ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4734.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 4734/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněného Magistrátu města Olomouce , se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 583/0, proti povinnému P. N. , pro 1.956,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 47 Nc 7556/2008, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 30. 8. 2010, č. j. 40 Co 745/2010-M142, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
V záhlaví označeným usnesením krajský soud (ve výroku I.) odmítl pro nepřípustnost odvolání povinného do výroku II. usnesení ze dne 4. 8. 2010, č. j. 47 Nc 7556/2008-M136, jímž Okresní soud v Olomouci odmítl námitky povinného proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 19. 3. 2010, č. j. 057 EXE 5906/08-64, vydanému soudním exekutorem Mgr. Ing. Radimem Opletalem; dále (ve výroku II.) krajský soud potvrdil výše uvedené usnesení okresního soudu ve výroku I., jímž byla zamítnuta žádost povinného z 18. 5. 2010 o ustanovení zástupce z řad advokátů. Odmítavý výrok odůvodnil ustanovením §88 odst. 4, věta druhá zákona č. 120/2001 Sb., podle něhož proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek. Potvrzující výrok odůvodnil tím, že v dané fázi řízení jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva povinným (§30 odst. 1 a §138 odst. 1, věta první zákona č. 99/1963 Sb.).
Rozhodnutí odvolacího soudu, ač řádně poučen o jeho nepřípustnosti, napadl povinný dovoláním.
Dovolací soud rozhodl o dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 7. 2009, dále jen „ o. s. ř.“ (srov. čl. II Přechodná ustanovení, bod 12, část první zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§236 odst. 1 o. s. ř.). Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání proti rozhodnutí, jímž krajský soud odmítl odvolání povinného, není dána. Rovněž dovolání proti výroku, jímž krajský soud potvrdil rozhodnutí okresního soudu o zamítnutí žádosti o ustanovení advokáta není přípustné, jak ostatně Nejvyšší soud uvedl již i ve svém usnesení ze dne 4. května 2010, sp. zn. 20 Cdo 523/2010, vydaném k dřívějšímu dovolání Petra Novotného v řízení vedeném pro tutéž pohledávku.
Podle ustanovení §238, §238a a §239 odst. 1 a 2 o. s. ř. dovolání přípustné není, neboť se nejedná o žádný ze zde taxativně vyjmenovaných případů.
Dovolání není přípustné ani podle §237 odst. 1 o. s. ř., neboť nejde o rozhodnutí ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. též usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, případně usnesení téhož soudu z 28. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon 484/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 11, ročník 1997 pod č. 88).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první o. s. ř.) a aniž zkoumal splnění podmínky povinného zastoupení v dovolacím řízení (§241b odst. 2 o. s. ř.) dovolání podle ustanovení §243b odst. 5, věty první, a §218 písm. c) o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. ledna 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu