ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4376.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 4376/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněné Vojenské zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 9, Drahobejlova 1404/4, identifikační číslo osoby 471 14 975, proti povinnému LDS Service s.r.o. , se sídlem v Praze 10, Úvalská 794/23, identifikační číslo osoby 259 38 118, pro 35.418,- Kč, vedené soudní exekutorkou JUDr. Janou Tvrdkovou, Exekutorský úřad Praha 4, pod sp. zn. 095 Ex 646/2009, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2010, č. j. 20 Co 313/2010 - 12, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2010, č. j. 20 Co 313/2010 - 12,
a usnesení soudní exekutorky JUDr. Jany Tvrdkové, Exekutorský úřad Praha 4, ze dne 17. 5. 2010, č. j. 095 Ex 646/09/U 01 - 008, se zrušují a věc se vrací soudní exekutorce JUDr. Janě Tvrdkové, Exekutorský úřad Praha 4, k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 17. 5. 2010, č. j. 095 Ex 646/09/U 01 - 008, jímž soudní exekutorka JUDr. Jana Tvrdková, Exekutorský úřad Praha 4, zastavila „podle §55 odst. 5 e. ř.“ exekuci nařízenou usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 10. 2009, č. j. 54 Nc 3241/2009 - 7, vedenou soudním exekutorem pod sp. zn. „095 Ex 646/09“ (výrok I.) a kterým současně uložila oprávněné zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce ve výši 7.800,- Kč (výrok II.) a rozhodla o nákladech exekučního řízení mezi účastníky (výrok III.). Odvolací soud dospěl k závěru, že v daném případě byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle §55 odst. 5 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „exekuční řád“), ve znění účinném k 1. 11. 2009, neboť oprávněná nesložila přiměřenou zálohu na náklady exekuce. K námitce oprávněné, jež vyjadřovala pochybnosti o účelu požadované zálohy odůvodněné mj. tím, že záloha by neměla plnit funkci uhrazovací ve vztahu k již vynaloženým nákladům, jestliže se žádné budoucí náklady nedají z dosavadního průběhu exekuce očekávat, konstatoval, že soudní exekutorka vyzvala oprávněného ke složení zálohy na náklady exekuce po pěti měsících od nařízení exekuce a „tuto dobu lze považovat z hlediska smyslu a účelu tohoto institutu za přiměřenou a odpovídající průběhu této exekuce“.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z §237 odst. odst. 3 o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. d) o. s. ř., neboť „řešená otázka je odvolacím soudem rozhodována rozdílně“, a podává je z důvodu uvedeného v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Namítá, že požadavek zálohy ve výši 2.600,- Kč soudní exekutorka řádně neodůvodnila, a poukazuje na obsah spisu z něhož vyplývá, že soudní exekutorka bezvýsledně rozesílala žádosti o součinnost třetím osobám. Odkazuje na závěry, které zaujal Nejvyšší soud ve svých usneseních sp. zn. 20 Cdo 609/2008 a 20 Cdo 531/2008, a domnívá se, že „nesložení zálohy nemělo v dané věci vést k zastavení exekuce, neboť byl jiný důvod pro zastavení, a to z důvodu nemajetnosti povinného, což vyplývalo z exekučního spisu“. Podle názoru oprávněné rozhodnutím odvolacího soudu nedošlo ke spravedlivému procesu, přičemž odvolací soud v rozporu s §132 o. s. ř. nepřihlédl ke všemu, co bylo uvedeno oprávněnou v jejím odvolání a co vyšlo za řízení najevo, s tím, že pominul vzájemné souvislosti. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12., části první zákona č. 7/2009 Sb.) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání je přípustné podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve spojení s §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. a §130 exekučního řádu, jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu má ve věci samé po právní stránce zásadní význam daný tím, že řeší otázku zastavení exekuce podle §55 odst. 5 exekučního řádu v rozporu s usneseními Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, a ze dne 11. 8. 2010, sp. zn. 20 Cdo 3345/2008, v obdobných věcech, od jejichž závěrů nemá dovolací soud se v této věci odchýlit. Dovolání je důvodné.
Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.
Podle §90 odst. 3 exekučního řádu, ve znění účinném od 1. 11. 2009, má exekutor, nejde-li o exekuci k vymožení výživného nezletilého dítěte, právo požadovat od oprávněného přiměřenou zálohu na náklady exekuce. Podle §55 odst. 5 citovaného zákona, v tomtéž znění, nesloží-li oprávněný přiměřenou zálohu na náklady exekuce, exekutor exekuci zastaví. Exekutor exekuci nezastaví pouze tehdy, jsou-li splněny podmínky pro osvobození oprávněného podle zvláštního právního předpisu nebo je-li vymáháno výživné na nezletilé dítě.
Nejvyšší soud již v usneseních ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. 20 Cdo 609/2008, a ze dne 3. 9. 2009, sp. zn. 20 Cdo 531/2008, konstatoval, že účelem exekuce je uspokojit oprávněného, jestliže povinný nesplnil svou povinnost uloženou mu vykonávaným rozhodnutím nebo jiným titulem, a že podstatou institutu zálohy na náklady exekuce je pak zajištění prostředků pro následné vedení exekuce, resp. úkony exekutora, vedoucí k jejímu úspěšnému ukončení ; za tímto účelem je exekutor oprávněn požadovat na oprávněném v rámci exekučního řízení zaplacení zálohy, jejíž výši a lhůtu k úhradě si určuje sám (§12 odst 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění účinném od 1. 11. 2009). Nejvyšší soud ve výše uvedených rozhodnutích rovněž připomenul, že za situace, kdy z obsahu spisu nevyplývá, že by exekutor pro oprávněnou něco vymohl, nemůže vést nesložení zálohy k zastavení exekuce, je-li dán zjevně jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit (nemajetnost povinné osoby).
V projednávané věci byla exekuce na majetek povinného k vymožení peněžité pohledávky ve výši 35.418,- Kč nařízena usnesením Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 10. 2009, č. j. 54 Nc 3241/2009 - 7. Soudní exekutorka vůči oprávněné uplatnila zálohu na náklady exekuce ve výši 2.600,- Kč vystavením zálohové faktury č. Z2010-048 ze dne 18. 3. 2010, jejíž splatnost určila do 10 dnů od vystavení faktury. Z obsahu spisu dále vyplývá, že dotazem na evidenci ČÚZK ze dne 27. 10. 2009 nebyl zjištěn žádný majetek povinného, soudní exekutorka rozesílala žádosti o součinnost třetím osobám, a to dne 23. 11. 2009 adresovanou orgánu evidence motorových vozidel, přičemž dne 15. 12. 2009 bylo sděleno, že povinný nevlastní žádná vozidla, dne 26. 11. 2009 zaslala exekutorka celkem 8 žádostí o součinnost vybraným bankám, opět bez výsledku, a na dotaz exekutorky z 27. 1. 2010 potvrdil Finanční úřad pro Prahu 10 dne 5. 2. 2010, že povinný podal daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob za rok 2008 s nulovou daňovou povinností bez příloh, daňové přiznání k dani silniční povinný nepodává a že povinný nemá na FÚ pro Prahu 10 evidovány žádné bankovní účty.
Odvolací soud se však při posuzování otázky, zda byly splněny podmínky pro zastavení exekuce podle §55 odst. 5 exekučního řádu, vůbec nezabýval tím, zda je dán jiný důvod, pro který lze exekuci zastavit, a to nemajetnost povinného. Jeho právní posouzení věci z hlediska smyslu a účelu samotného institutu zálohy, pokud uzavřel, že soudní exekutorka vyzvala oprávněného ke složení zálohy na náklady exekuce po pěti měsících od nařízení exekuce a „tuto dobu lze považovat z hlediska smyslu a účelu tohoto institutu za přiměřenou a odpovídající průběhu této exekuce“, je tak neúplné a tudíž nesprávné a dovolací důvod uvedený v §241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. byl naplněn.
Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu není správné, Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 2, části věty za středníkem o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudní exekutorky, jež se, stejně jako soud odvolací, nezabývala z hlediska smyslu a účelu samotného institutu zálohy tím, zda je dán jiný důvod pro zastavení exekuce, a to nemajetnost povinného, zrušil i toto rozhodnutí a vrátil věc soudní exekutorce k dalšímu řízení (§243b odst. 3 o. s. ř.).
Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud i pro soudního exekutora závazný (§243d odst. 1, část první věty za středníkem o. s. ř.).
V novém rozhodnutí bude rozhodnuto nejen o nákladech dalšího řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, tedy i dovolacího (§243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. ledna 2011
JUDr. Olga Puškinová,v. r.
předsedkyně senátu