ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4273.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4273/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného CDV-2, LTD ., se sídlem Londýn EC4A 2BB, Peterborough Court, 133 Fleet Street, Spojené Království Velké Británie a Severního Irska, zastoupeného JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem v Praze 5, Elišky Peškové 15, proti povinným 1) JUDr. P. N. a 2) TRAMAZ a.s., se sídlem v Praze 5, Kartouzská 4, identifikační číslo osoby 453 14 268, oběma zastoupeným JUDr. Ladislavem Kubíčkem, advokátem se sídlem v Chebu, Májová 23, pro 10.671.746,62 Kč s příslušenstvím, prodejem zástavy, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 22 Nc 1495/2007, o dovolání povinných proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. prosince 2008, č. j. 40 Co 1120/2008 - 93, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 19. prosince 2008, č. j. 40 Co 1120/2008 - 93, se ve výroku, jímž usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 4. 2008, č. j. 22 Nc 1495/2007 - 57, bylo změněno, zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 7. 4. 2008, č. j. 22 Nc 1495/2007 - 57, částečně zastavil podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 29. 5. 2007, č. j. 22 Nc 1495/2007 - 18, a to ohledně celého majetku obou povinných, vyjma zastavených nemovitostí zapsaných na LV č. 3388 pro obec a katastrální území Šumperk u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Šumperk, tj. budovy čp. 684 občanské vybavenosti na parcele stavební č. 862, pozemku - parcely stavební č. 3893 zastavěné plochy a nádvoří, parcely stavební č. 3894 zastavěné plochy a nádvoří, parcely č. 1312/7 zahrada, parcely č. 1312/8 zahrada (výrok I.); dále (výrokem II.) rozhodl, že „zákaz nakládat se svým majetkem, obsažený ve výroku III. usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 5. 2007, č. j. 22 Nc 1495/2007 - 18, se omezuje pouze na shora označené nemovitosti (dále jen „zastavené nemovitosti“). V odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že v dané věci je exekučním titulem rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2007, č. j. 7 Cmo 309/2006 - 155, jímž oběma žalovaným (povinným) byla uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 10.671.746,62 Kč, a to společně s J. Z., které tato povinnost byla uložena pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2003, č. j. 24 Cm 201/98 - 115, přičemž žalobce (oprávněný) je oprávněn domáhat se uspokojení uvedené pohledávky ve vztahu k oběma žalovaným (povinným) pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí, a že usnesením soudu prvního stupně ze dne 29. 5. 2007, č. j. 22 Nc 1495/2007 - 18, byla nařízena exekuce na majetek povinných k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 10.671.746,62 Kč s tím, že exekuci je možné provést pouze prodejem zastavených nemovitostí, avšak podle §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. bylo oběma povinným současně zakázáno nakládat s veškerým jejich majetkem. Při právním posouzení návrhu povinných na částečné zastavení exekuce, odůvodněného tím, že exekuci prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést pouze prodejem zastavených movitých věcí či nemovitostí a že na povinné se nevztahuje generální inhibitorium podle §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb., které pověřený soudní exekutor proti povinným již uplatnil (a katastrální úřad na základě toho zapsal poznámku na všech listech vlastnictví, na nichž je druhý povinný zapsán jako vlastník nemovitostí), soud prvního stupně s odkazem na §59 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., na §121 odst. 3 obč. zák. a §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovodil, že exekuci prodejem zástavy je nutné považovat za zvláštní způsob provedení exekuce, která se může týkat pouze těch hodnot, jež byly zastaveny a jsou označeny v příslušném rozhodnutí, jímž se prodej zástavy nařizuje, popř. podle předchozí právní úpravy omezuje uspokojení přiznané pohledávky pouze na výtěžek získaný prodejem zastavených nemovitostí. Jelikož náklady exekuce a náklady oprávněného tvoří příslušenství zástavou zajištěné pohledávky, nelze ani z titulu jejich existence rozsah postiženého majetku rozšířit a je nutné v případě exekuce prodejem zástavy vyloučit generální inhibitorium, tj. zákaz pro povinného nakládat s veškerým jeho majetkem podle §44 odst. 7 zákona č. 120/2001 Sb. V posuzované věci je proto nutné exekuci postihující majetek povinných nad rámec zastavených nemovitostí považovat za nepřípustnou a částečně ji zastavit.
K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 19. 12. 2008, č. j. 40 Co 1120/2008 - 93, změnil usnesení soudu prvního stupně ve výroku I. tak, že „exekuce nařízená usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. 5. 2007, č. j. 22 Nc 1495/2007 - 18, se podle §268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. částečně nezastavuje“, a ve výroku II. je zrušil. Odvolací soud dovodil, že závěr okresního soudu je sice v souladu s právním názorem vyjádřeným v odborné literatuře, např. v publikaci autorů Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání: C. H. Beck, 2007, s. 222, avšak tento názor byl podle krajského soudu již překonán judikaturou Nejvyššího soudu, který v usnesení ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5271/2007, v obdobné věci vyslovil, že „omezuje-li exekuční titul oprávněného v tom, že vůči povinnému může přisouzenou pohledávku uspokojit pouze z konkrétního majetku, pak toto omezení nemůže soud při nařízení exekuce pominout, a v takovém případě nařídí exekuci jen na konkrétní majetek, neboť v opačném případě by nařízení exekuce bez vymezení konkrétního majetku bylo v rozporu s exekučním titulem. Toto omezení však neplatí, pokud jde o náklady předcházejícího nalézacího řízení, neboť zde exekuční titul žádné takové omezení nestanoví, a stejně tak toto omezení neplatí pro vymáhání nákladů exekuce“. S ohledem na to dospěl k závěru, že Okresní soud v Šumperku postupoval správně, pokud usnesením ze dne 29. 5. 2007, č. j. 22 Nc 1495/2007 - 18, nařídil pro uspokojení pohledávky oprávněného exekuci na konkrétní majetek (zastavené nemovitosti) povinných a současně aplikoval generální inhibitorium, a naopak soud prvního stupně pochybil, pokud exekuci částečně zastavil ohledně veškerého majetku povinných, vyjma zastavených nemovitostí, neboť takovým rozhodnutím by bylo znemožněno dosažení úhrady nákladů exekuce v případě, že by výtěžek získaný z realizované exekuce prodejem zastavených nemovitostí nepostačoval též k úhradě nákladů exekuce. Stejně tak není správný ani výrok II. usnesení soudu prvního stupně, rozhodl-li jím o omezení zákazu povinných nakládat s majetkem jen na zastavené nemovitosti, neboť výrok III. usnesení soudu o nařízení exekuce nabyl právní moci (dne 4. 7. 2007), je tudíž pro soud i účastníky závazný a na jeho obsahu nelze cokoli měnit.
Proti měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. Poukazují na to, že ve vztahu k oprávněnému jsou pouze zástavními dlužníky, aniž by byli účastni závazkového vztahu, ze kterého vznikl dluh, jenž je oprávněným vymáhán, a že návrh na částečné zastavení exekuce podali z důvodu, že soudní exekutor exekučními příkazy ze dne 24. 4. 2008, č. j. 071 Ex 2018/07-25/Fe, a č. j. 071 Ex 2018/07-26, postihl jiný jejich majetek než zástavu, a dále proto, že jim bylo uloženo, aby po doručení usnesení o nařízení exekuce nenakládali se svým majetkem pod sankcí neplatnosti takových právních úkonů. Dovolatelé mají za to, že rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým exekuce byla částečně zastavena, vychází správně z toho, že exekuci prodejem zástavy je nutné považovat za zvláštní způsob provedení exekuce, specifický tím, že se může týkat jen těch hodnot, které byly zastaveny. Protože pak náklady exekuce jsou ve smyslu §121 odst. 3 obč. zák. součástí příslušenství pohledávky a protože se zástavní právo podle §155 odst. 1, věty druhé obč. zák. vztahuje i na příslušenství pohledávky, nelze okruh postižitelných majetkových hodnot rozšiřovat nad rámec těch, které byly zastaveny. Tento názor je vyjádřen v publikaci autorů Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání: C. H. Beck, 2007, v komentáři k §59 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., který vyjadřuje specifické rysy postavení zástavních dlužníků (nikoliv dlužníků osobních) při nuceném prodeji zástavy podle tohoto zákona. V této souvislosti dovolatelé vyjadřují názor, že na rozdíl od ručení, při kterém je pohledávka věřitele zajištěna celým majetkem ručitele, jde u zástavního práva pouze o ručení zástavou, a že ostatní jmění zástavního dlužníka tudíž nemůže být k uspokojení věřitele použito. Za tohoto stavu proto omezení zástavních dlužníků v nakládání s majetkem, který nemůže být k zajištění dluhu použit, nemá oporu v zákoně. Dovolatelé rovněž nesouhlasí s názorem odvolacího soudu, že právní názor uvedený v označené publikaci v komentáři k §59 odst. 3 byl překonán právním názorem vyjádřeným v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5271/2007, neboť ten se opírá o komentář v téže publikaci k aplikaci §44 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb. a týká se postupu soudu při nařízení exekuce na majetek, který odporovaným právním úkonem ušel z majetku dlužníka. Navrhli, aby usnesení odvolacího soudu bylo v napadené části zrušeno a aby mu věc byla v tomto rozsahu vrácena k dalšímu řízení.
Oprávněný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo jako zjevně bezdůvodné odmítnuto.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnými osobami, účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem, a že proti napadenému měnícímu výroku usnesení odvolacího soudu je přípustné podle §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., dospěl po přezkoumání věci k závěru, že dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §151a odst. 1, části věty před středníkem obč. zák. v rozhodném znění (tj. ve znění účinném v době uzavření zástavní smlouvy dne 1. 11. 1993 - viz exekuční titul) zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené.
Zástavní právo má - jak vyplývá z citovaného ustanovení - v první řadě funkci zajišťovací; zabezpečuje pohledávku zástavního věřitele již od okamžiku svého vzniku, vede (motivuje) dlužníka k tomu, aby pohledávku zástavního věřitele dobrovolně splnil, a zástavnímu věřiteli poskytuje jistotu, že se bude moci uspokojit ze zástavy, nebude-li jeho pohledávka řádně a včas splněna. Nebyla-li pohledávka zástavního věřitele řádně a včas splněna, uplatní se uhrazovací funkce zástavního práva; zástavní věřitel je oprávněn uspokojit se ze zástavy, aniž by musel spoléhat na to, že se domůže úhrady své pohledávky z majetku dlužníka.
Zástavní právo je dále právem subsidiárním a akcesorickým. Subsidiarita zástavního práva vyjadřuje, že jde o podpůrný zdroj uspokojení pohledávky zástavního věřitele, který se uplatní jen tehdy, jestliže pohledávka nebyla dlužníkem dobrovolně splněna a ani nezanikla jiným způsobem. Akcesorickým je zástavní právo zejména proto, že vzniká pouze tehdy, vznikla-li platně také pohledávka, k jejímuž zajištění má sloužit (shodně srov. též rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 64/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Akcesorita zástavního práva tudíž znamená, že zástavní věřitel má pohledávku, přičemž je lhostejné, zda této pohledávce odpovídá na straně dlužnické dluh „osobní“ (zda jde o osobního dlužníka) nebo jen dluh „věcný“ (zda jde o zástavního dlužníka, který tu „ručí zástavou“). Jinak řečeno, neuhradí-li zajištěnou peněžitou pohledávku zástavnímu věřiteli osobní dlužník, je to peněžitá pohledávka, kterou zástavní věřitel vymáhá (může vymáhat) po dlužníku zástavním ( s omezením daným právě tím, že uspokojení peněžitého nároku zástavního věřitele lze vynutit jen zpeněžením majetku sloužícího jako zástava ). V právní teorii srov. k tomu např. Bureš, J. - Drápal, L.: Zástavní právo v soudní praxi, 2. vydání, Praha, C. H. Beck 1997, str. 16 a 17, a v rozhodovací praxi soudů pak usnesení Nejvyššího soudu uveřejněná pod čísly 30/1998 a 46/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Na obecném závěru, že zajištěná pohledávka zástavního věřitele je (nadále zůstává) peněžitou pohledávkou i ve vztahu k zástavnímu dlužníku, jenž není osobním dlužníkem a který za splnění této pohledávky „ručí“ (jen) zástavou, ničeho nemění ani skutečnost, že platná právní úprava umožňuje zástavnímu věřiteli realizaci zástavního práva v exekuci i na základě jiného exekučního titulu, než je exekuční titul ukládající zástavnímu dlužníku zaplacení peněžité částky (srov. §258 odst. 1 a 3 o. s. ř. a dále rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný pod číslem 31/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Podle §59 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), exekuci prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést prodejem zastavených movitých věcí a nemovitostí. V případě zastavených movitých věcí a nemovitostí postupuje exekutor při prodeji zástavy přiměřeně podle §338a o. s. ř.
Citované ustanovení §59 odst. 3 exekučního řádu je obdobou §258 odst. 3 o. s. ř., podle kterého výkon rozhodnutí prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, věcí hromadných, souborů věcí nebo bytů nebo nebytových prostorů ve vlastnictví podle zvláštního zákona, přikázáním zastavené peněžité pohledávky a postižením zastavených jiných majetkových práv.
Podle §44 odst. 7 věty první a druhé exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 10. 2009, po doručení usnesení o nařízení exekuce nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb, udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný.
Podle §47 odst. 2 exekučního řádu exekuční příkaz má účinky nařízení výkonu rozhodnutí podle občanského soudního řádu. Podle exekučního příkazu se exekuce provede po právní moci usnesení o nařízení exekuce.
Zákaz zakotvený v §44 odst. 7 exekučního řádu a pokud jde o nemovitosti v §335a odst. 1 o. s. ř. (tzv. generální inhibitorium) směřující vůči povinnému, kterým je mu pod sankcí absolutní neplatnosti právních úkonů zapovězeno nakládat - až na stanovené výjimky - s veškerým majetkem, je vázán na okamžik doručení usnesení o nařízení exekuce povinnému, přičemž generální inhibitorium je po vydání exekučního příkazu postihujícího konkrétní věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty doplněno tzv. speciálním inhibitoriem, tj. zákazem nakládat s konkrétním majetkem exekučním příkazem postiženým (§47 odst. 4, §49 odst. 3 exekučního řádu).
V odborné literatuře [srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání: C.H.Beck, 2007], z níž při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně a na niž poukazují dovolatelé, byl v komentáři k §59 odst. 3 exekučního řádu vyjádřen názor, že „je-li nařízena exekuce prodejem zástavy, nevztahuje se na povinného generální inhibitorium podle 44a“ (do 31. 10. 2009 §44 odst. 7 exekučního řádu). „Důvodem pro tento závěr je zvláštní povaha tohoto způsobu exekuce, jenž se dotýká výlučně těch majetkových hodnot, které jsou zastaveny. Ustanovení §258 odst. 4“ (správně §258 odst. 3 o. s. ř.) „hovoří o prodeji zastavených majetkových hodnot, a contrario tedy platí, že jiné než tyto hodnoty takovýmto způsobem výkonu rozhodnutí postihnout nelze. Má-li být exekuce prodejem zástavy podle §59 odst. 3 obdobou výkonu rozhodnutí prodejem zástavy (a k opačnému závěru není žádného důvodu), nelze okruh postižitelných majetkových hodnot rozšiřovat nad rámec těch, které jsou zastaveny, a proto není ani žádného rozumného důvodu rozšiřovat nad tento rámec i omezení povinného v dispozici svým“ (správně s jeho) „majetkem. Důvodem k tomu nemohou být ani náklady exekuce a náklady oprávněného, neboť v obojím případě se jedná o příslušenství zajištěné pohledávky“.
V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2007, č. j. 7 Cmo 309/2006 - 155, jímž oběma žalovaným (povinným) byla uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 10.671.746,62 Kč, a to společně s J. Z., které byla tato povinnost uložena pravomocným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2003, č. j. 24 Cm 201/98 - 115, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku s tím, že plněním J. Z. nebo jednoho z žalovaných (povinných) zaniká povinnost ostatních žalovaných (povinných), přičemž žalobce (oprávněný) je oprávněn domáhat se uspokojení této pohledávky ve vztahu k oběma žalovaným (povinným) pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí, tj. budovy čp. 684 občanská vybavenost na pozemku parc. č. st. 862, pozemku parc. č. 3893 zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 3894 zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 1312/7 zahrada a pozemku parc. č. 1312/8 zahrada, zapsaných na LV č. 3388 pro katastrální území a obec Šumperk u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Šumperk; dále byla žalovaným (povinným) uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně částku 7.631,90 Kč a na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 12.027,- Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Z obsahu spisu vyplývá, že k návrhu oprávněného na nařízení exekuce prodejem shora označených zastavených nemovitostí Okresní soud v Šumperku rozhodl usnesením ze dne 29. 5. 2007, č. j. 22 Nc 1495/2007 - 18, tak, že „nařídil podle vykonatelného rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2007, č. j. 7 Cmo 309/2006 - 155, exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 10.671.746,62 Kč s tím, že exekuci je možné provést pouze prodejem zastavených nemovitostí zapsaných na LV č. 3388 pro katastrální území Šumperk, obec Šumperk, u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště Šumperk, a to: budovy č. p. 684, občanská vybavenost na pozemku parc. č. st. 862, pozemku parc. č. st. 3893, zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. st. 3894 zastavěná plocha a nádvoří, pozemku parc. č. 1312/7, zahrada, a pozemku parc. č. 1312/8, zahrada, a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, exekuci na majetek povinných. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Josef Potoček, Exekutorský úřad v Praze 2 (výrok II.). Výrokem III. soud dále rozhodl, že „povinní nesmí po doručení tohoto usnesení nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, s výjimkou běžné obchodní činnosti, uspokojování základních životních potřeb a udržování a správy majetku, přičemž právní úkon, kterým povinní poruší tuto povinnost, je neplatný“. Odvolání povinných proti tomuto usnesení okresního soudu bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 11. 2007, č. j. 40 Co 1220/2007 - 38, odmítnuto.
Dále se z obsahu spisu podává, že exekučním příkazem (viz čl. 167 spisu) ze dne 24. 4. 2008, č. j. 071 Ex 2018/07-25/Fe, vydal Mgr. Tomáš Kubala, exekutorský kandidát JUDr. Josefa Potočka, soudního exekutora, „k vymožení pohledávky ve výši 10.671.746,62 Kč a příslušenství a nákladů exekuce v předběžné výši 1.452.609,20 Kč“ příkaz k provedení exekuce „přikázáním jiné peněžité pohledávky obou povinných - dlužník povinného L. P. - HotelServis, Myslivecká 2660/6, Šumperk“, přičemž „dlužníkovi přikázal provést exekuci přikázáním peněžité pohledávky povinného vyplývající z uzavřené nájemní smlouvy mezi oběma povinnými, jakožto pronajímateli a dlužníkem povinných, jakožto nájemcem. Jedná se o nemovitosti zapsané na LV č. 3388 katastrální území Šumperk, obec Šumperk, Katastrální pracoviště Šumperk, a to budovu č. p. 684, občanská vybavenost na pozemku st. parc. č. 862, pozemek parc. č. 3893, zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 3894 zastavěná plocha a nádvoří, pozemek parc. č. 1312/7, zahrada, a pozemek parc. č. 1312/8, zahrada. Povinnému a dlužníkovi bylo současně zakázáno jakkoli nakládat s pohledávkou, a byli upozorněni, že povinný ztrácí právo na pohledávku okamžikem, kdy byl dlužníkovi doručen exekuční příkaz. Dlužníkovi pak bylo přikázáno, aby po doručení vyrozumění o nabytí právní moci usnesení o nař. exekuce a exekučního příkazu vyplatil pohledávku povinného a připsal ji na účet exekutora“. (Druhý exekuční příkaz ze dne 24. 4. 2008, č. j. 071 Ex 2018/07-26, o němž se dovolatelé zmiňují v dovolání, není ve spise založen).
Ve Stanovisku občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu k výkladu zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, sp. zn. Cpjn 200/2005, bod XV., uveřejněném pod číslem 31/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se uvádí, že „také v exekučním řízení platí, že nařízení exekuce se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů exekuce [§44 odst. 6 písm. e), §87 odst.1, 3 exekučního řádu] a - ač výslovně neuvedeno - i nákladů oprávněného (§87 odst. 2 exekučního řádu), a to bez toho, že byly specifikovány. Obdobou postupu soudu v řízení o výkon rozhodnutí (kdy soud ukládá postupně další povinnosti k náhradě nákladů, aniž určil lhůtu k plnění, případně je jen co do výše určuje) je v exekučním řízení postup prostřednictvím institutu příkazu k úhradě nákladů exekuce podle §88 exekučního řádu, k jehož vydání je povolán exekutor. Příkaz k úhradě nákladů exekuce se vykonává především v exekučním řízení, v němž byl vydán (§87 odst. 4 exekučního řádu); nebyla-li nákladová pohledávka zde uspokojena, je příkaz k úhradě (v jednotě s náhradovým výrokem obsaženým v usnesení o nařízení exekuce) způsobilý sloužit coby samostatný titul pro exekuční řízení další (ledaže soud o nákladech exekučního řízení rozhodl později, jmenovitě při zastavení exekuce, jinak)“.
Protože v daném případě exekuční titul omezuje oprávněného v tom smyslu, že jeho přisouzená pohledávka vůči povinným může být uspokojena pouze z výtěžku prodeje zastavených nemovitostí (a takto byla exekuce na majetek povinných nařízena), protože podle §121 odst. 3 obč. zák. jsou příslušenstvím pohledávky též náklady spojené s jejím uplatněním, přičemž nařízení exekuce se vztahuje i na povinnost k úhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněného, protože zástavní právo se vztahuje i na příslušenství pohledávky a protože exekuční příkaz nemůže být exekutorem podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. 10. 2009 odstraněn jeho zrušením, nelze přisvědčit názoru odvolacího soudu, že v daném případě nejsou dány předpoklady pro částečné zastavení exekuce podle §268 odst. 1 písm. h), odst. 4 a §269 odst. 1 o. s. ř. ohledně majetkových hodnot povinných, které byly postiženy nad rámec zastavených nemovitostí.
I když neodpovídá znění nyní účinného občanského soudního řádu, že „ustanovení §258 odst. 4 o. s. ř. hovoří o prodeji zastavených majetkových hodnot“ (ustanovení §258 odst. 4 občanský soudní řád nikdy neobsahoval a v §258 odst. 3 ve znění účinném do 31. 12. 2000 stanovil, že výkon rozhodnutí o prodeji zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést prodejem zastavených movitých věcí a nemovitostí), ztotožňuje se dovolací soud s ohledem na shora uvedené s ostatními právními názory vyjádřenými v publikaci Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 1. vydání: C.H.Beck, 2007, k výkladu a aplikaci §59 odst. 3 exekučního řádu, k nimž dodává, že v případě exekuce prodejem zástavy lze vůči povinnému uplatnit jen omezené inhibitorium vztahující se pouze na zastavené nemovitosti.
S odvolacím soudem nelze souhlasit ani v tom, že uvedený právní názor vyjádřený v odborné literatuře byl překonán závěry, k nimž Nejvyšší soud dospěl v usnesení ze dne 29. 7. 2008, sp. zn. 20 Cdo 5271/2007. V tomto rozhodnutí totiž dovolací soud řešil v řízení o nařízení exekuce (právní) otázku, „zda již při nařízení exekuce musí být v usnesení vymezen majetek, který odporovatelným právním úkonem povinný nabyl a z něhož jedině může být vymáhaná pohledávka uspokojena (a stanoven tak konkrétní způsob provedení exekuce)“, a nikoliv otázku, zda při provádění exekuce prodejem zástavy lze exekučním příkazem postihnout i jiný majetek povinného než zastavené nemovitosti.
Protože rozhodnutí odvolacího soudu není v napadeném výroku, jímž usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 7. 4. 2008, č. j. 22 Nc 1495/2007 - 57, bylo změněno, správné a dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. tak byl naplněn, Nejvyšší soud je v tomto výroku podle §243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil a věc v uvedeném rozsahu vrátil Krajskému soudu v Ostravě - pobočce v Olomouci k dalšímu řízení (§243b odst. 3, věta první o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je závazný (§243d odst. 1, věta první, §226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. července 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu