ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3335.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3335/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Bytového družstva Horní 1427 , se sídlem v Ostravě - Hrabůvce, Horní 1427/60, identifikační číslo osoby 25388908, zastoupeného JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Preslova 9, proti povinné M. K. , zastoupené Mgr. Petrem Miketou, advokátem se sídlem v Ostravě – Slezské Ostravě, Jaklovecká 1249/18, pro 30.510,30 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 94 Nc 11486/2007, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2009, č. j. 66 Co 218/2009-51, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 21. 12. 2007, č. j. 94 Nc 11486/2007-4, nařídil podle rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2007 č. j. 42 Co 192/2007-434, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. 1. 2007, č. j. 62 C 144/2000-380, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 30.510,30,- Kč a pro náklady exekuce, jež budou stanoveny, exekuci a jejím provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Jiřího Krále. Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil s tím, že se exekuce správně nařizuje podle usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 9. 2007, č. j. 42 Co 192/2007-434. Dospěl k závěru, že povinná je pasivně věcně legitimována, neboť nalézací řízení bylo vedeno s ní jako žalovanou a pouze jí byla uložena konkrétní povinnost vůči oprávněnému (věcná legitimace je dána totožností účastníků nalézacího a exekučního řízení). Námitka podjatosti soudního exekutora byla předmětem samostatného rozhodnutí okresního soudu.
V dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., povinná prostřednictvím soudem ustanoveného advokáta namítá, že řízení bylo postiženo vadou, která měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. a/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o. s. ř.“ Vytýká soudu, že ve výroku rozhodnutí okresního soudu byl nesprávně uveden exekuční titul a uvedenou vadu není možné opravit způsobem, jakým to učinil krajský soud. Namítá, že dluh ve skutečnosti nezavazuje ji, ale její dceru, která se stala členkou bytového družstva. Vyjadřuje pochybnost o nepodjatosti pověřeného soudního exekutora a vytýká soudu, že dosud nebylo rozhodnuto o jejím návrhu na spojení všech exekučních řízení vedených proti ní, na ustanovení jejího zástupce pro exekuční řízení a na zastavení exekuce. Požaduje, aby soud odložil provedení exekuce do doby pravomocného ukončení řízení o návrhu povinné z 16. 10. 2008 a z 21. 10. 2008 na zastavení exekuce, neboť lze očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani samotná dovolatelka – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. spor o právo ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních), jen důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka napadla – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Povinná argumenty ve prospěch závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam nepřednesla a ani posouzením všech námitek v dovolání obsažených k takovému závěru nelze dospět.
Popírá-li dovolatelka oprávněnost vymáhaného závazku z exekučního titulu, zpochybňuje tím věcnou správnost tohoto exekučního titulu. Nejvyšší soud však již v mnoha rozhodnutích uvedl, že exekuční soud je obsahem rozhodnutí navrženého k výkonu vázán a je povinen z něho vycházet (srov. například usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 4/2000 nebo 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Exekučním titulem v projednávané věci je usnesení vydané v odvolacím řízení Krajským soudem v Ostravě ze dne 27. 9. 2007 č. j. 42 Co 192/2007-434, který zavázal povinnou (nikoli její dceru) k úhradě nákladů řízení 23.843,30 Kč a nákladů odvolacího řízení 6.667,- Kč, nabyl právní moci 22. 11. 2007 a vykonatelnosti 26. 11. 2007. Pokud soud napadeným rozhodnutím z výroku rozhodnutí okresního soudu vypustil rozsudek soudu prvního stupně, jež není exekučním titulem (srovnej návrh na nařízení exekuce ze dne 5. 12. 2007) a byl tam uveden nadbytečně, pak takovým postupem nemohlo být řízení postiženo vadou, natož takovou, jež by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
O dovoláním zpochybňované nepodjatosti soudního exekutora Mgr. Jiřího Krále již rozhodl Okresní soud v Ostravě svým usnesením z 3. 10. 2008, č. j. 94 Nc 11486/2007-31, které nabylo právní moci 18. 11. 2008.
Rovněž námitky o tom, že dosud nebylo rozhodnuto o některých procesních návrzích povinné, nezaloží přípustnost dovolání proti rozhodnutí potvrzujícímu usnesení o nařízení exekuce, neboť na jejich řešení napadené rozhodnutí nespočívá a nelze jimi jeho správnost efektivně zpochybnit.
O odkladu provedení výkonu rozhodnutí (exekuce) rozhoduje soud prvního stupně (§266 o. s. ř. a §54 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění do 31. 10. 2009).
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Exekuce je provedena (viz vyrozumění soudního exekutora o zániku pověření k provedení exekuce ze dne 22. 9. 2009, doručené dovolacímu soudu 18. 5. 2011), Nejvyšší soud tedy rozhodl i o nákladech dovolacího řízení. Dovolání povinné bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by měl právo na jejich náhradu, podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení (§146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu