ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3730.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3730/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města Vsetín , proti povinnému J. D. , zastoupenému JUDr. Milanem Trlicou, advokátem se sídlem ve Vsetíně, Horní náměstí 3, vyklizením bytu, vedené u Okresního soudu ve Vsetíně pod sp. zn. 5 E 193/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 3. 2009, č. j. 66 Co 95/2008-14, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud ve Vsetíně usnesením ze dne 8. 12. 2008, č. j. 5 E 193/2008-6, nařídil podle svého rozsudku ze dne 10. 9. 2008, č. j. 9 C 90/2008-35, vyklizení bytu povinného č. 49, nacházejícího se v bytovém domě, sestávajícího z jednoho pokoje, předsíně, WC a koupelny, přestěhováním věcí povinného a všech, kdo s ním bydlí na základě jeho práva. Povinnému uložil zaplatit oprávněnému na náhradě nákladů řízení 1 000,- Kč a dále rozhodl, jakým způsobem bude vyklizení bytu realizováno.
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení okresního soudu potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Uzavřel, že povinný v odvolání nezpochybnil existenci žádného ze základních předpokladů pro nařízení výkonu rozhodnutí a že okolnost, že povinný je ochoten dluh na nájemném zaplatit, je v řízení o výkon rozhodnutí vyklizením bytu bezvýznamná.
Povinný v dovolání, jehož přípustnost opírá o §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí s otázkou, zda je exekuční titul vykonatelný, nebylo-li v něm rozhodnuto o bytové náhradě, neboť povinný se v nalézacím řízení nevzdal práva na přístřeší, jež je charakterizováno v §712 odst. 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obč. zák.“). Protože nalézací soud o bytové náhradě nerozhodl, považuje povinný exekuční titul za nevykonatelný, a z tohoto důvodu namítá, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Dále uvedl, že jako vhodné přístřeší považuje ubytovnu, která prochází rekonstrukcí a měla by být zprovozněna během dvou až tří měsíců. Připomněl, že je ochoten dluh na nájemném splácet, na tomto způsobu řešení vzniklé situace však není schopen se s oprávněným dohodnout. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu popř. i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Oprávněný ve svém vyjádření uvedl, že k l. 7. 2009 činil dluh na nájemném 19 844,- Kč a včetně poplatku z prodlení a úroku z prodlení již 37 616,67 Kč. Usnesení odvolacího soudu považuje za věcně správné, a protože odvolací soud rozhodl v souladu s ustálenou judikaturou, nemá napadené rozhodnutí po právní stránce zásadní význam. Proto navrhl odvolání povinného odmítnout.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení, kterým soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí, je dovolání ve smyslu §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné za podmínek vymezených v §237 odst. 1 písm. b) nebo c) o. s. ř. (srov. §238a odst. 2 o. s. ř.). Protože použití ustanovení §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. je vyloučeno (usnesení soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Dovolací přezkum předjímaný ustanovením §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je předpokládán zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního právního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jedině ustanovením §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., tj. tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci.
Ačkoliv odvolatel argumenty ve prospěch názoru, že rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam přednesl, hodnocením jejich obsahu k tomuto názoru dospět nelze.
Jak již uvedl odvolací soud, při výkonu rozhodnutí vyklizením bytu není rozhodné, zda povinný je ochoten splácet dluh na nájemném; tato skutečnost by mohla mít eventuelně vliv jen v případě exekučního řízení, v němž by bylo vymáháno dlužné nájemné.
Důvodná nemůže být ani námitka zpochybňující vykonatelnost exekučního titulu z důvodu nezajištění přístřeší. Dovolatel totiž tímto způsobem zpochybnil vykonatelnost exekučního titulu až v dovolacím řízení. Ustanovení §241a odst. 4 o. s. ř. však vylučuje uplatnit v dovolání nové skutečnosti nebo důkazy ve věci samé. Dovolací soud připomíná, že při nařízení exekuce je soud vázán exekučním titulem, tedy i vymezením povinnosti v něm pro povinného stanovené. Pokud podkladový rozsudek nezakládá povinnému právo na zajištění přístřeší, nelze se zajištění této formy náhradního bydlení domáhat ani v rámci exekučního řízení.
Poněvadž dovolání není přípustné podle žádného v úvahu přicházejícího ustanovení, Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, oprávněnému, jenž by jinak měl podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á, v. r.
předsedkyně senátu