ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3099.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3099/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného Bytového družstva U Jezera , se sídlem v Praze 5, U Jezera 2038, identifikační číslo osoby 250 55 666, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4 - Chodově, Medkova 48, proti povinným 1) M. U. , zemřelé 9. 9. 2009, a 2) D. U. , vyklizením bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 36 E 35/2008, o dovolání oprávněného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. března 2010, č. j. 39 Co 300/2009 - 36, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením ze dne 25. 11. 2008, č. j. 36 E 35/2008 - 15, nařídil podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 24. 11. 2005, č. j. 13 C 242/2005 - 49, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2006, č. j. 18 Co 252/2006 - 94, výkon rozhodnutí vyklizením označeného bytu a přestěhováním povinných a všech, kdo se ve vyklizovaném bytě zdržují na základě jejich práva, do zajištěného náhradního ubytování (blíže specifikovaného ve výroku tohoto usnesení); dále povinným uložil povinnost zaplatit oprávněné společně a nerozdílně na náhradě nákladů výkonu rozhodnutí částku 5.600,- Kč.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 3. 2010, č. j. 39 Co 300/2009 - 36, usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k první povinné (která v průběhu odvolacího řízení dne 9. 9. 2009 zemřela) zrušil a řízení vůči ní zastavil (§19, §103, §254 odst. 1 a §107 odst. 5 o. s. ř.), ve vztahu k druhému povinnému je změnil tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí vůči němu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud - vzhledem ke zjištění učiněnému z připojeného nalézacího spisu, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 6. 2006, č. j. 18 Co 252/2006 - 94, nebyl v rozporu s §45c odst. 1 a §158 odst. 2 o. s. ř. doručen zástupkyni žalovaných (povinných), jíž udělili procesní plnou moc - dospěl k závěru, že podkladové rozhodnutí není pravomocné a vykonatelné a že tak nebyly splněny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal oprávněný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §238a písm. d) o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 3 o. s. ř., přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku, zda „doručení účastníkům namísto právního zástupce má za následek tu skutečnost, že rozsudek není pravomocný, ač soud právní moc vyznačil, když v období od vyhlášení rozsudku do dnešního dne účastníci ani advokát neuplatnili námitku, že nemají rozsudek doručen“. Namítá, že „zákon neupravuje neúčinnost doručení v případě doručení rozhodnutí ve věci pouze účastníkům řízení“, z čehož dovozuje, že „závěry odvolacího soudu o neexistenci exekučního titulu nemají oporu v zákonných ustanoveních, protože účastníkům bylo doručeno řádně předpisům vyhovujícím způsobem“. Dále uvedl, že „vzhledem k tomu, že povinná č. 1 zemřela, nezbývá, než řízení proti ní zastavit, avšak z důvodu jejího úmrtí“, a že „navíc rozhodnutí trpí i jinými vadami, když povinní jsou právně zastoupeni a v rozhodnutí o žádném zastoupení není nic uvedeno“. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu ve vztahu k druhému povinnému zrušil a věc „vrátil k novému projednání a rozhodnutí“.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12. části první zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a s ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí bylo vydáno dne 10. března 2010, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července 2009 a neshledal je přípustným.
Předně je třeba konstatovat, že ve věcech výkonu rozhodnutí lze dovolání podat jen v případech uvedených v §238a odst. 1 písm. c) až f) o. s. ř. S účinností od 1. 7. 2009 již toto ustanovení s možností podat dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, nepočítá [srov. §238a odst. 1 písm. c) ve znění účinném do 30. 6. 2009].
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání oprávněného proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž ve vztahu k druhému povinnému změnil usnesení soudu prvního stupně, podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání v dané věci není přípustné [§239 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] ani proti výroku usnesení odvolacího soudu, jímž usnesení soudu prvního stupně ve vztahu k první povinné zrušil a řízení vůči ní zastavil, neboť v tomto ohledu je napadené rozhodnutí v souladu s §107 odst. 5 ve spojení s §254 odst. 1 o. s. ř., a nemá tak po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř.; jestliže první povinná, jak bylo zjištěno, v průběhu odvolacího řízení dne 9. 9. 2009 zemřela, neumožňuje povaha věci v řízení o výkon rozhodnutí pokračovat. Dovolací soud proto dovolání oprávněného proti tomuto výroku podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. rovněž odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5, §224 odst. 1 a §151 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněný s ohledem na výsledek dovolacího řízení na
jejich náhradu nemá právo a druhému povinnému v tomto řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu