ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3912.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3912/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné MAYER reality investice s.r.o. , se sídlem v Praze 1, Nové Město, Politických vězňů 911/8, identifikační číslo osoby 250 91 921, proti povinnému R. M. , pro 314.954,73 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Daniela Vlčka, Exekutorský úřad Praha 7, pod sp. zn. 101 EX 314/07, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. července 2011, č. j. 20 Co 283/2011 - 70, takto:
Dovolání se odmítá .
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Shora označeným usnesením krajský soud potvrdil usnesení ze dne 31. 5. 2011, č. j. 101 EX 314/07 - 065, jímž soudní exekutor Mgr. Daniel Vlček, Exekutorský úřad Praha 7, odmítl jako opožděné odvolání povinného proti usnesení soudního exekutora ze dne 8. 9. 2009, č. j. 101 EX 314/07 - 19, kterým byla určena cena nemovitostí.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, aniž byl při tomto úkonu zastoupen advokátem.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 12., části první zákona č. 7/2009 Sb. o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 a neshledal je přípustným.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil usnesení soudního exekutora, kterým bylo pro opožděnost odmítnuto odvolání povinného (proti usnesení, kterým byla určena cena nemovitostí), nezakládají ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. zcela zjevně, neboť nejde o rozhodnutí v nich vyjmenovaná. Přípustnost dovolání nelze dovozovat ani z §239 odst. 3 o. s. ř., neboť napadeným usnesením nebylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí žaloby nebo jiného návrhu na zahájení řízení podle §43 odst. 2 o. s. ř., nýbrž usnesení soudního exekutora o odmítnutí odvolání pro opožděnost podle §208 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s §55c odst. 6 zákona č. 120/2001 Sb. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. listopadu 2001, sp. zn. 21 Cdo 1124/2001, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 41/2003). Ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř. pak upravuje (pozitivně) přípustnost dovolání jen proti těm rozhodnutím, jež jsou rozhodnutími ve věci samé; usnesení, jímž soudní exekutor odmítl odvolání jako opožděné, a tudíž ani rozhodnutí, jímž odvolací soud takové usnesení potvrdil, však rozhodnutím ve věci samé není (k pojmu „věc sama“ srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. prosince 1997, sp. zn. 2 Cdon 774/97, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 61/1998, případně usnesení téhož soudu ze dne 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 11, ročníku 1997, pod číslem 88).
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl, aniž zohledňoval nedostatek nuceného zastoupení dovolatele v dovolacím řízení (srov. §241b odst. 2 o. s. ř.).
O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. zákona č. 120/2001 Sb.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu