ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.3955.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 3955/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Vinohradech, Orlická 2020/4, identifikační číslo osoby 41197518, s adresou pro doručování VZP ČR, Krajská pobočka pro hlavní město Prahu, Praha 1, Na Perštýně 6, proti povinnému JUDr. A. P. CSc , pro 16.159,- Kč, o zastavení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 45 E 1784/2005, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2011, č. j. 23 Co 106/2011-59, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Povinný napadl dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 5. 1. 2010, č. j. 45 E 1784/2005-11, jímž obvodní soud zastavil výkon rozhodnutí nařízený svým usnesením ze dne 6. 12. 2005, č. j. 45 E 1784/2005-4, a žádnému účastníku nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení; odvolací soud současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz Část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolací soud se zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že povinný není k jeho podání subjektivně oprávněn.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 1998, vyslovil názor, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Nelze přitom brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná, újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.
V souzené věci soud prvního stupně zcela zastavil výkon rozhodnutí prodejem movitých věcí povinného postupem podle §326a o. s. ř. Tímto rozhodnutím – objektivně vzato – nebyla povinnému způsobena žádná újma na jeho právech. Proto také povinný není oprávněn k podání dovolání proti tomuto rozhodnutí.
Nejvyšší soud tak dovolání povinného podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Výrok o nákladech je odůvodněn §243b odst. 5 větou první, §224 odst. 1 a §146 odst. 3 o. s. ř.; oprávněné, jež by měla na jejich náhradu právo, náklady v této fázi řízení podle obsahu spisu nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 8. prosince 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu