ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.507.2009.1
sp. zn. 20 Cdo 507/2009
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné METALTEC – CZ, s. r. o. , se sídlem v Příbrami V, Slunná 299, identifikační číslo osoby 256 87 956, zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 65, proti povinné GSPP spol. s r. o., se sídlem v Jílovišti, Všenorská 60, identifikační číslo osoby 264 43 856, zastoupené Mgr. Michalem Hanzlíkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Na Hřebenech II. 1718/8, provedením prací a výkonů, vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 13 Nc 6623/2008, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 1. 10. 2008, č. j. 29 Co 472/2008-42, takto:
Dovolání se odmítá.
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 1. 8. 2008,
č. j. 1484/08/EX 143/08, jímž soudní exekutorka Exekutorského úřadu Praha – západ JUDr. Marcela Miklová uložila povinnému pořádkovou pokutu ve výši 50.000,- Kč a rozhodla o splatnosti uložené pokuty. Odvolací soud uzavřel, že exekučním titulem je usnesení Krajského soudu v Praze z 9. 8. 2007, č. j. 48 Cm 140/2007-9, jímž bylo povinné uloženo zdržet se prodeje produktu specifikovaného ve výroku v prodejním obalu rovněž specifikovaném ve výroku, exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu Praha – západ z 7. 5. 2008, č. j. 13 Nc 6623/2008-11, a příkazem soudní exekutorky z 18. 7. 2008, č. j. 1437/08/EX 143/08. Dospěl k závěru, že v řízení je vymáháno nezastupitelné plnění („jiná povinnost“), exekuci je možné provést jen ukládáním pokut (§351 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů /dále též jen „o. s. ř.“/), výše uložené pokuty je přiměřená; námitky zpochybňující věcnou správnost exekučního titulu jsou v exekučním řízení nevýznamné.
V dovolání, jehož přípustnost opírá o §238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. a jež odůvodnila §241a odst. 2 písm. a), b) a odst. 3 o. s. ř., povinná zejména vytýká, že řízení je zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné právní posouzení věci a že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování. Obsáhle namítá věcnou nesprávnost exekučního titulu a tvrdí, že povinnost, která jí byla vykonávaným rozhodnutím uložena (zdržet se prodeje ve výroku popsaného produktu v prodejním obalu, jenž byl rovněž specifikován ve výroku), neporušila. Soudní exekutorka navíc při exekuci nepostupovala podle občanského soudního řádu a zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád), ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „zákon č. 120/2001 Sb.“. Jestliže vykonávané rozhodnutí ukládá jinou povinnost, uloží soud (soudní exekutor) za porušení této povinnosti povinnému pokutu podle §351 o. s. ř. a nikoliv pořádkovou pokutu podle §53 o. s. ř. Z rozhodnutí není ani zřejmé, jak soudní exekutorka dospěla k výši uložené pokuty. Navrhla, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu, případně i rozhodnutí soudní exekutorky, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Dovolací soud věc projednal a rozhodl podle občanského soudního řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2009 (část první, čl. II Přechodných ustanovení, bod 12 zákona č. 7/2009 Sb.).
Dovolání není přípustné.
Podle §236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Předmětem exekuce je v souzené věci vymožení povinnosti zdržet se prodeje produktu specifikovaného ve výroku v prodejním obalu rovněž specifikovaném ve výroku exekučního titulu. Exekuční titul ukládající tuto povinnost se vykonává způsobem uvedeným v §351 o. s. ř. (§73 zákona č. 120/2001 Sb.). Při rozhodování o návrhu na nařízení exekuce se soud omezí jen na nařízení exekuce, pokutu stanoví soudní exekutor v exekučním příkazu. V souzené věci soudní exekutorka nejdříve v exekučním příkaze ze dne 18. 7. 2008, č. j. 1437/08/EX/143/08, rozhodla o provedení exekuce uložením povinnosti okamžitě se zdržet prodeje produktu MILITEC – 1 v prodejním obalu z papírové krabičky s tím, že pokud povinná tuto povinnost nesplní, uloží jí pokutu ve výši 50 000,- Kč, která připadne státu. Následně napadeným usnesením uložila povinné pořádkovou pokutu 50 000,- Kč; podle obsahu tohoto rozhodnutí je však zřejmé, že se jedná o pokutu za porušení jiné povinnosti podle §351 o. s. ř. Důvodem tohoto způsobu rozhodování (vydání exekučního příkazu a dále usnesení o uložení pokuty podle §351 o. s. ř., proti němuž bylo připuštěno odvolání) bylo umožnit povinné osobě napadnout výši uložené pokuty (srov. komentář k §72 v publikaci Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck. 2007, 259 s.).
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují §237 až 239 o. s. ř. Podle ustanovení §238, 238a a §239 o. s. ř. není dovolání přípustné proto, že usnesení, kterým bylo potvrzeno usnesení soudního exekutora o uložení pokuty podle §351 o. s. ř. (stejně jako usnesení o uložení pořádkové pokuty), v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Jestliže způsob rozhodování soudní exekutorkou nemá oporu v zákonné úpravě, přípustnost nelze opřít ani o ustanovení §237 odst. 1 o. s. ř.; rozhodnutím ve věci samé je zde usnesení okresního soudu o nařízení exekuce). Na tomto závěru nic nezmění ani nesprávné poučení krajského soudu v napadeném usnesení, podle kterého dovolání proti němu je přípustné; takové poučení přípustnost dovolání nezakládá (srov. usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolací soud připomíná, že při exekuci podle zákona č. 120/2001 Sb. je to výhradně exekutor, který je zákonem oprávněn určit způsob provedení exekuce v příkazu k provedení exekuce podle §47 a násl. citovaného zákona. Při respektování ustanovení §47 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. lze dosáhnout přezkumu postupu exekutora z pohledu přiměřenosti způsobu provedení exekuce jen prostřednictvím institutů odkladu či zastavení exekuce (srov. §72 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb. ve znění účinném od 1. 11. 2009).
Protože dovolání není přípustné podle žádného z výše uvedených ustanovení,
Nejvyšší soud je bez nařízení jednání (§243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) podle ustanovení §243b odst. 5 a §218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 16. února 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu