ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4195.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4195/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Š. K. , proti povinnému R. P. , zastoupenému Mgr. Pavlínou Malíkovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Kopeckého sady 15, pro 320 944,79 Kč, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 11 Nc 1923/2006, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2007, č. j. 10 Co 434/2007-31, takto:
Usnesení Krajského v Plzni ze dne 30. 11. 2007, č. j. 10 Co 434/2007-31, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 5. 4. 2007, č. j. 11 Nc 1923/2006-19, kterým okresní soud nařídil podle platebního rozkazu Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 5. 1999, č. j. 22 Cm 2237/93-48, k uspokojení pohledávky 320 944,79 s 20 % úroky z prodlení od 5. 10. 1993 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení 12 840,- Kč a pro náklady exekuce, které budou vyčísleny, exekuci, jejímž provedením pověřil soudního exekutora JUDr. Stanislava Pazderku. Dále žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Stejně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že vymáhaná pohledávka není promlčena (soud prvního stupně však s odůvodněním, že promlčecí doba začala běžet od splatnosti jednotlivých splátek úvěru a že došlo ke stavení promlčecí doby, a to od podání žaloby až do právní moci platebního rozkazu), protože návrh na nařízení exekuce byl podán 30. 1. 2006, tedy v desetileté promlčecí době (počítané od 17. 12. 1999, tedy od právní moci exekučního titulu), upravené v §408 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „obch. zák.“).
Povinný v dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. 1 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), namítá nesprávné právní posouzení věci (§241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Uvedl, že na běh promlčecí lhůty upravené v §408 obch. zák. nelze aplikovat ustanovení o stavení a přerušení běhu promlčecí doby. Podle jeho názoru začala promlčecí doba běžet ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé, tedy dnem následujícím po splatnosti splátek úvěru, tj. 1. 6. 1993 a 1. 6. 1994, nikoliv tedy dnem nabytí právní moci exekučního titulu (17. 12. 1999). Proto promlčecí doba k vymáhání práva již uplynula. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud rozhodl o dovolání podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz část první, čl. II Přechodná ustanovení, bod 12. zákona č. 7/2009 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§237 odst. 1 písm. c/, odst. 3 o. s. ř.). Ten je dán tím, že (právní) otázku vykonatelnosti exekučního titulu odvolací soud posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou.
Vydanému rozhodnutí soudu prvního stupně sice předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu ze dne 29. 12. 2006, č. j. 10 Co 672/2006-15; tímto usnesením však odvolací soud pouze soudu prvního stupně uložil, aby se zabýval vznesenou námitkou promlčení a odkázal na příslušná ustanovení obchodního zákoníku, která se touto problematikou zabývají; závazný právní názor jak má být promlčení posuzováno, nevyslovil. Proto dovolací důvod podle §237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. dán není.
Soudní praxe – po desítky let ustálená – dovodila, že promlčení vymáhané pohledávky je důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí (exekuce) podle ustanovení §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř., pokud námitku promlčení návrhem na zastavení exekuce povinný (dlužník) uplatnil (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSR z 18. 2. 1981, sp. zn. Cpj 159/79, uveřejněné pod číslem 21/1981 Sbírky soudních rozhodnutí, str. 188-189 /526-527/). K předpokladům nařízení výkonu rozhodnutí tudíž nepatří (na rozdíl od prekluze práva) okolnost, že pohledávka přiznaná exekučním titulem není promlčena, jinými slovy, otázkou promlčení se soud v řízení, jež nařízení výkonu rozhodnutí předchází, zabývat nemůže.
Odvolací soud se touto otázkou zabýval a současně ji posoudil v rozporu s ustálenou judikaturou.
Nejvyšší soud již ve svém usnesení uveřejněném pod číslem 13/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, na něž odkazuje i krajský soud, uvedl, že bylo-li právo plynoucí z obchodního závazkového vztahu pravomocně přiznáno v soudním nebo rozhodčím řízení, promlčuje se ve smyslu §408 odst. 1 obch. zák. za 10 let ode dne, kdy promlčecí doba začala běžet poprvé. Z uvedeného vyplývá, že tímto dnem nemůže být den, v němž podkladový platební rozkaz nabyl právní moc.
Dospěl-li odvolací soud k jinému závěru, je tento závěr nesprávný. Nejvyšší soud proto napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil. Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i pro rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení (§243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta druhá, o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný (§243d odst. l, část věty první za středníkem, o. s. ř.).
V novém rozhodnutí soud rozhoduje nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení předchozího, tedy i dovolacího (§243d odst. l, věta druhá o. s. ř.), popřípadě o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. února 2011
JUDr. Miroslava Jirmanová, v. r.
předsedkyně senátu