143a odst. 1 obč. zák., ve stejném znění, manželé mohou dohodou rozšířit nebo zúžit stanovený rozsah bezpodílového spoluvlastnictví. Obdobně se mohou dohodnout i o správě společného majetku. Manželé se mohou dohodnout, že vyhradí vznik bezpodílového spoluvlastnictví ke dni zániku manželství (odst. 2). Dohoda podle odstavců 1 a 2 vyžaduje formu notářského zápisu. Manželé se mohou vůči jiné osobě na tuto dohodu odvolat jen tehdy, jestliže je jí tato dohoda známa.
Podle §148a odst. 2 obč. zák., ve stejném znění, soud na návrh zruší bezpodílové spoluvlastnictví manželů v případě, že jeden z manželů získal oprávnění k podnikatelské činnosti. Návrh může podat ten z manželů, který nezískal oprávnění k podnikatelské činnosti. Pokud toto oprávnění mají oba manželé, může návrh podat kterýkoliv z nich.
Podle §149 odst. 1 obč. zák., ve stejném znění, zanikne-li bezpodílové spoluvlastnictví, provede se vypořádání podle zásad uvedených v §150. Podle odstavce 4 tohoto ustanovení nedošlo-li do tří let od zániku bezpodílového spoluvlastnictví manželů k jeho vypořádání dohodou nebo nebylo-li bezpodílové spoluvlastnictví manželů na návrh podaný do tří let od jeho zániku vypořádáno rozhodnutím soudu, platí ohledně movitých věcí, že se manželé vypořádali podle stavu, v jakém každý z nich věci z bezpodílového spoluvlastnictví pro potřebu svou, své rodiny a domácnosti výlučně jako vlastník užívá. O ostatních movitých věcech a o nemovitých věcech platí, že jsou v podílovém spoluvlastnictví a že podíly obou spoluvlastníků jsou stejné. Totéž platí přiměřeně o ostatních majetkových právech, manželům společných.
V posuzované věci bylo zjištěno, že závazky manželky žalobce vznikly za trvání jejich manželství na základě úvěrových smluv ze dne 20. 3. 1992 a ze dne 5. 1. 1993, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 9. 1993, č. j. 10 C 2373/93 - 7, jenž nabyl právní moci dne 14. 9. 1993, bylo bezpodílové spoluvlastnictví manželů (dále též „BSM“) T. podle §148a odst. 2 obč. zák. zrušeno, že platebními rozkazy Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 9. 1996, č. j. 21 Ro 1881/95 - 6, a č. j. 21 Ro 1879/95 - 4, pravomocnými dne 14. 9. 1993, bylo manželce žalobce uloženo zaplatit České spořitelně a.s. částku 1.497.930,30 Kč s příslušenstvím a částku 486.056,30 Kč s příslušenstvím. Protože dluh nebyl splněn, oprávněný (žalovaný), který převzal pohledávku České spořitelny a. s., podal návrh na exekuci (která byla nařízena usnesením Okresního soudu v Mostě ze dne 14. 3. 2006, č. j. 21 Nc 6027/2006 - 10), přičemž pověřený soudní exekutor vydal dne 19. 5. 2008 exekuční příkaz pod č. j. 067 EX 1331/06 - 79, jímž nařídil prodej nemovitostí ve vlastnictví žalobce, jejichž vyloučení z exekuce se domáhá a které nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 29. 1. 2007, takže v katastru nemovitostí je zapsán jako jejich výlučný vlastník.
Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. 74, v sešitu 8, ročník 2004, na nějž dovolatel poukázal, uvedl, že k vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů, lze nařídit výkon rozhodnutí i na majetek patřící do zaniklého společného jmění, které v době zahájení řízení o výkon nebylo vypořádáno. Uvedený závěr nepochybně platí i na bezpodílové spoluvlastnictví manželů (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2005, sp. zn. 20 Cdo 586/2005).
Jestliže však v dané věci bylo v době zahájení exekučního řízení bezpodílové spoluvlastnictví žalobce a jeho manželky, zrušené rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 7. 9. 1993, č. j. 10 C 2373/93 - 7, jenž nabyl právní moci dne 14. 9. 1993, čímž zaniklo, vypořádáno na základě nevyvratitelné právní domněnky ve smyslu §149 odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, nelze majetek, jehož výlučným vlastníkem se stal žalobce na základě kupní smlouvy ze dne 29. 1. 2007, s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí k témuž dni, postihnout v exekučním řízení vedeném proti jeho manželce (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2010, sp. zn. 20 Cdo 65/2008). Nepřesnost uvedená v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu, že není rozhodující, zda se žalobce a jeho manželka po zániku jejich BSM vypořádali, nemůže na věcné správnosti tohoto rozhodnutí ničeho změnit, stejně jako jeho nesprávný názor, že §42 exekučního řádu a §262a o. s. ř. lze aplikovat jen v případě, kdy dojde k zúžení SJM smlouvou nebo rozhodnutím soudu (k tomu srov. opět rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. 20 Cdo 238/2003, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod. č. 74, v sešitu 8, ročník 2004).
V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 1849/2006, bylo dále vysloveno, že „pokud jde o ustanovení §262a odst. 1 o. s. ř., to se použije i při nařízení výkonu rozhodnutí postihujícího majetek ze zaniklého (nejen tedy pouze zúženého) společného jmění manželů, avšak pouze tehdy, jestliže po zániku SJM nedošlo k jeho vypořádání (ať již dohodou či rozhodnutím soudu nebo na základě domněnky podle §150 odst. 4 obč. zák.)“. V tomto směru tedy námitka dovolatele o možnosti analogické aplikace ustanovení §262a o. s. ř. i na případy zaniklého a vypořádaného BSM (v daném případě ve smyslu §149 odst. 4 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998), správná není.
Odkaz na §143a odst. 3 obč. zák., ve znění účinném do 31. 7. 1998, je nepatřičný, protože toto ustanovení se vztahuje na dohody o zrušení či zúžení BSM. Rovněž závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 20 Cdo 3463/2006, na danou věc nedopadají, neboť v něm jde o aplikaci §143a odst. 4 obč. zák., ve znění účinném od 1. 8. 1998.
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné; Nejvyšší soud proto dovolání žalovaného jako nedůvodné podle §243b odst. 2, části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.
Výrok o nákladech dovolacího řízení je odůvodněn §243b odst. 5 o. s. ř., §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť dovolatel s ohledem na výsledek tohoto řízení na jejich náhradu nemá právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. února 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu