ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4066.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 4066/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného J. K. , proti povinné V. Č. , pro 7.650,- Kč, o částečné zastavení exekuce, vedené u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp. zn. 29 Nc 7550/2006, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 5. 2009, č. j. 10 Co 370/2009-73, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Povinná napadla dovoláním v záhlaví uvedené rozhodnutí, kterým odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 11. 11. 2008, č. j. 29 Nc 7550/2006-51, jímž okresní soud k návrhu oprávněného částečně zastavil exekuci nařízenou svým usnesením ze dne 6. 1. 2007, č. j. 29 Nc 7550/2006-6, a to ohledně vymáhané pohledávky 7.650,- Kč a částky 5.100,- Kč (nákladů oprávněného dle příkazu k úhradě nákladů exekuce).
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II Přechodná ustanovení, bod 12 části první zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolací soud se zabýval otázkou přípustnosti dovolání a v tomto ohledu dospěl k závěru, že povinná není k jeho podání subjektivně oprávněna.
Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1363/96, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 1998, vyslovil názor, že stejně jako u dalších opravných prostředků i u dovolání platí, že k jeho podání je subjektivně oprávněn jen ten účastník, v jehož poměrech nastala rozhodnutím odvolacího soudu újma odstranitelná tím, že bude opravnému prostředku vyhověno (tzv. subjektivní přípustnost dovolání). Rozhodujícím přitom je výrok rozhodnutí odvolacího soudu, protože existenci případné újmy lze posuzovat jen z procesního hlediska. Nelze přitom brát v úvahu subjektivní přesvědčení účastníka řízení, ale jen objektivní skutečnost, že rozhodnutím soudu mu byla způsobena určitá, třeba i nepříliš významná, újma, kterou lze odstranit zrušením napadeného rozhodnutí.
V souzené věci soud prvního stupně zastavil exekuci na majetek povinné podle ustanovení §268 odst. 1 písm. c), odst. 4 o. s. ř. za použití §52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. Tímto rozhodnutím – objektivně vzato – nebyla povinné způsobena žádná újma na jejích právech. Proto také povinná není oprávněna k podání dovolání proti tomuto rozhodnutí.
Nejvyšší soud tak dovolání povinné podle §243b odst. 5 věty první a §218 písm. b) o. s. ř. odmítl.
Protože exekuce dosud pokračuje – o úplném zastavení dosud nebylo pravomocně rozhodnuto (viz usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2010, č. j. 10 Co 1215/2009-133), o nákladech tohoto řízení rozhodne soudní exekutor (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 20. prosince 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu