ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.4944.2010.1
sp. zn. 20 Cdo 4944/2010
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Miroslavy Jirmanové v exekuční věci oprávněného Mgr. Z. H. , zastoupeného Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradech, Vinohradská 32/91, proti povinné M. M. , zastoupené JUDr. Jindřichem Zadinou, advokátem se sídlem v Praze 2, Vinohradech, Sokolská 1662/35, vyklizením, o odkladu exekuce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 66 Nc 1428/2009, o dovolání povinného proti usnesení Městského soudu v Praze z 28. 4. 2010, č. j. 19 Co 27/2010-22, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Proti shora uvedenému rozhodnutí, kterým městský soud změnil usnesení obvodního soudu z 20. 8. 2009, č. j. 66 Nc 1428/2009-10 (jímž soud prvního stupně odložil provedení exekuce), tak, že se provedení exekuce neodkládá, podal povinný dovolání.
Oprávněný navrhl odmítnutí dovolání.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Podle §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na odklad výkonu rozhodnutí (exekuce) v jeho taxativním výčtu uvedeno není. Protože nejde o usnesení o obnově řízení ani po povolení obnovy, není dovolání přípustné ani podle §238 o. s. ř. Dovolání není přípustné ani podle ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř., upravujícího přípustnost usnesení (kromě věcí konkursních a zmatečnostních) v exekučních věcech, jelikož napadeným usnesením nebylo rozhodnuto o zastavení exekuce (písm. c/), nýbrž o odkladu, na nějž se však žádný z případů upravených v taxativním výčtu tohoto ustanovení nevztahuje. O příklep (písm. d/), rozvrh (písm. e/) ani o povinnosti vydražitele (písm. f/) nejde zcela zjevně.
Přípustnost dovolání nevyplývá ani z §237 odst. 1 písm. a) o. s. ř., jelikož toto ustanovení ji nezakládá – samo o sobě – pro kterákoli rozhodnutí v exekučních věcech, ale jen (§238a odst. 2 o. s. ř.) pro případy uvedené právě ve speciálním ustanovení §238a odst. 1 o. s. ř., v jejichž výčtu však (viz výše) rozhodnutí o zamítnutí návrhu na odklad provedení výkonu rozhodnutí není (k tomu, jakož i k závěru, že okolnost, zda jde o rozhodnutí ve věci samé, jak to vyžaduje ustanovení §237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., či nikoli, je nevýznamná, srov. též usnesení Nejvyššího soudu z 30. 11. 2004, sp. zn. 20 Cdo 1520/2003, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 12, ročník 2004 pod poř. č. 233).
Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) dovolání podle §243b odst. 5, věta první, §218 písm. c/ o. s. ř. odmítl.
O případných nákladech exekuce bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI. exekučního řádu.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 14. února 2011
JUDr. Vladimír M i k u š e k , v. r.
předseda senátu