ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2876.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2876/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Komerční banky, a. s. , se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 33, č. p. 969, identifikační číslo osoby 45317054, s adresou pro doručování: Komerční banka a. s., odbor Oceňování a vymáhání aktiv, útvar Vymáhání pohledávek, Praha 1, Senovážné nám. 28a, p.o.box 839, proti povinnému M. K. , pro 290 681,04 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 8 Nc 5192/2005, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2008, č. j. 24 Co 410/2008-17, takto:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2008, č. j. 24 Co 410/2008-17, se v části výroku I., jíž byl zamítnut návrh na nařízení exekuce pro částku 205,82 Kč a pro náklady exekuce, a dále ve výrocích II. a III. ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení; jinak se dovolání zamítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení ze dne 21. 4. 2005, č. j. 8 Nc 5192/2005-5, kterým okresní soud nařídil podle exekutorského zápisu ze dne 18. 11. 2003, EZ 174/2003, sepsaného JUDr. Janem Grosamem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 6, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 290 681,04 Kč s úroky 16 % p. a. z částky 49 994,07 Kč od 26. 3. 2005 do zaplacení, s úroky 17,67 % p. a. z částky 47 149,47 Kč od 26. 3. 2005 do zaplacení, s úroky 17,55 % p. a. z částky 47 912,27 Kč od 26. 3. 2005 do zaplacení, s úroky 17,91 % p. a. z částky 39 156,42 Kč od 26. 3. 2005 do zaplacení, a pro náklady exekuce tak, že návrh zamítl (výrok I). Oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi částku 7 735,- Kč (výrok II) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně ani před soudem odvolacím (výrok III). Dospěl k závěru, že exekutorský zápis není po materiální stránce vykonatelný, neboť není jasně vymezen předmět a doba plnění (§79 odst. 2 písm. d/, e/ zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“). Uzavřel, že výše dluhu povinného z jednotlivých smluv o úvěru vyčíslená k 14. 11. 2003 podle prohlášení povinného v exekutorském zápisu navrženém k exekuci v části první, článku prvním, bod 2) písm. a/, b/, c/, d/, neodpovídá celkovým částkám, které se povinný zavazuje (ve splátkách) zaplatit v části první, článku druhém, bodu 2) až 5) téhož exekutorského zápisu. Soud uvedl, že povinný se může sice zavázat v případě nedodržení splátek k navýšení celkového dluhu o další částku, ale pak je třeba, aby z takové dohody byla zřejmá výše a způsob výpočtu takové částky, kterou se povinný zavazuje zaplatit nad dlužnou částku uvedenou v předmětu plnění. V části exekutorského zápisu, v níž je dohodnuta doba plnění, chybí údaj o tom, z jakých konkrétních částek se celková částka dluhu skládá, pokud neodpovídá částce uvedené v předmětu plnění, neboť v sobě zahrnuje mimo dlužnou částku stanovenou k určitému datu i další částky jako jsou úroky z prodlení ve výši 16 %, poměrné části úroků z prodlení, úroky od data sepisu zápisu a poplatky za vedení úvěrového účtu. Požadavku zákona z hlediska doby plnění takto určené plnění neodpovídá. Nejasnosti odvolací soud spatřuje ve výši a způsobu výpočtu úroku z prodlení i v požadavku na úhradu úroku z prodlení, jestliže oprávněná akceptovala, že od sepsání zápisu přestane povinnému úroky z prodlení vyměřovat.
Oprávněná v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (dále též jen „o. s. ř.), namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (§241a odst. 2 písm. b/, odst. 3 o. s. ř.). Tvrdí, že povinný v odvolání nenamítal žádné skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, a proto měl soud odvolání odmítnout. Dále uvádí, že výše jednotlivých splátek je v exekutorském zápisu přesně specifikována, a že jediná položka, kterou se povinný zavázal hradit nad rámec pohledávek přesně vyčíslených k datu sepsání zápisu, resp. k datu provedení první splátky, je úrok z úvěru, jehož výše odpovídá výši dohodnuté v jednotlivých úvěrových smlouvách, a způsob jeho výpočtu je v exekutorském zápisu uveden konkrétně u jednotlivých pohledávek vždy v procentní výši z dosud nezaplacené jistiny za období od předcházející splátky. Tento úrok z úvěru je zahrnut do jednotlivých měsíčních splátek a ty lze pak dopředu vyčíslit jen pomocí tzv. anuitní kalkulačky. Není tedy pravdou, že by oprávněná od data sepsání zápisu požadovala úroky z prodlení, jak tvrdí odvolací soud, ale požaduje pouze běžný úrok z úvěru (tj. příkladmo uvedený úrok 16 % p. a. u první pohledávky). Dále uvádí, že odvolací soud svým nesprávným a neodborným usnesením vnesl naprostý zmatek do vztahu mezi oprávněnou, povinným a exekutorským úřadem, neboť povinný je si vědom svého dluhu, nepopírá jej, naopak sám vyjádřil souhlas s prováděnými srážkami ze mzdy. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolání – přípustné podle §237 odst. 1 písm. a), odst. 3, §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř., ve znění účinném do 30. 6. 2009, a §130 zákona č. 120/2001 Sb. – a je částečně důvodné.
Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti (§242 odst. 3 o. s. ř.), nejsou dovoláním namítány a ze spisu nevyplývají. Nejvyšší soud se proto (v rozsahu právních otázek vymezeném dovoláním) zabýval právním názorem odvolacího soudu, že exekuční titul není vykonatelný.
Předně bylo třeba posoudit, zda se odvolací soud mohl zabývat otázkou materiální vykonatelností exekučního titulu, jestliže ji povinný v odvolání nezpochybnil.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 14. 12. 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, v němž se jednalo o posouzení formální vykonatelnosti exekučního titulu, že k novým skutečnostem přihlédne odvolací soud v řízení ve věci výkonu rozhodnutí nebo exekuce jen tehdy, byly-li v odvolacím řízení uplatněny (§212a odst. 3, §254 odst. 4 o. s. ř.).
Současně však nelze přehlédnout, že při posuzování materiální vykonatelnosti exekučního titulu se řeší otázka, zda povinnost stanovená vykonávaným rozhodnutím je stanovena takovým způsobem, že exekuce je reálně proveditelná. Rozhodnutí proto musí vždy obsahovat přesnou individualizaci oprávněného a povinného, přesné vymezení práv a povinností k plnění, jakož i přesný rozsah a obsah plnění. Rozhodnutí, které tyto náležitosti nemá, není rozhodnutím vykonatelným a nemůže být podkladem pro výkon rozhodnutí (exekuci). Bude-li soudní výkon rozhodnutí, jež tyto požadavky nesplňuje, přesto nesprávně nařízen, musí být výkon v každém stadiu řízení i bez návrhu zastaven postupem podle §268 odst. 1 písm. a) a §269 odst. 1 o. s. ř. (k tomu srov. např. Ze zhodnocení rozhodování soudů a státních notářství při výkonu rozhodnutí, Cpj 159/79 Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, uveřejněné pod číslem 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Soudní praxe také formulovala a vysvětlila závěr, že není-li možné dovodit z rozhodnutí náležitosti materiální vykonatelnosti podle §261a odst. 1 o. s. ř. ani výkladem s přihlédnutím k povaze uložené povinnosti či ke způsobu exekuce, nelze takové rozhodnutí vykonat; soud návrh na nařízení jeho výkonu zamítne (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. 20 Cdo 965/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2004, pod číslem 183, případně usnesení téhož soudu ze dne 31. 3. 2009, sp. zn. 20 Cdo 2021/2007). S ohledem na tyto závěry je třeba uzavřít, že odvolací soud byl oprávněn materiální vykonatelnost exekučního titulu přezkoumat, i když ji povinný v odvolání nezpochybnil.
Exekučním titulem v souzené věci je exekutorský zápis sepsaný JUDr. Janem Grosamem, soudním exekutorem Exekutorského úřadu Praha 6, dne 18. 11. 2003, EZ 174/2003, včetně jeho pokračování ze dne 25. 11. 2003, EZ 237/2003. Obsahuje dohodu o závazku osoby povinné splnit pohledávku osobě oprávněné se svolením k nařízení a provedení exekuce podle §78 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb.
Podle §40 odst. 1 písm. d) zákona č. 120/2001 Sb. exekučním titulem je notářský zápis se svolením k vykonatelnosti sepsaný podle zvláštního právního předpisu nebo exekutorský zápis podle §78 písm. a).
Předmětem dohody obsažené v exekutorském zápisu jsou jednak závazky povinného ze čtyř smluv o úvěru a jednak závazek ze smlouvy o vedení běžného účtu (viz exekutorský zápis, část první, čl. první, odst. 1/ písm. a/, b/, c/, d/, e/). Podle tohoto exekutorského zápisu části první, článku prvního – návrhu dohody o splnění závazku (k níž oprávněná osoba přistoupila) - osoba povinná prohlašuje, že s osobou oprávněnou uzavřela v článku prvním odstavci prvním uvedené čtyři úvěrové smlouvy a smlouvu o vedení běžného úvěru.
Podle odstavce druhého osoba povinná prohlašuje, že ke dni 14. 11. 2003 dluží z právních důvodů uvedených v předchozím odstavci oprávněné osobě následující částky:
a) z titulu uvedeného pod písm. a) předchozího odstavce: 63 326,81 Kč, z čehož tvoří 51 528,58 Kč jistina, 5 454,87 Kč úroky, 1 783,36 Kč dosud vyměřený sankční úrok a 4 560,- Kč poplatky za vedení úvěrového účtu, přičemž uvedená jistina je podle smlouvy úročena úrokovou sazbou 16 % p. a.,
b) z titulu uvedeného pod písm. b) předchozího odstavce 60 774,62 Kč,
c) z titulu uvedeného pod písm. c) předchozího odstavce 66 263,11 Kč,
d) z titulu uvedeného pod písm. d) předchozího odstavce 54 341,46 Kč, přičemž u každé částky je uvedeno jako pod bodem a), z čeho se skládá.
e) Z titulu uvedeného pod bodem e) předchozího odstavce 2 205,82 Kč.
Dále osoba povinná navrhuje, aby osoba oprávněná souhlasila s tím, že pohledávka z titulu uvedeného v odstavci 1) písm. a) prvního článku je splatná k datu podpisu tohoto zápisu osobou povinnou. Dále osoba povinná navrhuje osobě oprávněné, aby osoba oprávněná přestala osobě povinné ode dne sepsání tohoto zápisu vyměřovat úroky z prodlení ze závazků osoby povinné uvedených v tomto zápise.
Podle článku druhého odstavce prvního osoba povinná uznává své závazky vůči osobě oprávněné dle článku prvního co do důvodu a výše.
Podle odstavce druhého se osoba povinná zavazuje zaplatit osobě oprávněné celkovou dlužnou částku podle článku prvního odst. 2) písm. a) oprávněné osobě, a to ve 23 měsíčních splátkách ve výši 3 137,- Kč, splatných vždy k 20. dni v měsíci, přičemž poslední splátka je ve výši zůstatku do té doby neuhrazené pohledávky. První splátka je splatná dne 20. 12. 2003 a poslední je splatná dne 20. 10. 2005. Jednotlivá splátka je složena z úroků ve výši 16 % p. a. vyměřených od předchozí měsíční splátky z dosud nesplacené jistiny, z poměrné části úroků z prodlení, poplatků za vedení účtu a úroků vyměřených do data sepsání tohoto zápisu ve výši 513,- Kč a části dosud nesplacené jistiny. Dále se osoba povinná zavazuje platit osobě oprávněné poplatky za vedení úvěrového účtu, ve výši podle platného ceníku Komerční banky, a. s., která ke dni sepsání tohoto zápisu činí 80,- Kč měsíčně.
Obdobným způsobem je stanoven předmět plnění a doba plnění u zbývajících smluv o úvěru (odstavec druhý, písm. b/, c/ d/). Pokud jde o dlužnou částku ze smlouvy o vedení běžného účtu, tu se povinný zavázal zaplatit nejpozději do 25. 11. 2003 (odstavec druhý písm. e/). Podle bodu 7) nezaplacením jedné částky uvedené v odstavci 2), 3), 4), 5) a 6) tohoto článku se stávají splatnými všechny ostatní dosud neuhrazené částky všech závazků osoby povinné podle tohoto zápisu.
Dovolací soud předně dospěl k závěru, že i přes rozdílnou terminologii je z exekutorského zápisu zřejmé, že „sankčním úrokem“ je míněn úrok z prodlení a „úrokem“ (popř. běžným úrokem) úrok smluvní. Nesouhlasí proto se závěrem odvolacího soudu, že úrok ve výši 16 % je úrokem z prodlení.
Dále má dovolací soud za to, že i když povinný uznal, kolik z každé úvěrové smlouvy ke dni 14. 11. 2003 dlužil, může se zavázat zaplatit částku vyšší; rozsah tohoto plnění však musí být stanoven. Z exekutorského zápisu vyplývá, že pohledávku ve výši 63 326,81 Kč (článek první, odst. 2 písm. a/) se povinný zavazuje zaplatit ve 23 měsíčních splátkách ve výši 3 137,- Kč (což je celkem 72 151 Kč), přičemž je ale zároveň uvedeno, že poslední splátka je ve výši zůstatku do té doby neuhrazené pohledávky. Mělo-li se jednat o tzv. anuitní splátky, v rámci nichž se mění poměr splácených úroků a jistiny, v důsledku čehož se výše poslední splátky může lišit, měla být tato skutečnost v exekutorském zápise vyjádřena. Stejně tak není zřejmé, z jakých dalších položek se každá splátka skládá. Ačkoliv částka 63 326,81 Kč je mimo jiné tvořena položkou 5 454,87 Kč představující (smluvní) úroky, tato položka již není součástí splátky (ačkoliv to dovolatelka v dovolání tvrdí).
Pokud se dále povinný zavázal platit oprávněné poplatky za vedení úvěrového účtu, pro tyto není doba plnění uvedena vůbec.
Stejné závěry je třeba učinit u ostatních pohledávek vycházejících z úvěrových smluv, u nichž je rozsah plnění, k němuž se povinný zavázal, stanoven stejně.
Odvolací soud tudíž správně - byť z jiných důvodů - uzavřel, že exekuční titul ohledně závazků povinného, vyplývajících ze čtyř smluv o úvěru a specifikovaných v exekutorském zápisu, části první, čl. právním, odst. 1) písm. a), b), c) a d) a násl., není po materiální stránce vykonatelný. Nejvyšší soud proto dovolání proti jeho rozhodnutí v této části zamítl (§243b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř.).
Nejvyšší soud však dospěl k jinému závěru, pokud se týká závazku ze smlouvy o vedení běžného účtu (exekutorský zápis, část první, čl. první, odst. 1/ písm. e/) ve výši 2 205,82 Kč, neboť ten je v exekučním titulu určen dostatečně přesně a srozumitelně včetně předmětu i doby plnění (exekutorský zápis, část první, čl. první, odst. 2/ písm. e/ a čl. druhý, odst. 6/). Protože oprávněná navrhovala tento závazek k vymožení již jen do výše 205,82 Kč, bylo na místě pro tuto částku exekuci nařídit. Odlišné právní posouzení, k němuž v projednávané věci dospěl odvolací soud, tak správné není a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl tudíž – v této části – uplatněn po právu. Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu v této části zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§243b odst. 2 část věty za středníkem a §243b odst. 3 věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§243d odst. 1 věta první, §226 o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhoduje nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně bude o náhradě nákladů rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. září 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu