ECLI:CZ:NS:2011:20.CDO.63.2011.1
sp. zn. 20 Cdo 63/2011
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Vladimíra Mikuška v exekuční věci oprávněné Intrum Justitia, s. r. o. , se sídlem v Praze 9, Prosecká 851/64, identifikační číslo osoby 250 83 236, zastoupené Mgr. Robertem Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 4 – Chodově, 7. května 1109/26, proti povinnému P. N. , pro 1.000,- Kč, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 49 EXE 3182/2010, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 28. 7. 2010, č. j. 40 Co 650/2010-32, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění:
Krajský soud napadeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 23. 6. 2010, č. j. 49 EXE 3182/2010-27, kterým okresní soud odmítl odvolání povinného proti usnesení o nařízení exekuce ze dne 10. 3. 2010, č. j. 49 EXE 3182/2010-15, jako opožděné.
Usnesení odvolacího soudu napadl povinný, ač byl řádně poučen o jeho nepřípustnosti, dovoláním.
Dovolání není přípustné.
Podle ustanovení §236 odst. l o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu upravují ustanovení §237 až §239 o. s. ř.
Přípustnost dovolání podle §237 odst. 1 o. s. ř. není dána již proto, že rozhodnutím odvolacího soudu nebylo potvrzeno usnesení, kterým by soud prvního stupně rozhodl ve věci samé (k pojmu „věc sama“ srov. například usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod číslem 61/1998 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Dovolání není přípustné ani podle §238 a §238a o. s. ř., neboť usnesením soudu prvního stupně nebylo rozhodnuto v žádné z věcí, jež jsou zde vyjmenovány.
Přípustnost dovolání rovněž nevyplývá z §239 odst. 1 a 2 o. s. ř., protože nejde o případy v těchto ustanoveních uvedené, a nelze ji dovodit ani z ustanovení §239 odst. 3 o. s. ř.; podle uvedeného ustanovení je dovolání přípustné za obdobného užití §237 odst. 1 a 3 o. s. ř., bylo-li potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí návrhu (žaloby). Za takový se však považuje odmítnutí žaloby (případně jiného návrhu na zahájení řízení) postupem podle §43 o. s. ř. a nikoliv odmítnutí odvolání pro opožděnost (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu uveřejněné pod č. 41/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a další rozhodnutí vydaná v obdobných případech, zejména pak ta, jejichž účastníkem byl týž povinný – viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 20 Cdo 429/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2010, sp. zn. 2377/2010).
Nejvyšší soud proto, aniž ve věci nařizoval jednání (§243a odst. l věta první o. s. ř.), dovolání povinného odmítl (§243b odst. 5, §218 písm. c/ o. s. ř.) a již se nezabýval podmínkou povinného zastoupení účastníka v dovolacím řízení. Není-li totiž dovolání ze zákona přípustné, není ani účelným, aby soud povinnému Petru Novotnému pro jeho sepis ustanovil (na náklady státu) advokáta.
O nákladech dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 15. března 2011
JUDr. Miroslava J i r m a n o v á , v. r.
předsedkyně senátu