ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.2979.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 2979/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného JUDr. Pavla Korty , advokáta se sídlem v Ostravě, Poštovní 2, jako správce konkurzní podstaty úpadce Družstevní holding, a.s., v likvidaci, identifikační číslo osoby 25822527, se sídlem v Ostravě 1, 28. října 205/45, zastoupeného Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem v Karviné – Fryštátě, K. Sliwky 126, proti povinné S PRO ALFA CZ, a. s. , se sídlem v Praze 1, Truhlářská 1104/15, identifikační číslo osoby 25763091, pro částku 7.556,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 Nc 304/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze z 5. 2. 2009, č. j. 30 Co 524/2008-43, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze z 5. 2. 2009, č. j. 30 Co 524/2008-43, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Usnesením z 10. 10. 2008, č. j. 48 Nc 304/2008-24, obvodní soud exekuci do částky 7.556,50 Kč, představující vymáhanou pohledávku, zastavil (výrok I.) a návrh povinné na zastavení exekuce v plném rozsahu zamítl (výrok II.) s odůvodněním, že nařízená exekuce bude pokračovat k vymožení nákladů exekuce vzniklých oprávněnému a soudnímu exekutorovi.
Shora označeným rozhodnutím městský soud usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že exekuci zastavil zcela (výrok I.) a oprávněného zavázal k zaplacení náhrady nákladů řízení (výrok II.) a nákladů exekuce (výrok III.). Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že povinná byla zavázána uhradit oprávněnému přisouzenou částku nejpozději dne 18. 3. 2008 (exekuční titul pravomocný 15. 3. 2008 se dne 19. 3. téhož roku stal vykonatelným). Toho dne se právní zástupce povinné telefonicky a e-mailem dotazoval na číslo účtu, na nějž oprávněný požaduje dlužnou částku zaplatit. Protože se mu nedostalo odpovědi, ještě čtyřikrát svůj dotaz opakoval a zprávu o tom, kam má dlužnou částku poukázat, obdržel od právního zástupce oprávněného teprve 2. 4. 2008 a ihned následujícího dne svůj závazek mimo exekuční řízení splnil. Odvolací soud sice souhlasí s tím, že z ryze formálního hlediska byly podmínky pro podání návrhu na nařízení exekuce splněny, neboť povinný svůj závazek ve třídenní pariční lhůtě nesplnil, ač tak mohl učinit i bez znalosti čísla účtu oprávněného, nicméně v době, kdy oprávněný návrh na nařízení exekuce podával, tedy týden po vykonatelnosti titulu, byl již informován o poměrně intenzívní snaze oprávněného závazek splnit. Jeho požadavek na sdělení příslušného čísla účtu tak odvolací soud považuje za sice nikoli nezbytný pro splnění povinnosti, nicméně za logický v situaci, kdy se na hlavičkovém papíře právního zástupce oprávněného nacházejí celkem tři odlišná čísla účtů a kdy je bezhotovostní platební styk mezi subjekty zcela běžný. Jestliže tedy oprávněný podal návrh na nařízení exekuce pouhý týden po vykonatelnosti titulu, ač věděl, že se povinný všemožně snaží získat od něj informace pro splnění svého závazku, nezachoval potřebnou míru pečlivosti při podání návrhu na nařízení exekuce a její následné zastavení ohledně vymáhané jistiny proto z procesního hlediska zavinil. Potřebnou míru pečlivosti oprávněný nezachoval ani v průběhu již nařízené exekuce, neboť povinná svůj závazek splnila 3. 4. 2008 a oprávněný zastavení exekuce navrhl až 7. 10. téhož roku. Ve smyslu ustanovení §89 exekučního řádu je to tedy on, kdo má povinnost k náhradě nákladů exekuce i nákladů řízení. Uvedený závěr je významný při posuzování rozsahu zastavení exekuce. Povinnou povinnost k náhradě těchto nákladů nestíhá, není tudíž opodstatněné ponechávat exekuci pro uspokojení těchto nákladů v běhu, a je tak naplněn důvod pro její zastavení zcela, když ohledně vymáhané jistiny byly splněny podmínky podle §268 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a ohledně nákladů exekuce a nákladů řízení pak podmínky podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
V dovolání oprávněný uplatňuje dovolací důvody podle ustanovení §241a odst. 3 a §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Naplnění v pořadí prvého důvodu spatřuje v tom, že odvolací soud měl za zjištěné, že povinná zprávu o tom, kam má vymáhanou pohledávku zaplatit, obdržela 2. 4. 2009, když její předchozí telefonické pokusy o zjištění čísla účtu úspěšné nebyly. Z výpisu z telefonních hovorů však lze zjistit pouze samotnou skutečnost, kdy tyto hovory proběhly, nikoli však to, s kým právní zástupce povinného hovořil, popřípadě, zda vůbec s někým hovořil, ani, jaký byl obsah případného hovoru. Pokud jde o listiny vydávané za e-mailové zprávy, ty nemají žádnou vypovídací hodnotu, jelikož je možno kdykoli je na počítači vytvořit, neprokazují tedy, že by oprávněnému či jeho zástupci byly jakékoli výzvy ke sdělení čísla účtu doručeny. Oprávněný má zato, že povinná, která měla k dispozici několik způsobů plnění, např. v hotovosti nebo poštovní poukázkou či na účet zástupce oprávněného, mohla svůj závazek v pariční lhůtě splnit, aniž k tomu potřebovala jakoukoli součinnost oprávněného. Odvolací soud, protože vycházel ze skutkových zjištění, nemajících podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, dospěl pak k nesprávnému právnímu závěru, že v souzené věci jsou splněny podmínky pro zastavení exekuce v plném rozsahu.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání, přípustné podle ustanovení §238a odst. 1 písm. d), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., není důvodné.
Jelikož vady podle §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/, b/ a odst. 3 o. s. ř., jež by řízení činily zmatečným ani jiné vady řízení (§241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3, věta druhá, o.s.ř.), v dovolání namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3, věta první, o. s. ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu, že povinnost k úhradě nákladů exekuce a náhrady nákladů řízení stíhá (pro jeho procesní zavinění) oprávněného, a z něj dále vyvozený závěr, že je namístě exekuci zastavit zcela.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (nejen hmotného práva, ale – a o takový případ jde v souzené věci – i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu - sice správně určenou - nesprávně vyložil, případně ji nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy učinil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
V daném případě je pro posouzení věci podstatné jediné, a to, zda návrh na nařízení exekuce byl podán důvodně, tedy poté, co povinná svou povinnost ve lhůtě určené exekučním titulem nesplnila. Tento předpoklad naplněn byl, jelikož povinnost stanovená exekučním titulem vykonatelným dne 19. 3. 2008 byla splněna teprve 3. 4. téhož roku. Povinnost jakékoli součinnosti oprávněné dovodit z občanského soudního ani exekučního řádu či jiného právního předpisu nelze, bylo tedy pouze na povinné, aby svou povinnost splnila včas (a předešla tak podání návrhu na nařízení exekuce a vzniku nákladů s tím spojených).
Vychází-li odvolací soud (jenž ostatně na druhé straně „souhlasí s tím, že z ryze formálního hlediska byly podmínky pro podání návrhu na nařízení exekuce splněny“) z názoru jiného, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) podle §243b odst. 2 věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc mu podle §243b odst. 3 věty první o. s. ř. vrátil k dalšímu řízení,
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o.s.ř.).
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu