ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4505.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 4505/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Vladimíra Mikuška ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky , se sídlem v Praze 3, Orlická 4/2020, Krajská pobočka pro Olomoucký kraj, Územní pracoviště Šumperk, se sídlem v Šumperku, Palackého 2, identifikační číslo osoby 411 97 518, zastoupené JUDr. Lenkou Hostašovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Starobranská 6, proti povinnému J. K. , pro částku 33.188,- Kč s příslušenstvím, prodejem nemovitostí, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 E 22/2003, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. srpna 2009, č. j. 26 Co 423/2007 - 160, takto:
I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou usnesením ze dne 20. 3. 2007, č. j. 7 E 22/2003 - 154, zastavil podle §336m odst. 1, věty druhé za středníkem o. s. ř. výkon rozhodnutí s odůvodněním, že v projednávané věci proběhlo neúspěšné dražební jednání dne 16. 3. 2006 a že v roční lhůtě nebyl podán návrh na nařízení dalšího dražebního jednání.
K odvolání oprávněné krajský soud napadeným rozhodnutím usnesení soudu prvního stupně změnil pouze tak, že upřesnil, že se zastavuje výkon rozhodnutí „nařízený usnesením Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 19. 2. 2003, č. j. 7 E 22/2003 - 21, a usnesením téhož soudu ze dne 14. 8. 2003, č. j. 7 E 22/2003 - 38“ (fakticky je tedy pokud jde o zastavení řízení potvrdil), dále tak, že povinnému se náhrada nákladů výkonu rozhodnutí vzniklých při jeho provádění a zastavení nepřiznává a že oprávněná je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou na náhradě nákladů řízení 6.464,- Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto usnesení, a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Námitku oprávněné, že o výsledku dražby konané dne 16. 3. 2006 nebyla informována a že proto nemohla podat návrh na opakování dražebního jednání, považoval za nedůvodnou, neboť občanský soudní řád v ustanovení §336m neukládá soudu žádnou speciální poučovací povinnost pro případ neúspěšného dražebního jednání; obecnou poučovací povinnost vyplývající z ustanovení §254 odst. 3 o. s. ř. soud prvního stupně splnil při jednání 16. 3. 2006.
Proti tomuto usnesení podala oprávněná dovolání, jehož přípustnost dovozuje z „§238a odst. 1 písm. d) o. s. ř.“, přičemž za zásadní po právní stránce považuje otázku, „zda je soud povinen informovat oprávněného o výsledku dražebního jednání“. Dovolatelka namítá, že „se soudy dopustily vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí“, spočívající v tom, že ačkoli se nezúčastnila bezúspěšného dražebního jednání dne 16. 3. 2006, nebyla soudem poučena podle §5 a §254 odst. 3 o. s. ř. „o možných následcích zastavení výkonu rozhodnutí, nepodá-li návrh na další dražební jednání“.
Nejvyšší soud věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 7. 2009 (viz čl. II., bod 12. části první zákona č. 7/2009 Sb.) a dospěl k závěru, že dovolání podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. není přípustné.
Oprávněná předně - namítá-li existenci vady řízení (a výslovně takto své dovolání formuluje) - uplatňuje dovolací důvod podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., který je však k založení přípustnosti dovolání podle §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. nezpůsobilý [vyjma případu, o který zde nejde, kdy by samotná vada podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. splňovala podmínku zásadního právního významu, tedy šlo-li by o tzv. „spor o právo“ (ve smyslu sporného výkladu či aplikace předpisů procesních)].
Kromě toho Nejvyšší soud zdůrazňuje, že nesplnění poučovací povinnosti vyplývající soudu z §254 odst. 3 o. s. ř. sice vadou řízení podle §241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. být může, že však o takový případ v souzené věci nejde.
Podle §254 odst. 3 o. s. ř. soud při výkonu rozhodnutí poskytuje účastníkům, jakož i dalším osobám, kterých se výkon rozhodnutí týká, poučení o jejich procesních právech a povinnostech . Ze žádného ustanovení exekučního či občanského soudního řádu ani jiného právního předpisu však neplyne povinnost informovat účastníky - jež mají podle §44 o. s. ř. právo nahlížet do spisu - o výsledku jakéhokoli, a tedy ani (bezúspěšného) dražebního jednání (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. dubna 2010, sp. zn. 20 Cdo 1632/2008, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2011, č. j. 20 Cdo 4446/2009).
Protože rozhodnutí odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu §237 odst. 3 o. s. ř., není dovolání proti němu podle §238a odst. 1 písm. c), odst. 2 o. s. ř. ve spojení s §237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné. Nejvyšší soud je proto podle §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, povinnému, jež by jinak měl podle §146 odst. 3, §224 odst. 1 a §243b odst. 5 o. s. ř. právo na náhradu nákladů dovolacího řízení, takové náklady podle obsahu spisu nevznikly; této procesní situaci odpovídá výrok, že na náhradu nákladů tohoto řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. dubna 2011
JUDr. Olga Puškinová, v. r.
předsedkyně senátu