ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.395.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 395/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudkyň JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Pražské plynárenské a.s. se sídlem v Praze 4 – Michli, U Plynárny 500, identifikační číslo osoby 60193492, zastoupené JUDr. Petrem Santarem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 17, proti povinnému P. J. , pro částku 486,80 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. Nc 2088/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze z 9. 6. 2008, č.j. 13 Co 248/2008-32, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze z 9. 6. 2008, č.j. 13 Co 248/2008-32, se ruší a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Shora označeným usnesením městský soud změnil usnesení z 8.10.2003, č.j. Nc 2088/2003-3, jímž obvodní soud nařídil exekuci, tak, že návrh na její nařízení zamítl. Své rozhodnutí odůvodnil závěrem, že povinnému byl exekuční titul doručován dne 16.10.2000 na adresu Praha 5, Nádražní 520/68. Povinný si však zásilku nevyzvedl a ta „se celá vrátila soudu, byť s poznámkou, že si ji adresát nevyzvedl.“ Z předchozích doručenek obsažených v nalézacím spise vyšlo najevo, že se povinnému nepodařilo doručit na uvedenou adresu ani žádnou jinou zásilku. Na exekučním titulu pak nalézací soud vyznačil doložku právní moci, aniž by jakkoli po pobytu povinného pátral. Protože „povinný prokázal, že na uvedené adrese má trvalé bydliště až od 26.5.2004, tedy téměř 4 roky po doručování podkladového rozsudku, nelze takové doručení považovat za perfektní, pokud nebylo prokázáno, že se povinný na uvedené adrese i v rozhodné době zdržoval, což se však nestalo. Podkladový rozsudek byl povinnému řádně doručen teprve 21.9.2007. Poněvadž návrh na nařízení exekuce byl podán 26.9.2003 a soud prvního stupně exekuci nařídil 8.10. téhož roku, je podle odvolacího soudu zcela zřejmé, že v době vydání usnesení o nařízení exekuce (a tím spíše v době podání návrhu na její nařízení) nebylo podkladové rozhodnutí vykonatelné, a tedy nebylo řádným exekučním titulem.
V dovolání – posuzováno podle jeho obsahu – oprávněná namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.), jež spatřuje v závěru odvolacího soudu o nevykonatelnosti podkladového rozsudku. Soud vycházel z pouhého tvrzení povinného v odvolání, doloženého potvrzením o trvalém pobytu, aniž se však zabýval otázkou, kde se povinný fakticky (nikoli tedy pouze formálně) v době rozhodné pro posouzení doručování soudních zásilek zdržoval, a aniž provedl potřebné dokazování, např. šetření v centrální evidenci obyvatel týkající se změny adresy trvalého pobytu povinného, nájemní či kupní smlouvou, na základě níž byl povinný oprávněn užívat nemovitost na adrese v Praze 5, Nádražní 520/68, případně výslechy svědků (majitele nemovitosti, případně sousedů povinného). Protože sporné tvrzení povinného, že se na uvedené adrese v době doručování nezdržoval, nebylo v řízení spolehlivě zjištěno potřebnými důkazy, ačkoli potřeba jejich provedení vyšla ve smyslu ustanovení §120 odst. 3 o. s. ř. najevo, zatížil podle oprávněné odvolací soud řízení vadou, jež měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Další vadu v řízení pak dovolatelka spatřuje ve skutečnosti, že odvolací soud ve věci nenařídil jednání. Má za to, že exekuční titul i pozdější usnesení o nařízení exekuce bylo povinnému řádně doručeno, neboť mu bylo zasíláno na adresu, na níž se prokazatelně zdržoval. Povinný na uvedené adrese odebíral plyn do 1.8.1998 a užíval příslušné prostory na základě uzavřené smlouvy o dodávce a odběru plynu z 25.11.1997. Předmětný plynoměr byl dne 1.8.1998 smlouvou převeden na společnost SECA spol. s r.o., v níž povinný od roku 1992 zastává funkci jednatele. Při uzavření smlouvy o dodávce a odběru plynu s uvedenou společností byla oprávněné doložena plná moc z 1.8.1998, v níž je jako zmocnitel uveden povinný s bydlištěm na adrese Praha 5, Nádražní 520/68, jakož i nájemní smlouva z 31.7.1998, v níž je povinný uveden jako pronajímatel nemovitosti právě na uvedené adrese. Skutečnost, že povinný je vlastníkem nemovitosti na uvedené adrese plyne i z listu vlastnictví č. 2488. Vzhledem k uvedenému má oprávněná za prokázané, že se povinný v rozhodné době na uvedené adrese fakticky zdržoval, jelikož předmětnou nemovitost užívá z titulu vlastnického práva k bydlení i k provozování své podnikatelské činnosti a z jeho strany nebyl v řízení prokázán opak.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30.6.2009 (čl. II Přechodných ustanovení, bod 12, zákona č. 7/2009 Sb.
Dovolání, přípustné podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 ve spojení s ustanovením §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., je i důvodné.
Jelikož vady podle ustanovení §229 odst. 1, odst. 2 písm. a/ a b/, odst. 3 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti), k nimž je dovolací soud – je-li dovolání přípustné – povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.), namítány nejsou a nevyplývají ani z obsahu spisu, a protože jinak je dovolací soud vázán uplatněným dovolacím důvodem včetně jeho obsahového vymezení (§242 odst. 3 věta první o.s.ř.), je předmětem dovolacího přezkumu závěr odvolacího soudu o nevykonatelnosti k exekuci navrženého rozsudku, jakož i zjištění, zda je řízení zatíženo namítnutou vadou.
Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu – sice správně určenou – nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).
Jak plyne z doručenky u č. l. 17 připojeného spisu nalézacího soudu, nebyla poštovní zásilka obsahující podkladový rozsudek jako nedoručená vrácena s odůvodněním, že by se povinný na adrese doručování nezdržoval, případně že by se z této adresy odstěhoval, ale výslovně proto, že – ač se v místě doručování zdržuje – nebyl zastižen, a že si zásilku po opakovaném marném pokusu o doručení v úložní době nevyzvedl. Že nebyl zastižen, ač se v místě doručení zdržuje, plyne též z doručenek u zásilek, jimiž mu byly doručovány platební rozkaz s opisem žaloby (č. l. 6-8) i usnesení podle §173 odst. 2 o. s. ř. o zrušení platebního rozkazu s opisem žaloby (č. l. 11, 12). Že by se v době doručení podkladového rozsudku v místě doručení nezdržoval, ostatně neplyne ani ze samotného podání povinného, jenž v odvolání tvrdil (č. l. 11, a doložil /č. l. 15/) pouze to, že na adrese Praha 5, Nádražní 520/68 byl přihlášen k trvalému pobytu až od 26. 5. 2004.
Pro posouzení, zda k exekuci navržený rozsudek byl povinnému řádně doručen, a to i formou náhradního doručení uložením na poště, však není rozhodující stav administrativně-evidenční, tedy zda je povinný na adrese doručování v rozhodné době hlášen k trvalému (či přechodnému) pobytu, nýbrž stav faktický, tedy to, zda se v rozhodné době v místě doručování skutečně zdržuje.
Dospěl-li odvolací soud k závěru jinému, je jeho právní posouzení věci nesprávné, a protože na tomto nesprávném právním posouzení napadené rozhodnutí spočívá (§241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), Nejvyšší soud je bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.), podle §243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil podle první věty třetího odstavce téhož ustanovení k dalšímu řízení.
Protože odvolací soud neprováděl jen šetření obsahem připojeného spisu nalézacího soudu, ale také listinné dokazování potvrzením městské části Praha 5 o trvalém pobytu povinného (č. l. 15), přiloženým k odvolání, a výpisem z centrální evidence obyvatel (č. l. 28) jejž si sám vyžádal (jimiž své zjištění o trvalém pobytu povinného vzal za prokázané), bylo jeho povinností ve věci nařídit jednání, aby se účastníci mohli k obsahu provedených listinných důkazů vyjádřit a případně navrhnout důkazy další, jak to ostatně učinila oprávněná v dovolání, viz č. l. 36-50 (srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 25/2002, nebo z literatury např. Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. II. díl. 7. vydání. Praha: C.H.BECK, 2006, 1373. s, vysvětl. č. 9); neučinil-li tak, zatížil tím řízení vadou, jež mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.).
O případné náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto v režimu hlavy VI exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 10. listopadu 2011
JUDr. Vladimír Mikušek, v. r.
předseda senátu