ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3513.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3513/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného V. R. , zastoupeného Mgr. Markem Plajnerem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23, proti povinné Ing. E. M. , zastoupené JUDr. Jiřím Urbanem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41/39, pro 16.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 19 Nc 7000/2003, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. dubna 2010, č. j. 16 Co 103/2010 - 133, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Povinná je povinna zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.760,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Marka Plajnera, advokáta se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 23.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 10 výrokem I. usnesení ze dne 9. 12. 2009, č. j. 19 Nc 7000/2003 - 110, zastavil řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 9. 5. 2003, č. j. 19 Nc 7000/2003 - 4, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2003, č. j. 53 Co 313/2003 - 16), a výrokem II. téhož usnesení zastavil exekuci prodejem movitých věcí povinné, jejíž provedení bylo nařízeno exekučním příkazem soudního exekutora Mgr. Richarda Bednáře ze dne 21. 6. 2003, č. j. EX 218/03 - 6. Rozhodl tak poté, co usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2006, č. j. 16 Co 402/2006 - 38, bylo z důvodu nepřezkoumatelnosti a nedostatku důvodů zrušeno jeho usnesení ze dne 21. 1. 2006, č. j. 19 Nc 7000/2003 - 31, jímž zamítl návrh povinné na zastavení exekuce, a rozhodl o nákladech řízení, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, a poté, co Městský soud usnesením ze dne 9. 1. 2009, č. j. 16 Co 458/2008 - 72, zrušil jeho dřívější usnesení ze dne 22. 8. 2008, č. j. 19 Nc 7000/2003 - 60, a věc mu vrátil k dalšímu řízení se závazným právním názorem, že je „třeba, aby objasnil, jakým způsobem došlo k vymožení pohledávky, a dále aby se zabýval návrhem povinné na zastavení exekuce z důvodu zániku pohledávek mezi účastníky, neboť pokud dospěje k závěru, že k takovému zániku pohledávek došlo ještě před vymožením, pak je skutečně nutno exekuci zastavit z tohoto důvodu, neboť takové vymožení již neexistující pohledávky by pak eventuálně zakládalo důvod k vydání bezdůvodného obohacení na straně oprávněného“.
Soud prvního stupně v dalším řízení zjistil, že soudní exekutor vydal 3 exekuční příkazy (z toho jeden k provedení exekuce prodejem movitých věcí povinné ze dne 21. 6. 2003, č. j. 003 EX 218/03 - 6, byl založen do spisu a nebyl povinné doručován, a dva příkazy k provedení exekuce prodejem nemovitostí povinné, z nichž první, vydaný pod č. j. 003 EX 218/03 - 12, vrácený katastrálním úřadem jako nezpůsobilý k zápisu, byl nahrazen příkazem 003 EX 218/03 - 34), a že povinná v průběhu exekučního řízení dne 5. 2. 2004 uhradila celou vymáhanou částku včetně nákladů exekuce k rukám soudního exekutora, který pak usnesením ze dne 19. 2. 2004, č. j. 003 EX 218/03 - 47, zrušil příkaz vydaný pod č. j. 003 EX 218/03 - 34. Protože exekuce byla ukončena dnem 5. 2. 2004 a protože nerealizovaný exekuční příkaz prodejem movitých věcí povinné nebyl formálně zrušen, postupoval obvodní soud ve smyslu závěrů uvedených ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 200/2005 a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, tak, jak mu to uložil odvolací soud, podle nichž je-li vymáhaná pohledávka vymožena určitým způsobem exekuce na základě vydaného exekučního příkazu či dobrovolným splněním vymáhané povinnosti, musí dojít k odstranění vydaných exekučních příkazů, tj. k zastavení exekuce; proto výrokem II. exekuci prodejem movitých věcí povinné zastavil. Dále dospěl k závěru, že zanikla-li exekuce splněním a zaniklo-li pověření soudního exekutora k provádění exekuce, nejsou již dány podmínky řízení k rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce, neboť existence nařízené a trvající exekuce je zvláštní podmínkou řízení o tomto návrhu; z tohoto důvodu postupoval podle §104 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §52 odst. 1 exekučního řádu řízení a řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce zastavil. Návrh povinné na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. z důvodu, že vymáhaná pohledávka zanikla započtením její pohledávky, kterou měla vůči oprávněnému z titulu dlužného školného, nepovažoval soud za důvodný, jelikož tato námitka byla uplatnitelná jen v nalézacím řízení; proto v tomto ohledu neprováděl žádné dokazování.
Městský soud v Praze shora označeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně v napadeném výroku I., jímž bylo řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce zastaveno, potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud - na rozdíl od soudu prvního stupně - vyšel v souladu s ustálenou judikaturou z názoru, že námitku započtení vzájemné pohledávky lze uplatnit i v exekučním řízení, a to návrhem na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. (setkala-li se pohledávka přiznaná oprávněnému vykonávaným rozhodnutím s pohledávkou povinného po vydání vykonávaného rozhodnutí) nebo podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. (došlo-li k setkání pohledávky před vydáním vykonávaného rozhodnutí). Po doplnění dokazování v tomto ohledu dospěl s odkazem na §570 a násl. a §580 obč. zák. k závěru, že povinná vůči oprávněnému neměla splatnou pohledávku (z titulu stornovacích poplatků) a že ji tak nemohla účinně započítat proti pohledávce oprávněného. Její návrh na zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. g), případně písm. h) o. s. ř. proto není důvodný. Protože však v průběhu exekuce došlo ke splnění vymáhané povinnosti, je dána neodstranitelná podmínka řízení o návrhu povinné na zastavení exekuce, a je proto namístě postupovat podle §103 a §104 odst. 1 o. s. ř., tj. toto řízení z uvedeného důvodu zastavit, jak správně rozhodl soud prvního stupně.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., a podává je z důvodů uvedených v §241a odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. Má za to, že „v kontextu s celým řízením je potřeba především odpovědět na tyto otázky: 1. zda je přípustné po provedení exekuce zastavit podle §104 odst. 1 o. s. ř. řízení o návrhu na zastavení exekuce pro její nepřípustnost z důvodu zániku vymáhané pohledávky, který byl podán současně s včasně podaným odvoláním proti nařízení exekuce a o kterém soud nerozhodl podle pořadí došlých podání, a 2. zda může vzájemná pohledávka povinné zaniknout bez výslovného písemného prominutí nebo vzdání se práva ze strany povinné pouze na základě úvahy soudu“. Dovolatelka zrekapitulovala celý průběh řízení, z něhož je podle ní zřejmé, že „o jejím návrhu nebylo soudem rozhodováno v době, kdy byl podán podle pořadí došlých podání, ale až po letech po provedení exekuce“. Namítá, že ve spise neexistuje žádný podklad, ze kterého by mohlo být dovozováno, že převodem platby z jednoho školního roku na druhý byla uzavřena dohoda, jíž se nahrazoval původní závazek závazkem novým; jednalo se o zcela novou smlouvu, která „ve svém písemném obsahu“ nebyla nijak závislá na původní smlouvě. Poukazuje na to, že „stornovací poplatek je nárok odlišný od školného a že by tedy o něm musela být též písemná dohoda (v daném případě by se jednalo o prominutí závazku nebo vzdání se práva podle §574 obč. zák.)“. Z tohoto důvodu neodpovídají skutkové závěry soudu provedeným důkazům a nesprávný je rovněž závěr odvolacího soudu o zániku jejího práva na zaplacení stornovacího poplatku z původní smlouvy; navíc nedostatek písemné formy dohody o nahrazení jednoho závazku druhým a prominutí závazku nebo vzdání se práva má podle §40 obč. zák. za následek neplatnost právního úkonu. Ze všech těchto důvodů má dovolatelka za to, že její nárok na zaplacení stornovacího poplatku ze smlouvy na školní rok 2001/2002 nemohl zaniknout a že byl způsobilý k započtení vůči nárokům oprávněného; odvolací soud tak nesprávně aplikoval ustanovení §570 a §574 obč. zák. a v důsledku toho i §104 odst. 1 o. s. ř. Navrhla, aby usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastnicí řízení, řádně zastoupenou advokátem, a že je přípustné podle §239 odst. 2 písm. a) o. s. ř., dospěl po přezkoumání věci podle §242 o. s. ř. k závěru, že dovolání není důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci, které dovolatel jako důvod dovolání [§241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.] uplatnil, může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §51 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb. pověření (soudního exekutora) k provedení exekuce zaniká (mimo jiné), jestliže pohledávka, její příslušenství a náklady exekuce byly vymoženy.
Podle §52 odst. 1 cit. zákona nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Podle §268 odst. 1 písm. g), části věty před středníkem, o. s. ř. bude výkon rozhodnutí zastaven, jestliže po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden.
Podle §269 odst. 1 o. s. ř. nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.
Podle §103 o. s. ř. soud kdykoli za řízení přihlíží k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může rozhodnout ve věci samé (podmínky řízení). Podle §104 odst. 1, věty první o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit, soud řízení zastaví.
V usnesení ze dne 12. dubna 2007, sp. zn. 20 Cdo 3516/2006, uveřejněném pod číslem 95/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud připomenul závěr přijatý v usneseních ze dne 14. prosince 2005, sp. zn. 20 Cdo 2421/2004, a ze dne 25. ledna 2007, sp. zn. 20 Cdo 1886/2006, že existence nařízeného a trvajícího výkonu rozhodnutí (exekuce) je zvláštní podmínkou řízení o návrhu na jeho (její) zastavení. Jestliže však výkon rozhodnutí (exekuce) zanikl (zanikla), k řízení o návrhu na jeho zastavení již nejsou podmínky, a toto řízení musí být podle §103, §104 a §254 odst. 1 o. s. ř. zastaveno.
Jestliže tedy v projednávané věci bylo zjištěno, že oba exekuční příkazy k provedení exekuce prodejem nemovitostí povinné byly exekutorem zrušeny, a pravomocným výrokem II. usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 12. 2009, č. j. 19 Nc 7000/2003 - 110, byla exekuce prodejem movitých věcí povinné exekuce zastavena, je správný závěr odvolacího soudu, že vydání rozhodnutí o návrhu povinné na zastavení exekuce brání neodstranitelný nedostatek podmínky řízení, tj. existence nařízené a trvající exekuce, a že z tohoto důvodu je třeba řízení o tomto návrhu podle §103, §104 (a §254 odst. 1 o. s. ř.) zastavit.
Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle §243b odst. 2, věty první, o. s. ř. zamítl, aniž bylo zapotřebí se zabývat námitkami v dovolání; vady řízení uvedené v §229 odst. 1, §229 odst. 2 písm. a) a b) a §229 odst. 3 o. s. ř. dovolatelka nenamítala a z obsahu spisu se nepodávají, a dovolací soud nezjistil ani existenci jiných vad řízení, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1, §151 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř., neboť oprávněný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní pomoci (vyjádření k dovolání) v částce 2.000,- Kč [odměna z částky určené podle §2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle §12 odst. 1 písm. b), snížená na polovinu podle §18 odst. 1], a náhrady hotových výdajů podle §13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč. Vzhledem k tomu, že zástupce oprávněného doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, náleží oprávněnému vedle odměny za zastupování advokátem a paušální částky náhrad hotových výdajů rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu, tedy částka 460,- Kč. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení oprávněného ve výši 2.760,- Kč je povinná povinna zaplatit k rukám advokáta, který oprávněného v tomto řízení zastupoval (§149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. října 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu