ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2475.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2475/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Střední školy polytechnické, Brno, Jílová 36g (dříve Střední odborné školy, Středního odborného učiliště a učiliště Brno), se sídlem v Brně, Jílová 36g, identifikační číslo osoby 00638013, proti povinnému Ing. P. P. , zastoupenému JUDr. Jiřím Machourkem, advokátem se sídlem v Brně, Cihlářská 16, pro 1,983.405,10 Kč, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 69 Nc 2661/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2009, č. j. 20 Co 491/2008-37, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 1. 2009, č. j. 20 Co 491/2008-37 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 19. 2. 2008, č. j. 69 Nc 2661/2006-29, se ruší a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 19. 2. 2008, č. j. 69 Nc 2661/2006-29, kterým městský soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce nařízené usnesením Městského soudu v Brně ze dne 31. 5. 2006, č. j. 69 Nc 2661/2006-3. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že povinný plnil svou povinnost nikoli dobrovolně mimo rámec činnosti exekutora, ale v rámci exekuce, neboť plnil až po nařízení exekuce a vydání exekučních příkazů s výzvou povinného podle §50 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“); nestalo se tak ani v mezidobí od podání návrhu na nařízení exekuce do doby, než se povinný o nařízení exekuce na jeho majetek dověděl. Protože takovými úhradami je exekuce prováděna, důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), dán není.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c), odst. 2 a §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., povinný namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedl, že po doručení usnesení o nařízení exekuce a exekučních příkazů kontaktoval soudní exekutorku a že se dohodli, že vymáhanou pohledávku zaplatí dobrovolně do konce listopadu 2006, což také učinil. Dne 5. 12. 2006 vydala soudní exekutorka příkaz k úhradě nákladů exekuce č. j. 049 Ex 521/06-13, v němž určila náklady exekuce částkou 358.226,- Kč sestávající z odměny 297.530,- Kč, nákladů hotových výdajů 3.500,- Kč a DPH 57.196,- Kč. Odměna byla stanovena podle §6 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb. o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, jako 15 % z vymoženého plnění. Povinný odměnu vypočetl sám a soudní exekutorce zaplatil 152.256,- Kč. Jeho námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce byly jako opožděné zamítnuty. Podle jeho názoru však náklady měly činit pouze 7.753,- Kč, neboť po zrušení §5 odst. 1 věty druhé vyhlášky č. 330/2001 Sb. nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 8/06 již nelze za vymožené považovat každé plnění, které bylo učiněno po vydání usnesení o nařízení exekuce. Navrhl proto, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Oprávněná ve svém vyjádření k dovolání uvedla, že před podáním návrhu na nařízení exekuce sama vyzývala povinného k plnění výzvami z 30. 9. 2005 a z 10. 2. 2006, na něž nereagoval. Z exekučního příkazu 049 Ex 521/06-9 z 19. 9. 2006, jímž exekutorka zakazuje povinnému nakládat s dalšími zjištěnými nemovitostmi, dovozuje, že exekutorský úřad ještě v září 2006 zjišťoval majetek dlužníka a vyvíjel úsilí k vynucenému provedení. Vymáhanou částku oprávněná obdržela z účtu exekutorky 6. 11. 2006 a 4. 12. 2006.
Dovolací soud projednal věc podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (Část první, Čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Napadené usnesení má po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 3 o. s. ř.), neboť odvolací soud ve věci rozhodl v rozporu s dosavadní judikaturou.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., které by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.), z obsahu spisu nevyplývají, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že důvod k zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. není dán.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku.
Podle §55a zákona č. 120/2001 Sb. soud exekuci na návrh účastníků nezastaví, nejsou-li zaplaceny náklady exekuce.
Podle §46 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném do 31. 10. 2009 exekutor upustí od provedení exekuce jen tehdy, splní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá exekuční titul, a uhradí náklady exekuce. Exekutor písemně oznámí soudu a těm, kterým se doručuje usnesení o nařízení exekuce, že upustil od provedení exekuce.
Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 29. 1. 2008, sp. zn. 20 Cdo 2765/2006, k zastavení výkonu rozhodnutí uvedl, že není pochyb o tom, že splnit dluh může povinný i po nařízení výkonu rozhodnutí, tedy v průběhu jeho provádění. O dobrovolné plnění, jehož důsledkem je zastavení výkonu rozhodnutí podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. jde jen tehdy, jestliže k němu ze strany povinného došlo mimo rámec výkonu rozhodnutí nařízeného některým ze způsobů vyjmenovaných v §258 odst. 1 o. s. ř.
Stejně tak i v exekučním řízení lze po nařízení exekuce (popř. vydání exekučních příkazů) splnit vymáhanou povinnost dobrovolně (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 11. 2010 sp. zn. I. ÚS 2134/09).
Z §46 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. vyplývá, že dobrovolné splnění povinnosti včetně zaplacení nákladů exekuce má za následek upuštění od provedení exekuce. K takovému dobrovolnému plnění má soudní exekutor povinného vyzvat a zároveň vyčíslit, kolik budou činit náklady exekuce. Splní-li povinný svoji povinnost jen částečně, důvod k upuštění od provedení exekuce není dán. V takovém případě, je-li podán návrh na zastavení exekuce, soud o takovém návrhu rozhodne.
Dovolací soud v souzené věci vyšel ze zjištění, že dne 19. 5. 2006 byl podán návrh na nařízení exekuce, jež byla nařízena usnesením městského soudu ze dne 31. 5. 2006 (v právní moci 15. 7. 2006). Ve věci byly vydány 2 exekuční příkazy prodejem nemovitosti, a to exekuční příkaz z 27. 6. 2006, č. j. 049 Ex 521/06-5, a z 19. 9. 2006, č. j. 049 Ex 521/06-9. Žádný z nich neobsahoval výzvu podle §50 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. Povinný následně soudní exekutorce na vymáhanou pohledávku 1,983.405,10 Kč plnil s tím, že poslední splátku uhradil 30. 11. 2006 (viz doklad soudní exekutorky založený na č. l. 27 soudního spisu). Dne 2. 1. 2007 složil na úhradu nákladů exekuce (pouze) částku 152 256,- Kč, ač jeho námitky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 5. 12. 2006, č. j. 049 Ex 521/06-13, stanovícímu náklady exekuce ve výši 358 226,- Kč (brojící zejména proti odměně 15 % z vymoženého plnění podle §6 odst. 1 vyhl. 330/2001 Sb.), soud jako opožděné usnesením z 18. 1. 2007, č. j. 69 Nc 2661/2006-13, zamítl, a toto usnesení nabylo právní moci 30. 1. 2007. Soudní exekutorka následně dne 21. 6. 2007 pod č. j. 049 Ex 521/06-57 vydala exekuční příkaz k úhradě nákladů exekuce ve výši neuhrazeného rozdílu (205 969,10 Kč) přikázáním pohledávky z účtu povinného a dne 29. 8. 2007 pod č. j. 049 Ex 521/06-69 exekuční příkaz srážkami z důchodu povinného. K upuštění od provedení exekuce nedošlo.
Z uvedeného vyplývá, že povinný splnil dobrovolně jen vymáhanou pohledávku, avšak nezaplatil zcela požadované náklady exekuce, a proto je dán důvod k jejímu částečnému zastavení podle §268 odst. 1 písm. g) a odst. 4 o. s. ř. Nutno však podotknout, že obranou proti výši nákladů exekuce stanovené příkazem k úhradě nákladů exekuce jsou námitky; jen v rámci nich (popř. v rámci následné ústavní stížnosti) mohl povinný zpochybnit jejich výši, je-li zřejmé, že soudní exekutorka při vyčíslení jejich výše nerespektovala nálezy Ústavního soudu, které se problematikou odměn soudních exekutorů v případě dobrovolného plnění zabývají.
Dospěl-li odvolací soud k jinému názoru, je jeho posouzení nesprávné; Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem, §226 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu