ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3861.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 3861/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Okresního stavebního bytového družstva se sídlem v Liberci 6, Kamenická 471, proti povinným 1) H. S. a 2) A. S. , zastoupeným JUDr. Vladimírem Bartošem, advokátem se sídlem v Praze 2, Botičská 1936/4, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 45 Nc 4055/2001, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze 16. 12. 2005, č. j. 30 Co 635/2005-101, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Shora označeným rozhodnutím krajský soud podle §44 odst. 10 exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009 odmítl odvolání povinných proti usnesení z 21. 6. 2005, č. j. 45 Nc 4055/2001-87 (jímž soud nařídil exekuci vyklizením) s odůvodněním, že blanketní odvolání nebylo ani přes výzvu soudu doplněno, že tedy neobsahovalo žádné skutečnosti.
V dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., aniž však vysvětlují, v čem má spočívat zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, povinní namítají nesprávné právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. spatřují v tom, že „rozhodnutí odvolacího soudu vychází z nesprávného zjištění stavu věci, když původní žalobní návrh, kterým se tehdejší žalobce domáhal přivolení soudu k výpovědi z nájmu manželů, kdy tento byl podepsán tehdejším předsedou představenstva družstva, přičemž za žalobce jednala Mgr. Houšková jako člen představenstva, aniž by oba jmenovaní za žalobce jednat, resp. podepisovat vůbec mohli a byli oprávněni, neboť neproběhla řádná transformace družstva podle zákona č. 42/1992 Sb. a z tohoto důvodu jsou všechny činěné právní úkony zástupců bytového družstva neplatné, přičemž představenstvo, které od této doby v družstvu působí, představuje pouze sebe, nikoli družstvo. O podání žaloby tak nerozhodovala členská schůze družstva, ale osoby, které k tomu neměly jakékoli oprávnění, v čemž povinní spatřují porušení stanov družstva.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Ve smyslu ustanovení §237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – jež podle §238a odst. 2 o. s. ř. platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení §238a odst. 1 písm. c/ o. s. ř. – je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy či soudem dovolacím rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem (§237 odst. 3 o. s. ř.).
Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu citovaného ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá zásadně pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání neumožňují). Způsobilým dovolacím důvodem, kterým lze dovolání odůvodnit, je tedy (vyjma případu – o který zde nejde, a netvrdí to ani dovolatelé – kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ /ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních/) jen důvod podle ustanovení §241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jímž lze namítat nesprávné právní posouzení věci. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelé napadli – je Nejvyšší soud uplatněným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Dovolatelé sice napadenému rozhodnutí – navíc bez jakékoli konkretizace – přisuzují zásadní právní význam, hodnocením námitek obsažených v dovolání však k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.
Předně nutno zmínit, že napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení okresního soudu z 1. 12. 1999, č. j. 12 C 455/99-11 (pod tímto jednacím číslem a tohoto dne byl vydán podkladový rozsudek), ale usnesení téhož soudu z 21. 6. 2005, č. j. 4055/2001-87.
Z obsahu dovolání je zcela zjevné, že dovolatelé nebrojí proti právnímu závěru dovozenému v intencích ustanovení §44 odst. 10 věty druhé exekučního řádu, že totiž odvolání nutno odmítnout proto, že neobsahovalo žádné skutečnosti, nýbrž že napadají výlučně právní závěry nalézacího soudu, tedy věcnou (ne)správnost exekučního titulu. V této souvislosti je ovšem namístě zdůraznit, že napadené rozhodnutí nespočívá na posouzení, jež by se odvíjelo od věcné správnosti či nesprávnosti exekučního titulu, čemuž by odpovídalo odmítnutí odvolání proto, že neobsahuje skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce; krajský soud však odvolání odmítl z důvodu jiného, totiž proto, že neobsahovalo skutečnosti žádné , jelikož tzv. blanketní odvolání přes výzvu soudu doplněno nebylo. Tento právní závěr, na němž napadené rozhodnutí ve skutečnosti spočívá, však dovoláním napaden nebyl.
Protože vzhledem k výše uvedenému nelze dospět k závěru o zásadním právním významu napadeného rozhodnutí, není dovolání přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení, Nejvyšší soud je tedy bez nařízení jednání (§243a odst. 1 věta první o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5, §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 29. června 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu