ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3113.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3113/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné ATS-STAVEBNÍ STROJE, s. r. o., se sídlem v Černovicích 226, identifikační číslo 472 82 282, zastoupené JUDr. Karlem Davidem, advokátem se sídlem v Lounech, Beneše z Loun 50, proti povinnému M. J. , zastoupenému Mgr. Michalem Bedrnou, advokátem se sídlem v Praze 6, Puškinovo nám. 14, pro 13 000,30 Kč s příslušenstvím, přikázáním pohledávky u peněžního ústavu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 22 E 889/2008, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2009, č. j. 23 Co 120/2009-33, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Povinný je povinen zaplatit oprávněné náklady řízení ve výši 960,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Karla Davida.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 15. 1. 2009, č. j. 22 E 889/2008-8, nařídil podle rozsudku téhož soudu ze dne 24. 4. 2006, č. j. 14 C 175/2005-23, k uspokojení pohledávky 7 339,50 Kč s 1 % úrokem denně od 31. 7. 2003 do zaplacení, dále pohledávky 5 660,80 Kč s 1 % úrokem denně od 13. 8. 2003 do zaplacení a pro náklady předcházejícího řízení 10 032,50 Kč výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky u peněžního ústavu Komerční banka, a. s. Současně uložil povinnému zaplatit oprávněné náklady výkonu rozhodnutí 6 678,40 Kč (na něž se také výkon rozhodnutí vztahuje).
Městský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil a povinnému uložil zaplatit oprávněnému náklady odvolacího řízení 3 189,20 Kč. Uzavřel, že v řízení o výkon rozhodnutí již není exekuční soud oprávněn přezkoumávat výši úroků, které byly přiznány vykonávaným rozhodnutím. Případné splnění dluhu není rozhodné z hlediska podmínek, jež zkoumá soud při nařízení výkonu rozhodnutí, je však důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), povinný namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu je v rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu. Zásadní právní význam má napadené usnesení z toho důvodu, že přiznáním tak vysokého úroku odvolací soud legalizuje lichvářské úroky. Podle jeho názoru ani exekuční soud nemůže nařídit výkon rozhodnutí, jež je věcně nesprávné. Uvedl, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně z dlužné částky překračuje účel smluvní pokuty. Uvedl dále, že požadavek, aby namísto původního dluhu 13 000,- Kč zaplatil 272 217,- Kč, je v rozporu se základními zásadami mravního řádu demokratické společnosti. Navrhuje zrušení napadeného rozhodnutí.
Oprávněná ve vyjádření k dovolání uvedla, že v exekučním řízení již námitky povinného nemají místo a že povinný je již od roku 2003 v prodlení se splněním svého dluhu. Navrhla, aby dovolací soud dovolání povinného odmítl.
Dovolací soud rozhodl o věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (srovnej čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 v části první zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení, jímž byl nařízen výkon rozhodnutí, nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí soudu prvního stupně), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují); Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních) důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí (tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl) je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.) a pouze v jeho intencích posuzuje, zda rozhodnutí odvolacího soudu má skutečně zásadní právní význam.
Výhrady povinného, jimiž zpochybňuje věcnou správnost podkladového rozhodnutí, nemohou obstát. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích uvedl, že soud ve výkonu rozhodnutí není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost rozhodnutí vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání povinného bylo odmítnuto, oprávněné vzniklo podle ustanovení §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5, věty první o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení. Podle obsahu spisu jí soud přiznal náhradu nákladů v souvislosti s podáním vyjádření jejího právního zástupce ze dne 19. 6. 2009, tvořenou odměnou ve výši 500,- Kč (§14 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění pozdějších předpisů, po snížení podle §18 odst. 1 téže vyhlášky), paušální náhradou hotových výdajů za 1 úkon právní služby ve výši 300,- Kč (§13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb /advokátní tarif/, ve znění pozdějších předpisů) a částkou 160,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ve výši 20 %, kterou bude advokát povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení §137 odst. 3 o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 25. ledna 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu