ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2717.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2717/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci žalobců a) H. P. , a b) Ing. J. P. , zastoupených JUDr. Bedřichem Prokopem, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Husova 137, proti žalované A. M. , zastoupené JUDr. Karlem Zíkou, advokátem se sídlem v Kutné Hoře, Benešova 610, o vyloučení věcí z výkonu rozhodnutí, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 8 C 27/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2008, č. j. 27 Co 12/2008-49, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud rozsudkem ze dne 15. 5. 2007, č. j. 8 C 27/2007-32, rozhodl, že se z výkonu rozhodnutí (správně exekuce) prodejem movitých věcí, vedeného soudním exekutorem Mgr. Kamilem Brančíkem, Exekutorský úřad Hodonín, Sadová 15, pod č. j. (správně sp. zn.) 007 Ex 3589/06, ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné žalované A. M. proti povinnému M. V., který byl nařízen usnesením Okresního soudu v Kutné Hoře sp. zn. 8 Nc 2967/2006 ze dne 7. 12. 2006, vylučují tyto movité věci sepsané dne 8. 2. 2007 v domě č. p. 33 v Koroticích, okr. Kutná Hora: položka protokolu č. 2 elektrický sporák Zanussi, č. 3 mikrovlnná trouba Whirpool, č. 4 lednička s mrazákem Ardo, č. 5 sedací souprava 3, 2, 1 + konferenční stolek, č. 7 televizor Panasonic s podstavcem, č. 9 satelit Roscom, č. 11 vysavač AEG Vampyr Multi, č. 12 vysavač Electrolux, č. 13 houpací křeslo, č. 14 televizor Sony stříbrný, č. 15 stojanová lampa, č. 17 televizor Sony černý (výrok I.) Dále žalované uložil zaplatit žalobcům k rukám jejich zástupce náklady řízení 12.781,- Kč (výrok II.).
Krajský soud napadeným rozhodnutím rozsudek okresního soudu potvrdil a žalované uložil zaplatit žalobcům na náhradu nákladů odvolacího řízení k rukám jejich zástupce 7.335,- Kč. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobci mají k věcem, jejichž vyloučení z výkonu rozhodnutí (exekuce) se domáhali, právo, které nepřipouští výkon rozhodnutí (§267 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“). Vycházel ze stejných skutkových zjištění, že žalobci si uvedené věci koupili, o čemž předložili listiny, a v případě položky č. 9 a 13 soud uvěřil, že také tyto věci patří do jejich vlastnictví, když žalovaná jejich vlastnictví jinak nezpochybnila.
V dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. žalovaná namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), a vytýká odvolacímu soudu, že nesprávně posoudil majetková práva k věcem vyloučeným z výkonu rozhodnutí. Uvedla, že prodala dům, za nějž jí měl v exekuci povinný M. V. zaplatit 3.200.000,- Kč. Ten jí však do dnešního dne dlužnou částku nezaplatil a převedl svůj majetek na svoji matku – žalobkyni, aby se vyhnul plnění svých povinností. Uvedla dále, že ze soupisu movitých věcí, které byly v prodané nemovitosti, se dá zjistit, které z nich M. V. náležely, a že některé věci M. V. koupil v prodejně MEDO Elektro v Břeclavi na Lidické ulici. Rovněž odvolacímu soudu vytýká, že neověřil pravost dokladů předložených žalobci. Připomněla, že se kvůli jednání M. V. dostala do finanční tísně, že je v invalidním důchodu a že je proti ní vedena exekuce. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř., lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud rozhodl ve věci samé a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Ve smyslu ustanovení §237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li tuto otázku v rozporu s hmotným právem.
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu shora citovaných ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí ve věci samé po právní stránce, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání je tudíž jen (vyjma případu, o který zde však nejde, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních – k tomu srov. například nález Ústavního soudu ze dne 9. 1. 2008, sp. zn. II. ÚS 650/06) důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ačkoliv dovolatelka přikládá napadenému rozhodnutí po právní stránce zásadní právní význam, žádné argumenty ve prospěch tohoto názoru neuvedla; ani hodnocením argumentace v dovolání obsažené k takovému závěru dovolací soud nedospěl.
Žalovaná ve skutečnosti polemizuje se závěrem odvolacího soudu, že předložené listiny dokládají vlastnické právo žalobců k vyloučeným věcem (mrzí ji, že soud těmto listinám uvěřil a nezkoumal jejich pravost). Tato argumentace je ovšem kritikou samotného hodnocení důkazů, jež však se zřetelem k zásadě volného hodnocení důkazů (§132 o. s. ř.) nelze napadnout žádným dovolacím důvodem. Na nesprávnost hodnocení důkazů lze totiž usuzovat jen ze způsobů, jak soud hodnocení důkazů provedl. Nelze-li soudu v tomto směru vytknout žádné pochybení, pak není možné ani polemizovat s jeho skutkovými závěry (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 12. 2006, sp. zn. 20 Cdo 1507/2006).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, žalobcům, jimž vzniklo právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 věty první o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu