ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2537.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2537/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné SKS leasing, spol. s r.o. , se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Cesta brigádníků 683, okres Mělník, identifikační číslo osoby 475 41 016, zastoupené JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Puškinovo nám. 14, proti povinnému J. H. , zastoupenému JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská 23, pro 118.732,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 12 Nc 6076/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. srpna 2004, č. j. 19 Co 15/2004 - 17, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. srpna 2004, č. j. 19 Co 15/2004 - 17,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 4. 12. 2002, č. j. 12 Nc 6076/2002 - 4a, nařídil podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 52 Cm 44/98, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 118.732,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 15. 2. 1996 do zaplacení, nákladů řízení ve výši 17.890,- Kč a nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Romana Vytejčka, Exekutorský úřad Praha 3.
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 8. 2004, č. j. 19 Co 15/2004 - 17, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Námitku povinného, že mu exekuční titul nebyl doručen, shledal nedůvodnou, neboť ten v nalézacím řízení byl zastoupen (na základě plné moci ze dne 3. 2. 1997) advokátem Janem Kněžourkem, jemuž byl vykonávaný rozsudek řádně doručen, a nabyl právní moci (dne 22. 6. 2006) i vykonatelnosti. Odvolací soud uzavřel, že i ostatní předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, a soud prvního stupně tak postupoval zcela správně, pokud exekuci nařídil.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, v němž opětovně namítá, že exekuční titul neobdržel, a to ani prostřednictvím advokáta Jana Kněžourka, jemuž sice dne 3. 2. 1997 udělil plnou moc, avšak nebyl jím o věci informován a tudíž nemohl u soudu „uplatnit svoji obranu proti žalobě“. Dále uvedl, že až nyní se dozvěděl nejen o výsledku sporu, ale i o tom, že jmenovaný advokát byl „vyloučen z řad České advokacie“. Zásadní význam po právní stránce tak má otázka, „zda jeho právní zástupce má v daném okamžiku oprávnění k činnosti, kterou provozuje či nikoliv, a pokud toto oprávnění má, jestli je činný či nikoliv a jestli není následně za svoji nečinnost zbaven oprávnění“. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinného je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., neboť rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. daný tím, že Nejvyšší soud dosud neřešil otázku, jaké důsledky má vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů.
Z Věstníku České advokátní komory (ročník 2002, částka 1) dovolací soud zjistil, že je v souladu s tvrzením povinného, že jeho tehdejší zástupce Jan Kněžourek, zapsaný v seznamu advokátů podle reg. č. 02563, byl vyškrtnut ze seznamu advokátů dne 12. 2. 2002 podle §8 odst. 1 písm. d) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb.
Podle §27 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění zákona č. 210/1999 Sb., pokud byl advokát, který vykonával advokacii samostatně, vyškrtnut ze seznamu advokátů a pokud je to vzhledem k okolnostem případu třeba, učiní Komora vhodná opatření k ochraně práv a právem chráněných zájmů jeho klientů, zejména může určit jiného advokáta nástupcem vyškrtnutého advokáta; Komora o přijatých opatřeních klienty bezodkladně písemně vyrozumí. Ustanovení odstavců 2 a 3, upravující přechod práv a povinností mezi zastoupeným advokátem a jeho zástupcem, platí pro přechod práv mezi advokátem vyškrtnutým ze seznamu advokátů a jeho nástupcem obdobně.
Byť zákon o advokacii nemá výslovnou úpravu o tom, že vyškrtnutím ze seznamu advokátů zaniká plná moc udělená advokátu a nic takového nestanoví ani §33b obč. zák. upravující zánik plné moci, z ustanovení §27 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění zákona č. 210/1999 Sb., lze učinit závěr o tom, že dalším zvláštním způsobem zániku plné moci udělené advokátu je vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů, publikovaném ve Věstníku České advokátní komory (srov. též usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. října 2006, sp. zn. 24 Co 337/2006).
V posuzované věci bylo odvolacím soudem zjištěno, že v nalézacím řízení vedeném u Krajského obchodní soudu v Praze a posléze u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 44/98, byl žalovaný (povinný) zastoupen na základě plné moci ze dne 3. 2. 1997 advokátem Janem Kněžourkem, jemuž byl exekuční titul, tj. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2002, č. j. 52 Cm 44/98 - 79, doručen dne 6. 6. 2002.
Jestliže však z Věstníku České advokátní komory (ročník 2002, částka 1) vyplývá, že Jan Kněžourek byl ze seznamu advokátů vyškrtnut dne 12. 2. 2002, tedy ještě před doručením exekučního titulu, čímž přestal být advokátem a jeho oprávnění k výkonu advokacie tím zaniklo, došlo uvedeným dnem i k zániku plné moci ze dne 3. 2. 1997, kterou žalovaný (povinný) jmenovanému udělil k zastupování. Z toho vyplývá, že byl-li exekuční titul dne 6. 6. 2002 doručen Janu Kněžourkovi, který žalovaného (povinného) jako advokát v té době již nezastupoval, nenabyl dosud právní moci ani vykonatelnosti. Nelze ani dovozovat, že by v nalézacím řízení Jan Kněžourek zastupoval žalovaného (povinného) jako obecný zmocněnec, neboť plná moc podle §28 o. s. ř. se ve spise nenachází.
Protože povinný v odvolání i dovolání zpochybnil jeden z předpokladů pro nařízení exekuce (tj. formální vykonatelnost exekučního titulu), který z uvedených důvodů nebyl naplněn, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první o. s. ř.).
O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu
20 Cdo 2537/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné SKS leasing, spol. s r.o. , se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Cesta brigádníků 683, okres Mělník, identifikační číslo osoby 475 41 016, zastoupené JUDr. Lucií Horčičkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Puškinovo nám. 14, proti povinnému J. H. , zastoupenému JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem v Praze 3, Táboritská 23, pro 118.732,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 12 Nc 6076/2002, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. srpna 2004, č. j. 19 Co 15/2004 - 17, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. srpna 2004, č. j. 19 Co 15/2004 - 17,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 4. 12. 2002, č. j. 12 Nc 6076/2002 - 4a, nařídil podle rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2002, sp. zn. 52 Cm 44/98, k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 118.732,- Kč s 15 % úrokem z prodlení od 15. 2. 1996 do zaplacení, nákladů řízení ve výši 17.890,- Kč a nákladů exekuce, exekuci na majetek povinného a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Romana Vytejčka, Exekutorský úřad Praha 3.
K odvolání povinného Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 8. 2004, č. j. 19 Co 15/2004 - 17, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Námitku povinného, že mu exekuční titul nebyl doručen, shledal nedůvodnou, neboť ten v nalézacím řízení byl zastoupen (na základě plné moci ze dne 3. 2. 1997) advokátem Janem Kněžourkem, jemuž byl vykonávaný rozsudek řádně doručen, a nabyl právní moci (dne 22. 6. 2006) i vykonatelnosti. Odvolací soud uzavřel, že i ostatní předpoklady pro nařízení exekuce byly splněny, a soud prvního stupně tak postupoval zcela správně, pokud exekuci nařídil.
Proti tomuto usnesení podal povinný dovolání, v němž opětovně namítá, že exekuční titul neobdržel, a to ani prostřednictvím advokáta Jana Kněžourka, jemuž sice dne 3. 2. 1997 udělil plnou moc, avšak nebyl jím o věci informován a tudíž nemohl u soudu „uplatnit svoji obranu proti žalobě“. Dále uvedl, že až nyní se dozvěděl nejen o výsledku sporu, ale i o tom, že jmenovaný advokát byl „vyloučen z řad České advokacie“. Zásadní význam po právní stránce tak má otázka, „zda jeho právní zástupce má v daném okamžiku oprávnění k činnosti, kterou provozuje či nikoliv, a pokud toto oprávnění má, jestli je činný či nikoliv a jestli není následně za svoji nečinnost zbaven oprávnění“. Navrhl, aby usnesení soudů obou stupňů byla zrušena.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 3. 2005 (čl. II, bod 3. zákona č. 59/2005 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání povinného je přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., neboť rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř. daný tím, že Nejvyšší soud dosud neřešil otázku, jaké důsledky má vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů.
Z Věstníku České advokátní komory (ročník 2002, částka 1) dovolací soud zjistil, že je v souladu s tvrzením povinného, že jeho tehdejší zástupce Jan Kněžourek, zapsaný v seznamu advokátů podle reg. č. 02563, byl vyškrtnut ze seznamu advokátů dne 12. 2. 2002 podle §8 odst. 1 písm. d) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb.
Podle §27 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění zákona č. 210/1999 Sb., pokud byl advokát, který vykonával advokacii samostatně, vyškrtnut ze seznamu advokátů a pokud je to vzhledem k okolnostem případu třeba, učiní Komora vhodná opatření k ochraně práv a právem chráněných zájmů jeho klientů, zejména může určit jiného advokáta nástupcem vyškrtnutého advokáta; Komora o přijatých opatřeních klienty bezodkladně písemně vyrozumí. Ustanovení odstavců 2 a 3, upravující přechod práv a povinností mezi zastoupeným advokátem a jeho zástupcem, platí pro přechod práv mezi advokátem vyškrtnutým ze seznamu advokátů a jeho nástupcem obdobně.
Byť zákon o advokacii nemá výslovnou úpravu o tom, že vyškrtnutím ze seznamu advokátů zaniká plná moc udělená advokátu a nic takového nestanoví ani §33b obč. zák. upravující zánik plné moci, z ustanovení §27 odst. 4 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění zákona č. 210/1999 Sb., lze učinit závěr o tom, že dalším zvláštním způsobem zániku plné moci udělené advokátu je vyškrtnutí advokáta ze seznamu advokátů, publikovaném ve Věstníku České advokátní komory (srov. též usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. října 2006, sp. zn. 24 Co 337/2006).
V posuzované věci bylo odvolacím soudem zjištěno, že v nalézacím řízení vedeném u Krajského obchodní soudu v Praze a posléze u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm 44/98, byl žalovaný (povinný) zastoupen na základě plné moci ze dne 3. 2. 1997 advokátem Janem Kněžourkem, jemuž byl exekuční titul, tj. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2002, č. j. 52 Cm 44/98 - 79, doručen dne 6. 6. 2002.
Jestliže však z Věstníku České advokátní komory (ročník 2002, částka 1) vyplývá, že Jan Kněžourek byl ze seznamu advokátů vyškrtnut dne 12. 2. 2002, tedy ještě před doručením exekučního titulu, čímž přestal být advokátem a jeho oprávnění k výkonu advokacie tím zaniklo, došlo uvedeným dnem i k zániku plné moci ze dne 3. 2. 1997, kterou žalovaný (povinný) jmenovanému udělil k zastupování. Z toho vyplývá, že byl-li exekuční titul dne 6. 6. 2002 doručen Janu Kněžourkovi, který žalovaného (povinného) jako advokát v té době již nezastupoval, nenabyl dosud právní moci ani vykonatelnosti. Nelze ani dovozovat, že by v nalézacím řízení Jan Kněžourek zastupoval žalovaného (povinného) jako obecný zmocněnec, neboť plná moc podle §28 o. s. ř. se ve spise nenachází.
Protože povinný v odvolání i dovolání zpochybnil jeden z předpokladů pro nařízení exekuce (tj. formální vykonatelnost exekučního titulu), který z uvedených důvodů nebyl naplněn, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle §243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc vrátil Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první o. s. ř.).
O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. března 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu