ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3465.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3465/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Městské části Praha 2 , se sídlem v Praze 2, nám. Míru 20, identifikační číslo osoby 00063461, zastoupené JUDr. Karlem Zuskou, advokátem se sídlem v Praze 6, Guevarova 710/19, proti povinnému V. N. , zastoupenému JUDr. Marcelou Šonkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Šafaříkova 7, pro 740.807,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 13 Nc 3150/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 24. října 2007, č. j. 27 Co 500/2007 - 54, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud Praha-západ usnesením ze dne 5. 12. 2005, č. j. 13 Nc 3150/2005 - 21, nařídil podle vykonatelného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 11 C 28/2002, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 740.807,50 Kč s příslušenstvím, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 72.550,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinného, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Josefa Potočka, Exekutorský úřad v Praze 3.
Krajský soud v Praze usnesením ze dne 24. 10. 2007, č. j. 27 Co 500/2007 - 54, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, neboť námitky povinného, že „proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 11 C 28/2002, podal odvolání, které však bylo zamítnuto“, a jimiž poukazoval na jeho osobní a majetkové poměry, nepovažoval za skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce. V odůvodnění svého rozhodnutí dále uvedl, že citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 8. 11. 2002, vykonatelnosti dne 12. 11. 2002 a že je tedy exekučním titulem ve smyslu §40 odst. 1 písm. a) exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání (doplněné podáním soudem mu ustanovené zástupkyně), v němž uplatnil dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., jehož naplnění spatřuje v tom, že soud dosud nerozhodl o návrhu oprávněné ze dne 10. 11. 2006 na částečné zastavení exekuce co do částky 370.403,- Kč, přesto však odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně o jejím nařízení. Dále dovolatel kritizuje postup nalézacího soudu při doručování usnesení ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. 11 C 28/2002, jímž bylo zastaveno odvolací řízení pro nezaplacení soudního poplatku, jež mu bylo zasláno na adresu „S. 44, 252 H.“, kde se ovšem nezdržoval. Má za to, že pokud mu toto usnesení nebylo dosud řádně doručeno, nemohl započít ani běh odvolací lhůty; nezapočal-li běh lhůty k podání odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení, pak nemohl nabýt právní moci ani exekuční titul. Z toho podle dovolatele vyplývá, že nenabyl-li exekuční titul právní moci, nestal se vykonatelným a nebyly splněny zákonné předpoklady pro vydání usnesení o nařízení exekuce. Z tohoto důvodu je usnesení odvolacího soudu, jímž usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce potvrdil, vadné. Navrhl, aby rozhodnutí soudů obou stupňů byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení a aby byla odložena vykonatelnost rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 1. 2002, sp. zn. 11 C 28/2002.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání není podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a §130 exekučního řádu přípustné.
Dovolatel žádnou otázku, která by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným (§237 odst. 3 o. s. ř.), v dovolání nevymezil a ani na základě námitek v něm uplatněných nelze k tomuto závěru dospět.
Z ustanovení §254 odst. 4 o. s. ř. vyplývá, že odvolání proti rozhodnutím vydaným v řízení o výkon rozhodnutí se projednávají v systému úplné apelace; k novým skutečnostem a důkazům však i v těchto věcech odvolací soud přihlédne, jen jestliže byly v odvolacím řízení uplatněny (§212a odst. 3 o. s. ř.) - k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2005, sp. zn. 20 Cdo 2207/2004, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročníku 2005 pod číslem 166, či odůvodnění usnesení téhož soudu ze dne 17. srpna 2010, sp. zn. 20 Cdo 3384/2008.
I když podle obsahu spisu povinný v odvolání uvedl, že „soudce Kratochvíl jeho žádost na přijetí odvolání bez zaplacení peněz nepřijal“, a nikoliv, že „proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. 10. 2002, sp. zn. 11 C 28/2002, podal odvolání, které však bylo zamítnuto“, jak v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl odvolací soud, námitku formální nevykonatelnosti exekučního titulu v odvolacím řízení neuplatnil. Odvolací soud se tak otázkou formální vykonatelnosti titulu zabývat nemohl.
Protože činnost dovolacího soudu má zásadně jen přezkumný charakter, nemohou námitky obsažené v dovolání povinného, že pokud mu usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. 11 C 28/2002, o zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku, nebylo dosud řádně doručeno, nemohl započít ani běh odvolací lhůty a nezapočal-li běh lhůty k podání odvolání proti usnesení o zastavení odvolacího řízení, pak „nemohl nabýt právní moci ani exekuční titul, z čehož dovozuje, že nenabyl-li exekuční titul právní moci, nestal se vykonatelným a nebyly splněny zákonné předpoklady pro vydání usnesení o nařízení exekuce“, být způsobilým podkladem pro závěr o přípustnosti dovolání podle uvedených ustanovení, nýbrž v dovolacím řízení se jedná o tzv. nepřípustné novoty (srov. §241a odst. 4 o. s. ř.).
Přípustnost dovolání v dané věci není způsobilá založit ani námitka dovolatele, jíž odvolacímu soudu vytýká, že potvrdil usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, ačkoliv dosud nebylo rozhodnuto o návrhu oprávněné ze dne 10. 11. 2006 na částečné zastavení exekuce co do částky 370.403,- Kč. Podání návrhu na zastavení exekuce (výkonu rozhodnutí) oprávněným totiž nemá vliv na průběh řízení o odvolání, které podal povinný proti usnesení o nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí). Odvolací soud musí i v tomto případě o odvolání rozhodnout; na návrh oprávněného se exekuce (výkon rozhodnutí) zastaví jen tehdy, jestliže odvolací soud usnesení o nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) alespoň zčásti potvrdil.
Možnost dovolacího soudu, který rozhoduje o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o nařízení exekuce, odložit vykonatelnost rozhodnutí soudu prvního stupně vydaného v nalézacím řízení, občanský soudní řád neupravuje (k tomu srov. §243 o. s. ř.).
Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., a dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§88 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 24. listopadu 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu