ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3698.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3698/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné České pojišťovny a. s ., se sídlem v Praze 1, Spálená 75/16, identifikační číslo osoby 452 72 956, zastoupené JUDr. Karlem Valdaufem, advokátem se sídlem v Praze 2, Národní dům na Vinohradech, nám. Míru 9, proti povinné K. J. , pro 3.635,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. 8 Nc 4407/2007, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 25. 2. 2009, č. j. 35 Co 352/2008-32, takto:
I. Dovolání se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud usnesením ze dne 29. 11. 2007, č. j. 8 Nc 4407/2007-2, nařídil podle rozhodčího nálezu, vydaného rozhodcem JUDr. A. P. v sídle Společnosti pro rozhodčí řízení a. s. dne 3. 4. 2007, sp. zn. P/2007/00577, k uspokojení pohledávky 3.635,- Kč se 7 % úroky od 6. 5. 2006 do zaplacení, nákladů předcházejícího řízení 8.568,- Kč a pro náklady exekuce, které budou vyčísleny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora Mgr. Davida Koncze.
Krajský soud napadeným rozhodnutím změnil usnesení soudu prvního stupně tak, že návrh na nařízení exekuce zamítl, oprávněné uložil zaplatit soudnímu exekutorovi na náhradu nákladů exekuce 7.854,- Kč a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že rozhodčí nález není vykonatelný, neboť nebyl doručen povinné ani jejímu zástupci. Z §2 a §20 odst. 2 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 216/1994 Sb.“), dovodil, že v rozhodčím řízení může rozhodovat a provádět procesní úkony pouze rozhodce (popřípadě soud), a proto také jen rozhodce může rozhodnout o ustanovení opatrovníka povinné. V souzené věci však opatrovníka ustanovil JUDr. P. J., správce Seznamu rozhodců. Jestliže rozhodčí nález byl doručen Mgr. Š. M., aniž by mu udělila povinná plnou moc a aniž by byl ustanoven opatrovníkem povinné na základě rozhodnutí rozhodce, popřípadě soudu, lze mít zato, že rozhodčí nález byl doručen osobě odlišné od adresáta (tedy povinné).
Oprávněná v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedla, že exekučnímu soudu již nepřísluší přezkoumávat postup rozhodce, kterým ustanovil povinné opatrovníka, stejně tak není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu. Proto námitky povinné, že jí nebyl doručen rozhodčí nález a že rozhodce při ustanovení opatrovníka postupoval v rozporu se zákonem, jsou pro exekuční řízení bez významu. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud rozhodl o věci podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a §130 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), není však důvodné.
Je-li dovolání přípustné, je dovolací soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.) i k vadám podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnosti), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Takové vady z obsahu spisu nevyplývají.
Právní posouzení je ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Předpokladem formální vykonatelnosti rozhodčího nálezu je jeho účinné doručení. Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 20 Cdo 1592/2006, uzavřel, že do okruhu procesních otázek, jejichž úprava je v dispozici stran (rozhodců), doručování rozhodnutí nepatří. Mají-li nastat účinky právní moci a vykonatelnosti rozhodčího nálezu ve stejném rozsahu jako v případě soudního rozhodnutí, je nezbytné trvat na dodržení pravidel, jimiž se řídí doručování rozhodnutí vydaných v občanském soudním řízení. Na základě tohoto závěru je třeba dovodit, že předmětem dohody účastníků ve smyslu §19 odst. 1 zákona č. 216/1994 Sb. nemůže být ani postup pro případ, že se účastníkovi nepodaří písemnosti podle §45 a násl. o. s. ř. doručit. I v tomto případě je nezbytné se řídit ustanoveními občanského soudního řádu, která takovou situaci řeší.
Podle §29 odst. 3 o. s. ř. může předseda senátu, neučiní-li jiná opatření, účastníkovi, jehož pobyt není znám, ustanovit opatrovníka. Tento opatrovník účastníka v řízení zastupuje, jemu se také doručují písemnosti s řízením související. V souzené věci však povinná opatrovníkem v uvedeném smyslu zastoupena nebyla, pouze jí byl ustanoven opatrovník pro přijímání písemností (bod 5 a 6 odůvodnění usnesení ze dne 29. 1. 2007, sp. zn. P/2007/00577 o ustanovení opatrovníka), kterého však ze způsobu jeho ustanovení nelze považovat ani za zástupce pro doručování ve smyslu §45e o. s. ř. Na základě těchto úvah lze uzavřít, že povinné rozhodčí nález účinně doručen nebyl, a proto není ani vykonatelný.
Jelikož názor odvolacího soudu, který dospěl ke stejnému právnímu závěru (byť z jiného důvodu) jako soud dovolací, je správný, Nejvyšší soud, aniž nařídil jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.), dovolání jako nedůvodné podle §243b odst. 2 věty před středníkem o. s. ř. zamítl, aniž se zabýval otázkou, na jejímž řešení založil odvolací soud svůj závěr o nevykonatelnosti rozhodčího nálezu (že správce seznamu rozhodců nebyl oprávněn rozhodovat o ustanovení opatrovníka).
O nákladech dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle §243b odst. 5 věty první, §224 odst. 1 a §142 odst. 1 o. s. ř.; povinné, jež by měla na jejich náhradu právo, žádné náklady tohoto řízení podle obsahu spisu nevznikly. Tomu odpovídá výrok, že na náhradu nákladů řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 5. dubna 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu