ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2917.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2917/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného JUDr. J. J. , správce konkursní podstaty Velkomoravské banky, a.s., se sídlem v Hodoníně, Lipová alej č. 8, identifikační číslo osoby 469 74 229, proti povinnému JUDr. J. B. , zastoupenému JUDr. Michaelem Bartončíkem, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Koliště 55, za účasti manželky povinného M. B., zastoupené Mgr. Josefem Bartončíkem, advokátem se sídlem v Brně, Koliště 55, pro 1.000.000,- Kč s příslušenstvím, prodejem spoluvlastnického podílu na nemovitostech, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 16 E 1629/97, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. února 2009, č. j. 26 Co 105/2008 - 193, takto:
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 19. února 2009, č. j. 26 Co 105/2008 - 193, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 17. 4. 1998, č. j. 16 E 1629/97 - 8, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 9. 1998, č. j. 13 Co 418/98 - 36, a usnesením téhož soudu ze dne 9. 12. 1998, č. j. 13 Co 418/98 - 42, byl nařízen podle pravomocného a vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 19. 5. 1994, č. j. 5 Sm 135/97 - 7, ve spojení s rozsudkem Krajského obchodního soudu v Brně ze dne 27. 10. 1995, č. j. 5 C, 124/94 - 48, a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 1997, č. j. 4 Smo 504/96, výkon rozhodnutí k uspokojení pohledávky oprávněné Velkomoravské banky, a.s., ve výši 1.000.000,- Kč a nákladů předcházejícího řízení ve výši 155.713,60 Kč prodejem spoluvlastnického podílu na nemovitostech ve společném jmění povinného a jeho manželky.
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 19. 2. 2009, č. j. 26 Co 105/2008 - 193, zamítl návrh oprávněného - správce konkursní podstaty Velkomoravské banky, a.s. (podaný v průběhu řízení o odvolání povinného proti usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 8. 8. 2006, č. j. 16 E 1629/97 - 114, jímž byla určena cena spoluvlastnického podílu na nemovitostech), aby do řízení na místo něj vstoupila Interzacom ltd., se sídlem Podromou Street 121/7/713, POB 5187, Nicosia, Cyprus, odůvodněný tím, že dne 1. 10. 1999 byla mezi ním a Interzacom ltd. uzavřena smlouva o postoupení pohledávky, k jejímuž vymožení byl výkon rozhodnutí nařízen. K tomuto návrhu oprávněný připojil ověřený opis (kopii) smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 1. 10. 1999, podepsanou za Interzacom ltd. Dipl. Ing. W. Z., jehož podpis (stejně jako oprávněného) na této listině byl ověřen notářem, a dále listinu označenou jako „souhlas se záměnou účastníka řízení sp. zn. 26 C 300/2007“, z níž vyplývá, že Interzacom ltd. souhlasí se svým vstupem do řízení na straně oprávněného. Odvolací soud při svém rozhodnutí odkázal na právní názor vyjádřený v jeho předchozích rozhodnutích vydaných v tomto vykonávacím řízení (sp. zn. 26 Co 642/2003 a sp. zn. 26 Co 300/2007), podle kterého je ve smyslu §107a, §256, §254 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), nezbytné prokázat, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva, k jehož naplnění byl výkon rozhodnutí nařízen, přičemž převod či přechod práva je zapotřebí prokázat listinami vydanými či ověřenými státními orgány, pokud nevyplývá přímo z právního předpisu. Dovodil, že předložená smlouva o postoupení pohledávky sice naplňuje požadavky uvedené v §256 odst. 2 o. s. ř., nepostačuje však k tomu, aby jí bylo prokázáno, že práva z ní přešla na Interzacom ltd., neboť je nutné též najisto postavit, že „tento subjekt existuje jako nositel způsobilosti mít práva a povinnosti“, a tedy být účastníkem občanského soudního řízení (§19 o. s. ř.), že Dipl. Ing. W. Z., který jménem této společnosti smlouvu o postoupení pohledávky uzavřel, vyjádřil souhlas se vstupem tohoto subjektu do řízení na straně oprávněného a že je osobou oprávněnou za Interzacom ltd. jednat a činit jejím jménem právní úkony. Ačkoliv byl oprávněný k předložení listin prokazujících tyto okolnosti krajským soudem vyzván usnesením ze dne 3. 11. 2008 s tím, že má být osvědčena jejich pravost, předložil jen potvrzení Ministerstva obchodu, průmyslu a turismu, odboru obchodního rejstříku a správce konkursní podstaty Nikósie, ze dne 8. 9. 2008, č. 90216, podepsané za „Obchodní rejstřík“ E. K., spolu s českým překladem, z nějž vyplývá, že Dipl. Ing. W. Z. je ředitelem „INTERZACOM LIMITED“, nelze z něj však učinit závěr o skutečnostech rozhodných pro posouzení důvodnosti návrhu oprávněného, neboť tomu brání absence formálních náležitostí. Podle článku 1, 3, a 4 Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, vyhlášené pod č. 45/1999 Sb., jejímž signatářem je i Kyperská republika, je totiž zapotřebí, aby předložená listina byla opatřena doložkou osvědčující pravost podpisu osoby, která ji podepsala, tj. tzv. apostilou. Odvolací soud proto uzavřel, že „nelze-li mít za prokázanou existenci Interzacom ltd. jako nositelky způsobilosti být účastnicí občanského soudního řízení a nebylo-li prokázáno, že Dipl. Ing. W. Z. je osobou oprávněnou za Interzacom ltd. činit právní úkony, nemohou tak být dány podmínky pro vyhovění návrhu, aby Interzacom ltd. vstoupila do řízení na místo oprávněného“.
Proti tomuto usnesení podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b), příp. a) o. s. ř. Dovolatel poukazuje na články 3 a 4 Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, vyhlášené pod č. 45/1999 Sb., z nichž vyplývá, že apostilizační doložka může být požadována, nejedná se však o „podmínku nutnou“. Namítá, že postup soudu v dané věci byl formalistický a neodpovídající platné právní úpravě podle této Úmluvy, že není v jeho silách předložit jinou listinu, než kterou mu předal ten, kdo má na místo něj vstoupit do řízení, že se jedná o listinu vydanou správním úřadem Kyperské republiky (která je členem Evropské unie), a že s ohledem na to měl krajský soud vykládat článek 3 Úmluvy. Další pochybení krajského soudu spočívá i v tom, že z článku 3 Úmluvy vyplývá, že formální úkon (apostila) nemůže být vyžadován, pokud dohoda mezi dvěma nebo více smluvními státy tento úkon zrušily nebo zjednodušily nebo osvobodily danou listinu od povinnosti ověřování. V této souvislosti odvolacímu soudu vytýká, že nevycházel z dvoustranné Smlouvy mezi Kyperskou republikou a ČSSR, která byla publikována ve Sbírce zákonů pod č. 96/1983 Sb., zejména jejího čl. 14 odst. 1 který stanoví, že listiny vydané nebo ověřené v předepsané formě a opatřené otiskem úředního razítka příslušného státního orgánu nebo úřední osoby jedné smluvní strany, nevyžadují na území druhé smluvní strany ověření. Požadavek na tzv. apostilizační doložku tedy není důvodný. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil „příslušnému soudu“.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, který má právnické vzdělání, a že proti napadenému usnesení odvolacího soudu je dovolání přípustné podle §239 odst. 1 písm. b) o. s. ř., dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s.ř. k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §107a odst. 1 o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v §107 o. s. ř. Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2).
Ohledně oprávněným označené právní skutečnosti tedy soud zkoumá, zda vůbec jde o právní skutečnost, zda jde o takovou právní skutečnost, s níž právní předpisy obecně vzato spojují převod nebo přechod práva či povinnosti (zda tedy naopak nejde o takovou právní skutečnost, která podle právních předpisů přechod nebo převod práva či povinnosti za následek mít nemůže), zda opravdu nastala (tedy např. že smlouva byla skutečně uzavřena) a zda je v konkrétním případě způsobilá mít za následek přechod nebo převod práva či povinnosti, o něž v řízení jde (tedy, že se týká práva či povinnosti, o něž v řízení jde). Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení (§107a odst. 1 o. s. ř.), je i smlouva o postoupení pohledávky ve smyslu ustanovení §524 a násl. občanského zákoníku (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 37/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §211 o. s. ř. platí pro řízení u odvolacího soudu přiměřeně ustanovení o řízení před soudem prvního stupně, pokud není stanoveno něco jiného.
Není pochyb o tom, že k procesnímu nástupnictví podle ustanovení §107a o. s. ř. může dojít též v řízení o výkon rozhodnutí (§254 odst. 1 o. s. ř.), a to i ve fázi, jež následuje po právní moci usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitostí ve společném jmění povinného a jeho manželky.
Podle čl. 1 Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin, publikované ve sdělení Ministerstva zahraničních věcí pod č. 45/1999 Sb., která pro Českou republiku vstoupila v platnost dnem 16. března 1999 (dále též jen „Úmluva“), se tato Úmluva bude používat na veřejné listiny, které byly vydány na území jednoho ze smluvních států a které musí být předloženy na území jiného smluvního státu. Pro účely Úmluvy se považují za veřejné listiny mimo jiné listiny vydané správními úřady.
Podle článku 3 Úmluvy jediným formálním úkonem, který může být požadován za účelem potvrzení pravosti podpisu, oprávněnosti osoby listinu podepsat, a jestliže je to třeba, pravosti pečeti nebo razítka, jimiž je opatřena, je připojení doložky podle článku 4 Úmluvy, kterou vystaví příslušný úřad státu, v němž byla listina vydána (tzv. apostila). Formální úkon podle předcházejícího odstavce však nemůže být vyžadován, pokud buď platné zákony, předpisy nebo praxe ve státě, kde je listina předkládána, nebo dohoda mezi dvěma nebo více smluvními státy tento úkon zrušily nebo zjednodušily nebo osvobodily danou listinu z povinnosti ověřování.
Podle článku 14 odst. 1 Smlouvy mezi Českou republikou a Kyperskou republikou o právní pomoci ve věcech občanských a trestních, uzavřené dne 23. 4. 1982 v Nikózii a uveřejněné vyhláškou ministra zahraničních věcí číslo 96/1983 Sb. (dále též „Smlouva“), listiny vydané nebo ověřené v předepsané formě a opatřené otiskem úředního razítka příslušného státního orgánu nebo úřední osoby (tlumočníka, znalce) jedné smluvní strany nevyžadují na území druhé smluvní strany ověření. To platí i pro podpisy na listinách a pro podpisy, které byly ověřeny podle předpisů jedné ze smluvních stran. Podle odstavce 2 tohoto článku listiny, které jsou na území jedné ze smluvních stran považovány za veřejné, mají důkazní moc veřejných listin také na území druhé smluvní strany. (Aktuální seznam států, s nimiž má Česká republika uzavřenou dvoustrannou smlouvu o právní pomoci, ve které jsou specifikovány listiny, jež jsou osvobozeny od dalšího ověření, je zveřejněn na internetových stránkách Ministerstva spravedlnosti ČR www.justice.cz ).
V posuzované věci dospěl krajský soud k závěru, že návrhu oprávněného podle §107a o. s. ř. není možno vyhovět, neboť „nelze mít za prokázanou existenci Interzacom ltd. jako nositelky způsobilosti být účastnicí občanského soudního řízení, ani že Dipl. Ing. W. Z. je osobou oprávněnou za Interzacom ltd. činit právní úkony“, jelikož oprávněným předložené potvrzení Ministerstva obchodu, průmyslu a turismu, odboru obchodního rejstříku a správce konkursní podstaty Nikósie, ze dne 8. 9. 2008, č. 90216, podepsané za „Obchodní rejstřík“ E. K., z nějž sice vyplývá, že Dipl. Ing. W. Z. je ředitelem „INTERZACOM LIMITED“, není opatřeno doložkou osvědčující pravost podpisu osoby, která ji podepsala (tzv. apostilou).
Tento závěr odvolacího soudu není správný, neboť citované potvrzení vydané dne 8. 9. 2008 Ministerstvem obchodu, průmyslu a turismu, odborem obchodního rejstříku a správce konkursní podstaty Nikósie, tedy správním úřadem (státním orgánem), se podle čl. 1 Úmluvy o zrušení požadavku ověřování cizích veřejných listin považuje za veřejnou listinu jak území Kyperské republiky, tak i na území České republiky (čl. 1 Úmluvy, čl. 14 odst. 2 Smlouvy), a podle čl. 3 odst. 2 Úmluvy a čl. 14 odst. 1 Smlouvy tudíž tato listina nevyžaduje připojení doložky podle čl. 4 Úmluvy, kterou vystaví příslušný úřad státu, v němž listina byla vydána (tzv. apostilu).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí Krajského soudu v Brně není správné a že dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn. Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§243d odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. února 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu