ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3693.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 3693/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Okresní správy sociálního zabezpečení Karlovy Vary , se sídlem v Karlových Varech, Krymská 2a, proti povinnému R. H., zastoupenému JUDr. Věrou Říhovou, advokátkou se sídlem v Karlových Varech, Dr. D. Bechera 23, pro 42.342,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 26 Nc 2283/2007, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 4. 2009, č. j. 13 Co 247/2009-35, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 19. 3. 2009, č. j. 26 Nc 2283/2007-26, kterým okresní soud zamítl návrh povinného na zastavení exekuce. Uzavřel, že ve věci není dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. b) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), neboť exekuční titul neztrácí účinnost z důvodu, že povinný je nemajetný. Není dán ani důvod podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., neboť toto ustanovení se vztahuje na výkon rozhodnutí či exekuci prodejem movitých věcí, a v souzené věci soudní exekutor zvolil způsob exekuce srážkami z pracovní odměny povinného. Konečně není dán důvod pro zastavení exekuce ani podle §290 odst. 1 o. s. ř., neboť exekuční příkaz byl věznici, kde povinný vykonává trest odnětí svobody, doručen 14. 11. 2008.
Povinný v dovolání namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), přičemž napadenému rozhodnutí přikládá po právní stránce zásadní význam, neboť řeší právní postavení povinného, který vykonává trest odnětí svobody. Uvedl, že již v době, kdy podal návrh na zastavení exekuce, okresní soud věděl, že byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 18,5 roku a že nelze očekávat, že bude mít v dohledné době nějaký majetek, který by bylo možné postihnout exekucí. Uvedl dále, že předložil potvrzení věznice, že příjem za druhé čtvrtletí roku 2009 činil 2 750,- Kč. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu. Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel napadl – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o. s. ř.).
Dovolatel napadenému rozhodnutí přisuzuje zásadní právní význam, posouzením uplatněných námitek však k tomuto závěru dospět nelze.
Jak již uvedl odvolací soud, důvodem pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. b) o. s. ř. nemůže být skutečnost, že je povinný nemajetný, neboť ta nemá za následek ztrátu účinnosti exekučního titulu. Stejně tak není dán důvod pro zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. e) o. s. ř., který se váže především k exekuci prodejem movitých či nemovitých věcí.
Pro exekuci srážkami ze mzdy (popř. z pracovní odměny - §299 o. s. ř.) platí vedle obecných důvodů k zastavení exekuce i důvod uvedený v §290 odst. 1 o. s. ř. , podle něhož soud zastaví na návrh plátce mzdy nebo povinného nařízený výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, když povinný po dobu jednoho roku nepobírá mzdu buď vůbec nebo alespoň v takové, výši, aby z ní mohly být srážky prováděny.
Jestliže exekuční příkaz srážkami z pracovní odměny povinného byl Věznici ve Valdicích doručen 14. 11. 2008, lhůta stanovená zákonem v době podání návrhu (návrh byl podán 24. 11. 2008) neuplynula (lhůta neuplynula ani v době, kdy ve věci rozhodoval odvolací soud).
Lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu; Nejvyšší soud je proto bez jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) odmítl (§243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř.).
O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor (§87 a násl. zákona 120/2001 Sb.
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 19. října 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu