ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3814.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3814/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné MAGNUMEX, s. r. o. , se sídlem v Liberci, tř. 1. máje 97, identifikační číslo osoby 64650022, proti povinnému Ing. J. T. , zastoupenému JUDr. Martinem Alešem, advokátem se sídlem v Plzni, Houškova 30, ukládáním pokut, vedené u Okresního soudu Plzeň – město pod sp. zn. 71 E 2193/2003, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 2. 2009, č. j. 15 Co 59/2009-289, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Usnesením ze dne 25. 8. 2008, č. j. 71 E 2193/2003-273, Okresní soud Plzeň – město nařídil podle vykonatelného rozsudku (správně usnesení) Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2000, č. j. 11 Cmo 593/99-146, k vynucení povinnosti povinného, a to zákazu prodeje, pronájmu, vkladu do obchodní společnosti, zastavení či zatížení jiným způsobem domu č. p. 490 (OD Luna, Plzeň – Bory), postaveného na stavební parcele č. 13005 v katastrálním území Plzeň, zapsané na listu vlastnictví č. 8824 u Katastrálního úřadu Plzeň - město, výkon rozhodnutí uložením pokuty povinnému ve výši 100 000,- Kč (výrok I.). Povinnému uložil zaplatit pokutu na účet tohoto soudu do tří dnů od právní moci usnesení (výrok II.) a dále zaplatit oprávněné na náhradě nákladů řízení 2 650,- Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Martina Litvana, LL.M. (výrok III.).
Krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že v souzené věci již byl nařízen výkon rozhodnutí uložením „prvé“ pokuty ve výši 50 000,- Kč, že návrh povinného na zastavení výkonu rozhodnutí byl bezúspěšný, a tvrdí-li oprávněná, že povinný stále svoji povinnost neplní, je dán důvod k uložení další pokuty.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním. Namítá, že zatímco soud prvního stupně usnesením ze dne 25. 8. 2008 nařídil výkon rozhodnutí uložením pokuty povinnému ve výši 100 000,- Kč, odvolací soud uvedl, že se jedná o uložení další pokuty, a že o výkonu rozhodnutí již rozhodováno být nemělo; přesto však usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Zásadní právní význam napadeného rozhodnutí přisuzuje otázce, zda lze nařídit výkon rozhodnutí za situace, kdy usnesení o předběžném opatření (exekuční titul) nebylo dosud doručeno tomu, komu ukládá povinnost, ale pouze jeho právnímu zástupci. Povinnost doručení usnesení o nařízení předběžného opatření přímo účastníkovi, jemuž je ukládána povinnost, vyplývá z právní úpravy platné ke dni 19. 4. 2000 (ustanovení §49 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném k 19. 4. 2000, dále též jen „o. s. ř.“). Uvedl, že ve věci jsou dány důvody pro zastavení výkonu rozhodnutí, neboť návrh na zastavení byl podán dne 15. 4. 2005, přičemž v jiném řízení dospěl Krajský soud v Plzni (usnesení ze dne 9. 4. 2008, sp. zn. 15 Co 121/2008) k závěru, že povinný uzavřel nájemní smlouvy nejméně dne 4. 9. 2006, 12. 12. 2006 a 27. 2. 2007, a lze mu uložit pokutu jen za jednání porušující zákaz uložený předběžným opatřením a uskutečněné v době před podáním návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí ukládáním pokut. Uvedl také, že odvolací soud měl o odvolání rozhodnout až po pravomocném rozhodnutí o návrhu povinného na zastavení výkonu rozhodnutí. Uloženou pokutu povinný přesto zaplatil z obavy z dalšího exekučního řízení. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné, o čemž byl dovolatel Krajským soudem v Plzni také správně poučen.
Podle ustanovení §236 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř. O žádný z případů v těchto ustanoveních zmíněných však v dané věci nejde.
Z odůvodnění napadeného rozhodnutí i z obsahu spisu se podává, že v rámci probíhajícího výkonu rozhodnutí (nařízeného usnesením Okresního soudu Plzeň-město ze dne 22. 10. 2003, č. j. 71 E 2193/2003-33, v právní moci 10. 2. 2005, ve spojení s potvrzujícím usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 1. 2005, č. j. 15 Co 28/2005-71) již soud povinnému dříve uložil pokutu ve výši 50 000,- Kč, a tak rozhodnutím z č. l. 273 spisu ve spojení s napadeným usnesením byla povinnému uložena další - v pořadí druhá - pokuta (o níž soud rozhodoval nejprve usnesením z 10. 2. 2006, č. j. 71 E 2193/2003-141, jež však bylo usnesením odvolacího soudu ze dne 1. 9. 2006, č. j. 15 Co 437/2006-145, zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení).
Podle §238, §238a a §239 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť usnesení o uložení či neuložení další pokuty podle §351 odst. 1 o. s. ř. – na rozdíl od usnesení o nařízení výkonu rozhodnutí a s tím spojeným uložením první pokuty – není vyjmenováno v taxativních výčtech těchto ustanovení.
Dovolání nemůže být přípustné ani podle §237 odst. 1, 3 o. s. ř., protože tato ustanovení jsou v řízení o výkon rozhodnutí uplatnitelná toliko prostřednictvím §238a odst. 1 a 2 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročníku 2004 pod číslem 233).
Není-li dovolání přípustné podle žádného v úvahu připadajícího ustanovení občanského soudního řádu, Nejvyšší soud je podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž se zabýval námitkami dovolatele.
Soud prvního stupně postupem podle §164, §167 odst. 2 o. s. ř. opraví zjevnou nesprávnost ve výroku I. svého usnesení ze dne 25. 8. 2008, č. j. 71 E 2193/2003-273, neboť o nařízení výkonu rozhodnutí již znovu rozhodováno být nemělo.
Výrok o nákladech dovolacího řízení odpovídá tomu, že oprávněné žádné náklady v tomto stádiu řízení podle obsahu spisu nevznikly (§243b odst. 5 věta první, §224 odst. 1, §146 odst. 3 o. s. ř. ).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. června 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu